Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Poslední slova Františka Pecháčka pronesená ke spoluvězňům zněla: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“
***
Tentokrát se konal bez větší zahraniční účasti Sokolů. Z Rakouska ani ze Švýcarska jsem žádné Sokoly nezahlédl, vyjma jedné Sokolky z USA (Washington D.C.). Nemálo židlí zůstalo prázdných. Sedadlo pro předsedu ČOV Jiřího Kejvala zůstalo prázdné, omluva nezazněla. Okenní římsy byly tentokrát už vyčištěny od trusu ptactva, než tomu bylo před rokem.
Projevy jsou stále stejné – o minulosti a její slávě, o dnešku a výzvách každému se mnoho nemluvilo. Bylo to více méně nudné, neoslovující, nostalgické. Ukrajinu zmínil jen předseda Senátu Vystrčil, starostka Sokola Moučková Sokolský slet v příštím roce nezdůraznila. Hezké bylo připomenutí a přivítání přítomných zástupců rodin velkého Sokola Františka Pecháčka a Sokolky Dagmar Evaldové (škoda, že rodinným příslušníkům nebyla dána možnost říci také pár slov…). Skuteční Sokolové se za takovýto průběh, vzhledem k dnešní době plné výzev, musí hanbit a ti mrtví se obracet v hrobě. Kolik členů z dnešního Sokola by bylo ochotno zemřít v boji za vlast? Události ČT Památný den Sokolstva připomněly - po čase jsem byl opět k vidění na ČT:-)
Dokáže ještě SOKOL „vzlétnout“ a plnit roli, kterou tak skvěle plnil a kterou naše země dnes životně nutně potřebuje – zdravou, odolnou, mravně a charakterově silnou mládež? Níže připojuji videozáznam celé akce a FOTOGALERII.
Při nedávné cestě z Ostravy jsem se náhodně ve vlaku setkal se sympatickým postarším manželským párem. Paní mi zazpívala jedni zapomenutou sokolskou písničku, kterou by už nežijící sokolky dnes opět zpívaly z plných hrdel. Sestra Marie Manka Solomonová začínala v Sokole Turnov (její syn je gen. ředitel České spořitelny). JŠ
***
Tyršův dům 8.10.2022: Památný den Sokolstva - Pietní akt ke 160. výročí založení Sokola
- Podrobnosti
- Kategorie: Ze zahraničního tisku
V říjnu 1949 byl Franz Steuber, čerstvý novomanžel, zastřelen československým pohraničníkem celkem 20ti střelami zblízka - i do těžce zraněného, který se snažil odplazit do bezpečí…
Gedenktafel erinnert an einen vergessenen Mord nahe Furth im Wald
***
ABS: Případ Stauber - 
Vosáhlo byl sice vzat 17. září 1954 do vazby, avšak v druhé polovině října z ní byl propuštěn. Víme, že žádal o milost prezidenta republiky Antonína Zápotockého a ke kladnému vyřízení ji prezidentovi doporučoval i ministr vnitra. Prezident pak rozhodl, aby ve vyšetřování nebylo pokračováno, a tudíž trestní oznámení nakonec vypracováno nebylo.
JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Vlevo soudce JUDr. Robert Fremr na jednání pléna Senátu poslouchá „drtivou“ retrospektivu případu olšanské hřbitovy, kterou prezentuje senátor Pavel Fischer. (Senat.cz)
***
Útoky na soudce Roberta Fremra nás nutí k hlubokému zamyšlení. Útočníci si zřejmě nevidí do úst, anebo trpí těžkou amnézií či neznalostí historických faktů
Za bývalého režimu do konce roku 1989 mohli práva v tehdejším ČSSR studovat, dostudovat a následně právnické profese vykonávat až na výjimky pouze prověřené kádry bývalého režimu a jejich prověření a prokádrovaní potomci. Právnické profese byly totiž oporou režimu. Po roce 1989 k debolševizaci a očistě justice nedošlo.
Jak se to mohlo stát?
Na vině jsou zřejmě též pozoruhodné šachy se zákony po listopadu 1989, sloužící k matení veřejnosti a většiny orgánů a vlád tzv. „západního demokratického světa“. Problém lze shrnout pod výraz „očista justice“. Potáčovi kluci to měli dobře připravené a spočítané.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Po útrapách, které si muselo zažít obyvatelstvo čs. původu během války bylo jasné, že nastane chuť pod „odplatě“ vůči ještě nedávným okupantům. Toto je příběh jednoho z táborů pro německé obyvatelstvo žijící na československém území.
Ve dvou prokázaných případech nutil před popravou internované ke skupinovým souložím, po kterých byli oběšeni. V dalším potom měl zkoušet popravovat vězně provizorně vyrobeným elektrickým „zařízením“. Mezi výslechové metody patřilo běžně lámání prstů, rukou, žeber, surové bití. Gloss na příkazy Martínka vytrhával obětem tohoto násilí zlaté zuby, někdy i zaživa. Celý článek>
***
O tragédii Lidic ví každý, kdy poznáme hrůzu tábora Hanke, Švédských šancí a koncentračních táborů po válce…?! - Nejmladším popraveným byl tříměsíční kojenec. Zahynul jen proto, že se znelíbil kterémusi z českých odporných lidí. Československé dějiny pamatují jen málo bestiálnějších událostí. Oběti byly na popraviště nahnány před ranním rozbřeskem. Za hodinu bylo po všem. …
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Nepochybně si ji Narges Mohammadiová zaslouží. Odsuzována a vězněna je již 25 let. Přežila i trest 157 ran bičem! Velkým favoritem byl i president Ukrajiny Wolodymyr Zelenskyj.
Neudělení ceny presidentu Ukrajiny zdůvodnil Nobelův výbor v podstatě tím, že "válka není bojem za mír"? Tedy kdo je ve vězení bojuje za mír a kdo bojuje s nasazením vlastního života za mír a svobodu za mír nebojuje? Poněkud zcestná logika. Poslechněte si tu hrůzu o Rusku a Putinovi (ČRoPlus 6.10.2023, 12:50 hod.)
První Nobelovu cenu Míru vůbec obdržela pražská rodačka baronka Bertha von Suttnerová. Byla označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou. Svou literární prací a činností pro zachování míru se řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě druhé poloviny devatenáctého století. Její kritici se jí po její smrti omlouvali za to, že nevěřili jejím předpovědím. Pobývala trvale v Česku jen třináct let, proto se prý k českým laureátům nezařazuje? Film o naší slavné rodačce jsme dosud nenatočili, zato na film o Boženě Němcové se sexuálními scénami jsme pyšní (svůj první román jako Božena Panklová napsala v němčině, později ho roztrhala...) ?! Mimochodem máme dva nositele Nobelovy ceny, dva zamlčujeme (Thomas Mann a prof. Růžička). Z řad českých Němců a jejich potomků pocházelo celkem 10 nositelů Nobelovy ceny. Žili u nás po dlouhá staletí, ale pořád je to málo, abychom je brali za své... České plebejství a provincionalismus trvá dodnes. Hospodářsky, kulturně a mravně za to dodnes tvrdě platíme. JŠ
Read more...