Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 29.6.2024: Harašili Čechoslováci zbraněmi?

***

„Spravedlivý boj za vlast“ prohrál Josef Pohl (†39) na popravišti. Komunisté ho zavraždili tam, co Horákovou

***

V Událostech ČT byl Den politických vězňů připomenut 140 vteřinami dvanáctou zprávou, bez zarážky, jako součást reportáže „Návrh na omezení vlivu laických soudců“. ČT 1 vysílala v hlavním vysílacím čase detektivku, ČT 2 film o americkém pobřeží… Na druhý den 27. června (den popravy dr. Milady Horákové) od 17:10 hod. vysílala na ČT 2 dokument Moc má jméno šibenice(2012) a od 18:05hod. Těla nevydávat (2008 – z důvodů autorských práv nepřístupný v iVysílání). Autor má tak dokument doma, nic mu nevydělává a společnost zapomíná…

Při vší úctě, stále stejný obsah připomínání a stále více upozaďován. Je urážkou politických vězňů a všech obětí zločinného komunistického režimu. Měli jinou představu o budoucích poměrech v naší zemi, za kterou bojovali a umírali. Členu Odbojové skupiny bratří Mašínů Václavu Švédovi, otci dvou dcerek, komunisté při mučení na Pankráci prakticky přetrhli páteř, jako Zbyňku Janatovi...

Měli bychom připomínat jejich životy, myšlenky a odkaz se stejnou intenzitou, jakou se snažíme zjistit, kde  se nacházejí jejich urny a kde byly uloženy

Pravda, to druhé je méně nebezpečné, nikoho a nic neohrožuje… Bezpečnější je natočit film o Boženě Němcové se sexuálními scénami, než filmy o výjimečných osobnostech, které ukončily své životy v komunistických lágrech, nebo na popravišti. Našimi dnešními životy jich a jejich odkazu nejsme hodni. Na rozdíl od nich nás čeká zasloužený trest a osud.

Tomáš Baťa: „Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!“

Jan Antonín Baťa (z projevu 5.8.1938, video níže): „Cesta našeho národa k lepšímu příští musí být zahájena školou. Pozvedneme se, až když vychováme generaci občanů schopných a ochotných sloužit životu svému, své rodiny a ostatních a to celou silou své osobnosti. Naučit míře studu v braní a rozkoši v dávání. Našim lidem nevadilo, když byli a jsou předmětem veřejného soucitu. Tu převýchovu našeho lidu a lepší výchovu mladých nepotřebuje vážení Baťa ani Zlín. Vy ji potřebujete, vy sami, pro lepší vaše příští a pro lepší budoucnost vašich dětí.“

 ***

Národní soud versus Jan Antonín Baťa – osud velkého čs. podnikatele a vlastence

***

1918: Osmihodinová pracovní doba, Neomezené mzdy,  Rovnost žen a mužů / 1924: Letecká reklama / 1925: Starobní důchody cizím ševcům / 1926: Zaměstnávání nevidomých a handicapovaných / 1927: První pásová výroba v ČSR, Nejmodernější nemocnice v Evropě / 1929: Papírové krabice na mléko, První autoškola v ČSR, První dětské školní autobusy / 1929-1939: Dálnice, 1930: Pětidenní pracovní týden, První značení slepičích vajíček, Nemocenská v plné výši, Povinnost platit si dvojité sociální, zdravotní a důchodové pojištění 1930-1943: Výstavba vlastních měst a obytných čtvrtí / 1931: Spolupodílení se na ceně vzdělávání -– Rovný přístup ke vudělávání dívek a chlapců 1932:První vlastní obchodní námořní přeprava v ČSR / 1933: Experimentální pěstování kaučuku /1934: První eskalátor a samoobsluha v ČSR, Nejvyšší počet studujících cizinců v ČSR /  1935: Letecký taxík / 1940: Dvouhodinová obědová přestávka, První v Evropě a druzí na světě ve výrobě umělého vlákna,  Firemní sítotisk.  

Pohřbu se zúčastnilo neuvěřitelných 150.000 lidí! Místo pohřební hudby zněly sirény a zvony. Nejsilnější dojem v účastnících zanechalo, když rakev s ostatky Tomáše Bati opouštěla areál továrny za zvuku sirén… Vše bylo zorganizováno za dva dny – baťovsky…

„... Co dělat, je hrozně daleko od národa k národu; všichni jsme čím dál tím víc sami. Už bys raději nikdy nevytáhl paty ze svého domova; raději zamknout vrátka a zavřít okenice, a teď nás mějte všichni rádi. Mne po nikom už nic není..."

***

13 Epištoła k sudetským Němcům

Na rozdíl od rozhlasového (a dosud netištěného) Tichého hlasuje Čapkova Epištoła k sudetským Němcůmznáma, protože była určena pro Lidové noviny (18. 9. 1938, s. 3-4) a była také nejednou knižně přetištěna (Na břehu dnu,1966, s. 412-413; OCC 3,s. 506-508).

Oba projevy dělí od sebe jen pár dní, ale „Epištola" rostla už z podstatně změněné situace. Hitler - ,,pře­ svědčen, že ani Francie, ani Británie nebudou kvůli Československu bojovat" (Churchill, s. 259) -vyčkával na příhodnou chvíli, aby bez následku spolkl Českoslo vensko tak jako Rakousko. Zato zapadní diplomatické młýny mlely naplno, aby za každou cenu zabránily situaci, kdy by - samy nenapadeny - musely kvůli Československu vstoupit do války. ,,V noci ze 13. na 14. září vešel pan Daladier ve styk s panem Chamberlainem. Francouzská vláda zastavala názor, že setkání francouzských a britských představitelů s Hitlerem by snad moh lo mít svou váhu. Chamberlain se však už poradil jen sám se sebou. Z vlastní iniciativy telegrafoval Hitlerovi a navrhl mu, že ho přijede navštívit. Dalšího dne o svém kroku informoval kabinet a odpoledne obdržel Hitlerovu odpoveď obsahující pozvání do Berchtesgadenu.

Více v článku „Konec únosům Lidic“ Jana Kovanice. Cituji z článku: … A v demokratické společnosti rovněž různí provokatéři. Před několika lety bylo možno během shromáždění pozorovat jistého českého sudeťáka, kterému na krku visel velký plakát. Bylo na něm zobrazeno i vyčísleno, kolik ale zase německých vesnic zničili Češi po válce. Přirovnávat osud Lidic k odsunu českých Němců ausgerechnet při tryzně, přirovnávat nacisty, kteří po židech chtěli vyvraždit všechny méněcenné Slovany, v první řadě tedy Čechy, přirovnávat válečný zločin k preventivní sebeobranné akci, domluvené tehdejšími velmocemi, mi přišlo poněkud chucpe. Letos jsem ho tu neviděl, myslím, že by ho policie vykázala. … 

Autora neznám. Škoda, že nejmenuje „jistého českého sudeťáka“ pana Čermáka a neuvádí odkaz na můj článek z 11.6.2017, ze kterého zřejmě čerpal? Tichého protestu v Lidicích jsme se zúčastnili dva. Přítomná veřejnost to ocenila, včetně biskupa Tomáše Holuba (vyjma přítomných komunistů).

V roce 2003 a 2005 obdržel autor článku Cenu Karla Čapka. Brzy zveřejním málo známé texty Karla Čapka, kandidáta na Nobelovu cenu míru, kde se českých Němců zastává, včetně jeho neuvěřitelně primitivního napadání Čechy, které uspíšilo jeho smrt. Věřím, že autor svůj postoj přehodnotí a obou ocenění si bude cenit ještě mnohem více. JŠ

*** 

75. výročí tragédie Lidic: kázání plzeňského biskupa Tomáše Holuba

Češi patří mezi největší rasisty v Evropě. A bude hůř, varují odborníci

***

„My nejsme národ fašistů, my jsme národ statistů.“

Přerov 16.6.2024: Pietní akt k 79. výročí masakru na Švédských šancích, opět bez účasti českých politiků...

Na otázku redaktorky: „Kdy bude dostupná 3 dávka pro lidi mladší 18 let?“, odpověděl takto...

Mimochodem pan ministr říká: “Jan Gregor Mendl byl Čech a Brňák“. Dovolím si připomenout, že to byl český, resp. moravský Němec. Jmenoval se Gregor Johann Mendel. Matka byla německého původu, otec byl napůl Čech. Zakladatel genetiky měl štěstí, že se nedožil roku 1945, kdy bychom ho zřejmě také okradli, vyhnali, pokud by vůbec přežil masakry při divokém odsunu, jako mnoho jiných českých Němců. Značně se zasloužili svoji poctivou prací, umem o průmyslový, kulturní, morální rozvoj naší země a její skvělou pověst ve světě. Právem prohlásil nedávno bývalý ministr Vladimír Dlouhý, že se "naše země z této ztráty ještě hospodářsky nevzpamatovala", dodávám i kulturně a mravně.

Této události se dnes sotva dostane pozornosti médií. Demonstrační průvod z Brna / Brünn na Moravě do Pohrlitz / Pohořelic u hranic je příliš neokázalý. Nikdo nebude přilepený na ulici, až si Češi a sudetští Němci budou společně připomínat 20 000 lidí, kteří byli v den Božího těla 1945 posláni na "brněnský pochod smrti" - čtvrtina z nich skutečně na smrt. Nicméně již v roce 1950se sudetští Němci ve své Chartě zapřísahali, že nebudou uvažovat o odvetě, a zavázali se ke sjednocené Evropě. Ještě dlouho po pádu komunismu se smířili s tím, že je v Praze nazývali nacisty. Jsou rádi, že čeští politici nyní navštěvují Sudetoněmecký den o svatodušních svátcích. Letos dokonce zahráli českou hymnu - s názvem "Kde domov můj?", což vyhnancům připadá jako výsměch. Co za to dostali? Ani zrušení Benešových dekretů (nespravedlivého základu vyhnání), ani zákona, který vyjímá vraždusudetských Němců z trestu. O restitucích ani nemluvě. V zájmu míru přešli sudetští Němci všechna vnucená opatření. Kdo, když ne oni, by si za to zasloužil Nobelovu cenu míru? Ale oni ji nedostanou. Prostě příliš neokázalé...

Manfred Maurer

Těchto 28 minut stojí za poslech.

Co může žena ve své době dokázat. Jako jediná se ve své době zúčastnila mírových konferencí. Novinářka, uznávaná spisovatelka, válečná zpravodajka, humanitární dobrovolnice, zapálená mírová aktivistka. Přesvědčila Alfreda Nobela, aby zavedl i Nobelovu cenu míru. Byla její první nositelkou. Její nejsilnější myšlenka byla přestat řešit problémy válkou. Bojíme se k této myšlence vzhlížet a připomíná se nám po každé nesmyslné válce. Její odkaz, ke kterému se neustále vracíme. Zemřela symbolicky týden před atentátem v Sarajevu. Její kritici se jí po její smrti omlouvali za to, že nevěřili jejím předpovědím.

Nepochybně si ji Narges Mohammadiová zaslouží. Odsuzována a vězněna je již 25 let. Přežila i trest 157 ran bičem! Velkým favoritem byl i president Ukrajiny Wolodymyr Zelenskyj.

Neudělení ceny presidentu Ukrajiny zdůvodnil Nobelův výbor v podstatě tím, že "válka není bojem za mír"? Tedy kdo je ve vězení bojuje za mír a kdo bojuje s nasazením vlastního života za mír a svobodu za mír nebojuje? Poněkud zcestná logika. Poslechněte situ hrůzu o Rusku a Putinovi (ČRoPlus 6.10.2023, 12:50 hod.)

První Nobelovu cenu Míru vůbec obdržela pražská rodačka baronka Bertha von Suttnerová. Byla označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou. Svou literární prací a činností pro zachování míru se řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě druhé poloviny devatenáctého století. Její kritici se jí po její smrti omlouvali za to, že nevěřili jejím předpovědím. Pobývala trvale v Česku jen třináct let, proto se prý k českým laureátům nezařazuje? Film o naší slavné rodačce jsme dosud nenatočili, zato na film o Boženě Němcové se sexuálními scénami jsme pyšní (svůj první román jako Božena Panklová napsala v němčině, později ho roztrhala...) ?! Mimochodem máme dva nositele Nobelovy ceny, dva zamlčujeme (Thomas Mann a prof. Růžička). Z řad českých Němců a jejich potomků pocházelo celkem 10 nositelů Nobelovy ceny. Žili u nás po dlouhá staletí, ale pořád je to málo, abychom je brali za své... České plebejství a provincionalismus trvá dodnes. Hospodářsky, kulturně a mravně za to dodnes tvrdě platíme. JŠ

Pouze jednota, společná vůle, posiluje naději a víru ve vítězství!

V LN vyšel skvělý článek Davida Lancze (19.12.2020, Orientace/Esej) s názvem „Všichni dobří rodáci“ o Bertě von Suttnerové, první ženě, která obdržela Nobelovu cenu (myšlenku vnukla svému příteli Alfredu Nobelovi). Zúčastnila se Haagských mírových konferencí, které inspirovaly vznik Společnosti národů a později OSN. Její román „Složte zbraně“ vyšel poprvé a naposledy v češtině v roce 1889. Díky této knize byla pozvána do Bílého domu. Na HitHit, kde se rokordně rychle vybralo 105% požadované částky tak kniha opět vyjde v češtině - po 131 letech (i v E-verzi). Stále aktuální myšlenky Berty von Suttnerové tak budou moci opět oslovit české čtenáře. Mimochodem Rakousko ji má vyobrazenu na dvoueurové minci (u nás patronka české země sv. Anežka Česká zmizela s papírovou padesátikorunovou bankovkou a na kovové se už neobjevila, lid mlčel…).

Článek končí slovy: „I proto bychom měli na slavné Čechy, i když zrovna náhodou nemluvili česky, neměli zapomínat. Spíš cítit hrdost."

***

Na slavné Čech(šk)y, přestože nemluvili česky, bychom neměli zapomínat

***