Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Proč nevládne v české společnosti harmonie a pohoda, když se nám daří docela dobře? Anebo nedaří? Anebo jen někomu? A asi se to nedá jednoduše shodit na českou malost, když v USA mají podobný problém.
Dne 11.dubna proběhla další panelová diskuse družstva Fontes Rerum na Novotného lávce. Panelisty byli novinář Erik Best, sociolog Martin Buchtík a politoložka Vladimíra Dvořáková. Moderoval bývalý ministr Jan Mládek. Debata byla docela zajímává. ZDE si můžete poslechnout zvukový záznam vystoupení panelistů a ZDE následnou diskuzi. Nechtěl jsem v diskuzi původně vystoupit, ale musel. Tradičně se ozvalo „Otázky!“, sotva jsem začal hovořit. Mluvil jsem ze všech nejméně (90 vteřin), ale sdělil tématicky a obsahově zřejmě nejvíce. Níže pár zajímavých postřehů. Posouváním „jezdce“ můžete přeskočit co vás nezaujme. Ušetříte dost času.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Dne 13.dubna se konala v točnické Kafírně „Bárka“ od 18:00 hod. beseda s posledním žijícím člověkem, který měl i kontakty z okruhu lidí pomáhajících při atentátu na Reinharda Heydricha. Kdo přišel nelitoval. 
Dvouhodinové vyprávění „Admirála“ o době jaká skutečně byla, také o nás a našem charakteru.
Doporučuji zhasnout a jen v klidu, bez rozptylování poslouchat sílu hlasu, vzpomínek, skromnosti, zkušeností, moudrosti a pokory. ZDE si můžete poslechnout dvouhodinové vyprávění devadesátišestiletého Jana Rudolfa Holého, přezdívaného „Admirál“. Poté ještě následoval můj rozhovor na téma Baťa (omlouvám se za přeřeknutí, Jan Masaryk byl zavražděn) a kratší rozhovor dvou úctyhodných pánů - s devadesátidvouletým, stále aktivním skautem Otakarem Randákem. Škoda, že jsem vypnul záznamník o 5 vteřin dříve. Po vyjádření mého obdivu a poděkování už mimo mikrofon zaznělo z ústa Otakara: „No a co máme dělat, žijeme“, doprovázené širokým, bohatýrským úsměvem. Výše použité životopisy obou borců jsou z webových stránek Paměti národa (kupodivu Wikipediea je nezná?). ZDE krátce „Admirál“ hovoří pro Paměť národa. Níže následují zajímavé postřehy a další fotografie. „Admirál“ dokáže psát drobným písmem a číst bez brýlí – názorně předvedl přečtením citátu Pavla Tigrida, který si sám napsal – viz předposlední fotografie níže: „Pán Bůh zaplať, v kole dějin jsem nějakým zázrakem neuvízl, nedostal mne ten mnohohlavý drak, ani jsem se mu neupsal, abych si zachránil kůži, což zhusta bývá ještě horší.“ Přesně po 90 minutách, aniž by se díval na hodinky v dobrém prohlásil „To by snad už stačilo“. Nepomohlo a následovaly další otázky, další půlhodina a po skončení ještě můj rozhovor a rozhovor obou pánů. Žádné známky únavy jsem na „Admirálovi“ nepostřehl.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Dnes chci věnovat vzpomínku na Doc. JUDr. Vladimíra Kadlece, DrSc. Narodil se v Praze na Žižkově, ale v důsledku přeložení jeho otce, strojvedoucího českých drah do Zdic, se jeho rodina ubytovala ve vile řídícího učitele Holuba v ulici T.G.Masaryka.
Základní vzdělání získal na obecné a měšťanské škole ve Zdicích a jako výborný žák byl přijat na reálné gymnasium v Berouně. Po maturitě pokračoval ve studiích na právnické fakultě Karlovy university v Praze. Po úspěšném dokončení studií procestoval některé země světových kontinentů. Ovládal několik zahraničních jazyků. Po návratu vydal odborné knihy s různou společenskou tematikou. V roce 1964 se stal rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze a v dubnu roku 1968 ministrem školství. V té době také přijel do Zdic předat vysoké státní vyznamenání za osobní statečnost v době německé okupace a za záchranu osob hledaných německým gestapem, zdickému faráři Liboslavu Komorousovi, který se v té době pro nemoc nemohl v Praze účastnit.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Miloš Forman k malému Davidu Ondříčkovi: „Davídku, když se topí štěňátko v rybníku, to mě vždycky dojme, ale když chce někdo zachránit celej svět, tak to mi je u prdele.“
Zemřel 13. dubna 2018 v Danbury, ve státě Connecticut v USA. Miloš Forman netočil nikdy na zakázku, ale z vlastního přesvědčení. Zařadil se mezi největší světové režiséry, přestože původně filmařem vůbec být nechtěl. Odešel na FAMU, aby se vyhnul vojně, kde ještě brali na dodatečné zkoušky. Do Čech se nevrátil. Po letech strávených ve Spojených státech by natočit český film už nedokázal.
„Devadesát procent improvizace je nuda, těch deset procent to jsou poklady.“ – „Film jede, jede a najednou se v polovině přetrh a nikdo neodešel a už jsem ten zbytek nemusel ani vědět a věděl jsem, že se nám něco povedlo.“ - „Sen se stal skutečností, ale nejdůležitější je, aby člověk uspěl. Chyť se toho snu, chyť se ho a drž se ho a ono to dopadne.“ – „Když chce člověk dobýt svět, nesmí snít o tom, že bude dělat filmy v Indii, nebo Bulharsku. To musí bejt Hollywood.“ – „Svobodný nejste nikde, vždycky je na vás ňákej tlak. Tak já dávám přednost komerčnímu tlaku. Ten ideologický tlak, tak to je člověk vydán na milost a nemilost ňákýmu idiotovi, kdežto tam jste vydaný na milost a nemilost divákovi.“ – „Já vám na to ruku dám, že nebudu vyhledávat disidenty a vy mně dejte ruku, když si oni vyhledají mně, že se jim ani mne nic nestane.“(Z natáčení Amadeuse v Praze). - „Aby člověk něco dokázal, musí mít dávku odvahy, nebo drzosti.“ - „Člověk vždycky musí snít vejš než na co má a jestliže to potom ňákým způsobem dokáže, tak z toho potom pramení taková ňáka zvláštní hrdost, pýcha, nebo jak to chcete nazvat, která člověku dodá odvahy, aby se zas o něco pokusil.“
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Městys Všeruby, Military car club Plzeň a Václava Janečková Vás zvou v sobotu 21. dubna 2018 na Vzpomínkové setkání a usazení naučných tabulí u příležitosti 70 let od zahájení akce „Kámen“: Čas: 10.00 hod. Sraz: Všeruby – skutečný hraniční přechod.
Program:
- usazení naučné tabule u cesty vedoucí k zaniklé obci Myslív (Schneiderhof)
Read more...