Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Zatímco jsem byl uklizen v psychiatrické léčebně, která mě chránila před opětovným zatčením, sešel se Nejvyšší soud a rozhodl takto právem: „Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. července 1962 se pro porušení zákona ruší, neboť větu, že president republiky Antonín Novotný je vůl, nelze považovat za kulturní činnost.“
***
Knížku jsem našel při třídění mé stále rostoucí knihovny, jakoby na mne čekala. Opět jsem si ji přečetl. Je tak skvěle napsaná, že ji přečtete „jedním dechem“. Styl Vladimíra Škutiny vás prostě nepustí dokud ji nedočtete. Setkal jsem se s ním jen jednou, v Curychu 8.7.1989 na besedě s Pavlem Kantorkem, kterou moderoval (zvukový záznam besedy doporučuji!). JŠ
***
Str. 70: Pak jsem zažil ve svém okolí jiný případ. Profesor matematiky, který trávil ve vězení už čtrnáctý rok. Byl uzavřený do sebe, s nikým se nekamarádil a trpělivě vykonával všechny rozkazy, i ty, které byly absolutně nesmyslné. Jednou jsem vedle něho seděl při navlékání korálů a pan profesor se mi přiznal, že jsem strašně podobný jeho synovi. Věděl jsem, že pan profesor nedostává žádné dopisy a žádné dopisy také nepíše. Byl zavřen pro špionáž a velezradu. Sloužil za války jako letec u RAF v Anglii a hned po osmačtyřicátém ho zavřeli a ještě v roce 1962 neměl za sebou soud. Mnohem později jsem se dozvěděl, že mu syna zastřelili při pokusu o nedovolený přechod hranic, jeho žena zemřela v roce 1949 na rakovinu a dcera spáchala sebevraždu.
Pan profesor se amnestie děsil. Děsil se pomyšlení, že by měl opustit brány vězení a vrátit se mezi lidi. Bál se, že bude muset jít do míst, kde žil a odkud ho bezdůvodně odvlekli. Věděl, že už se nikdy nebude moci vrátit ke své matematice…
- Podrobnosti
- Kategorie: Ze zahraničního tisku
Dne 14. srpna 2017 bylo v Murau slavnostně otevřeno náměstí a pomník věnovaný velkému čestnému občanovi a Evropanovi, knížeti Karlu Schwarzenbergovi. Kníže Karel trefně poznamenal, že sochu přijímá jako ocenění za množství piv, které v hospůdce poblíž vypil a že se pomník kývá jako on, když se vracel pěšky domů na hrad Murau. JŠ
***
***
Opustil nás kníže Karel Schwarzenberg, živoucí muzeum. Dobré způsoby to budou mít o to těžší…
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Zaznělo na ČRoPlus. Podívejte se, jak ve Švýcarsku sbírají odpad a jak je v Indii odpad likvidován. Nepochybuji, že Švýcarsko svůj odpad patřičně zlikviduje, resp. využije. Na druhé straně nepochybuji, že nemalá část odpadu z „vyspělých“ zemích konči v jiných zemích jako lukrativní obchod. Další ukázka jak je dnešní svět nemocen. JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Sice „jen“ pro juniory, ale neméně hodnotný úspěch. Ve vyspělých zemích jsou takovéto osobnosti obratem využity jako příklad a motivace pro druhé. Nemusí to být jen věda. Např. tenistka Martina Hingisová byla ve Švýcarsku okamžitě využita jako příklad pro mladé a byla populární v celé zemi díky médiím. Kdo z mladých zná Dominiku Burešovou, když hromadná a veřejná média mlčí? Stejně tak jsme propásli využití vítězství Markéty Vondroušové v letošním Wimbledonu (na přenos finále neměla ČT peníze). Prezentace a příklad výjimečných osobností udělá více pozitivní práce, než miliardy na výchovu a vzdělávání mládeže, či nic neřešící demonstrace. Země, která umí jen brát, neschopna sama dávat, obětovat, bojovat a umírat pro lepší budoucnost, si bídu mravní, kulturní a hospodářskou, zaslouží. Co po nás zůstane budoucím generacím?
Máme dva nositele Nobelovy ceny (dva zamlčujeme). Z řad českých Němců jich pocházelo deset. Většina dnešní mládeže nezná ani jednoho…
Od mravně zdegenerovaných populací nelze očekávat potřebnou kvalitu na všech stupních veřejné správy. O to více je třeba propagovat výjimečné jednotlivce, jako potřebné, motivující příklady. Ty žádný druh výchovy nemůže nahradit. Že to jde, ukázal systém výchovy Baťa, který příkladně realizoval ve firmě i ve správě města. Schopného jednotlivce nemůže nikdy nahradit neschopná většina.
JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Z knihy ROBERTOVA PRAVIDLA JEDNACÍHO ŘÁDU - Pokusy o vydání této knihy v ČR trvaly patnáct let. Vydal ji Institut pro politickou a ekonomickou kulturu za podpory Nadace VIA v rámci programu „CEE TRUST – posílení neziskového sektoru“ a Velvyslanectví Spojených států amerických v České republice. Bohužel nám stále chybí skutečná elita, kterou jsme si sami zlikvidovali, tedy ani potřebná síla na realizaci níže uvedených myšlenek. Práce na generace s nejistým koncem. JŠ
***
Nevěřím na vlastní českou cestu
Nevěřím, že na převládající atmosféru skepticismu a malomyslnosti je třeba překonávat vlasteneckou hrdostí. Není totiž nic horšího než falešná pýcha a představa, že pozitivní vztah k místu a společenství ve kterém žijeme, se neslučuje s kritickým přístupem k sobě a k soukmenovcům. Falešné vlastenčení přináší xenofobii, provinciální sebestřednou a izolaci od vnějšího světa.
Jinak řečeno, patřím k těm nevlastencům, kteří se domnívají, že hlavním úkolem české inteligence není hledat vlastní českou cestu, neobjevovat objevené, ale pokorně vyhledávat řešení, která existují ve vyspělých společenstvích. Odvažuji se totiž rozlišovat vyšší a nižší civilizace, vyspělejší a zaostalejší společnosti.
Read more...