Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Čtu je denně a považuji za jedny z nejlepších deníků v zemi. Oceňuji jejich čtenářsky příjemný grafický styl, přehlednost, titulkovou „nepřesycenost“ a pluralitu názorů. Nicméně kvalit za doby šéfredaktora Ferdinanda Peroutky (1945-1948) nedosahují. Chybí jim výrazné novinářské osobnosti, skutečně svobodné. Dnešní svoboda tisku má daleko k té do roku 1948, kdy začala být ukrajována, až nebyla vůbec.
Literární historik Václav Černý o Peroutkovi napsal:
„Mně těch několik sporadických kontaktíků úplně stačilo, aby mi bylo zřejmé, že běží o člověka vysoké intelektuální úrovně, pronikavého politického i kulturního pohledu i rozhledu. Poctivého a mravného. Masaryk neměl schopnějšího stoupence a působivějšího publicistického mluvčího. A to tím spíš, že Peroutka nebyl vyznavačem slepým a duchem pouze repetičním. Byl muž přímý, nezáludný, bez podtrhů a kliček, obchůzek a kompromisů. Což ho nečinilo zvlášť schopným pro kariéru veřejného politického činitele, parlamentního mluvky a kandidáta na ministerské křeslo, on o ni ostatně nestál.“
Peroutka psal svobodně až do konce svých dnů. Je stále nedostižným příkladem. Dnes mají hlavní média své hranice, které si netroufají překročit.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Aktualizováno 18.1.2024: Příběh naprostého politického selhání – Naděje na dožití 2020 - RABOVACÍ GARDY V NAŠICH DUŠÍCH - Komentáře ke knize - SUDETENLAND - Sudety stále pro většinu tajemné a utajené
***
Kniha Leoše Kyši se čte jedním dechem. Odkrývá dosud neznámé informace a pohledy na soužití českého a německého etnika. Níže několik ukázek z knihy:
Ale neptal jsem se, dokud jsme nedojeli na hřbitov ve Dvorcích. Byl zvláštní. Vyprávěla mi o něm už Klára. Vysokou zdí ho totiž rozdělili na dvě části. V jedné leželi katolíci, v druhé protestanti. Tahle zeď mezi sousedy, kteří náleželi k jiné víře, tady byla dávno před Hitlerem. Teď měla navíc každá svou polovinu pro Němce a svou pro Čechy. A až se objeví další způsob, jak rozdělit lidi, bude pak každá ta část zase rozdělena na dvě a pak na další dvě, dokud nebude mít každý hrob svou vlastní zeď, jako kdyby ani po smrti nemohli být lidi spolu.
***
Str. 64: Jürgen byl úředníkem bruntálského gestapa. Pracoval tam jako mladej kluk od ledna pětačtyřicet, ale stejně za to slízl dvacet roků. Ven ho dostalo až pražské jaro. Původně měl doživotí.
Str. 75: Když jsem se vzbudil, rozhlédl jsem se a během chvíle jsem poznal, jestli jsme v německé části pohraničí, nebo v české. V té německé byl zametený chodník a upravená předzahrádka. V české nepořádek. Stačilo se rozhlédnout a hned bylo jasné, jestli jsem v Bolaticích, Hlučíně, Bruntále nebo ve Vítkovicích.
Str. 82: Jestli někdo na Bruntálsku chodil do kostela, pak to byli skopčáci.
Str. 108: Před válkou tu nežili žádní Češi. Ten kostel, hřbitov, továrny, školu, soud, to všechno postavili Němci. Češi jim pak po osmnáctým roce začali říkat, co mají dělat, jak mají mluvit a kolik filmů v češtině se smí promítat v kině.
Str. 109: Nikomu se neurodilo, jenom Němcům. Proč? Protože věděli, jaká je půda, kde co pěstovat a měli své odrůdy, co vydrží sucho i zimu zdejšího kraje. Tohle je těžkej kraj, musíš vědět jak s ním žít.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Jak pár vteřin dokáže říci vše o sebestředném, arogantním narcisu Václavu Klausovi, při vší úctě ke stáří, které už může zanechávat různé stopy. Dokonalý výkon Mojmíra Hamla. Příjemnou zábavu:-) JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Když známe operní synopsi, víme, že je napsaná o carovi, který měl absolutní moc. Je to příběh o absolutní moci a o tom, jak je iluzorní. K získání moci potřebuje car zabíjet. A musí zabíjet, aby si moc udržel. Cena, kterou za to car zaplatí, je pak jeho vlastní smrt.
… To je osud každého, kdo se pokusí o uchvácení moci touto cestou. Je to tedy příběh o tom, jak je moc iluzorní a jakou cenu platí ten, kdo ji uchvátí. … V Rusku vidíme režim, protože tam není demokracie. Existují umělci, kteří postavili svou kariéru na tom, že podporovali režim, 
pracovali pro režim, propagovali režim, bránili režim a dostali za to tolik medailí, že se jim nevejdou na hruď, tolik peněz, že je nemohou utratit. Mohou si za ně koupit ostrov i palác v Benátkách. … Je to obdobné jako u mafie – všichni pracují pro kmotra a kmotr rozdává odměny. … Jak bychom neměli rozumět Ukrajincům bojujícím o své přežití, když jim někdo říká, že nemají právo na existenci, nebo že dokonce neexistují? Nikdo nemá právo říkat nějaké zemi, nějakému národu, že nemá právo na existenci. Mimochodem, Rusy velmi zlobí, že Ukrajinci uznávají cizí jazyk, ruštinu, na svém území a tak je to správné.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Blázen nevidí stejný strom jako moudrý člověk.“
William Blake
***
Aktualizováno 21.12.2023: Dnes jsem (po návratu z nemocnice) vyfotografoval – viz níže – další padlý strom, padnout nemusel… Patřil neodmyslitelně k faře v Žebráku po dlouhá desetiletí. Kmen byl zdráv, strom nikoho neohrožoval. Bude zasazen jeho pokračovatel? JŠ
***
V roce 2014 ještě naše Stroupinská Lípa z.s. dokázala kácení stromů zabránit. Tlaku „moderní“ doby starodávné stromy nakonec neodolaly. Po stromech budou na řadě lidé…
17.3.2014: Jsem báseň, kterou země píše do nebe. Jsem lípa srdčitá. Rostu na tomto místě 130 let. Zanedbávají moji údržbu. Nechtějí se o mne starat. Chtějí mne skácet!
Přitom je stačilo jen prořezat. Argumentovat, že by spadlá větev mohla někoho poranit je ubohost, resp. zrůdnost. To bychom stejnou logikou mohli zakázat všem lidem vstup do všech lesů, aby na ně jednou za 100 let nespadla větev, pokud by zázrakem zrovna stáli pod padající větví. Stromy „odpusťte jim, neboť nevědí co činí“. V malé FOTOGALERII můžete vidět, jak zdravé byly stromy i po 130 letech. Jejich pokácením zmizel nevratně kus dějin Královského komorního města Žebráku.
***
„Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“
Indiáni Kmene Cree
Read more...