Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
ESLP dokonce (velmi tvrdě) uvedl, že postupy soudů v této věci „silně indikují disfunkci v chodu justice, narušující celkovou férovost soudních řízení“. Popřena presumce neviny a práva občana na spravedlivý soud zaručená Ústavou ČR. Mezinárodní soud tak konstatoval disfunkci celého justičního systému ČR. To by mělo alarmovat politiky k okamžitému konání, pokud mají zájem, aby naše země neztrácela naději stát se skutečně demokratickou zemí. Veřejnoprávní ČT to odbyla jako banální zprávu, kdy se chlubí svoji kvalitou srovnatelnou ze západními televizemi…
* * *
Vážená redakce,
dovolte, abych vás jako právní zástupce stěžovatele informoval o aktuálním rozsudku (z dnešního dne) Evropského soudu pro lidská práva ve sporu proti České republice. ESLP vyhověl stížnosti pana Roberta Tempela, který je v současnosti ve výkonu doživotního trestu odnětí svobody za trestný čin vraždy. Po té co byl v průběhu svého trestního řízení čtyřikrát zcela zproštěn viny, byl na popáté odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Soud konstatoval dvojnásobné porušení jeho práva na spravedlivý proces. Tato porušení spočívala v následujícím:
Dvojnásobný „vrah“ Robert Tempel, 4x osvobozen, poté doživotí…?!
Robert Tempel, 4x osvobozen, poté doživotí a žádné odškodnění!!!
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Vědec s českými kořeny se vymezil proti diverzitě, časopis jeho článek stáhl
„Je to děsivé! Posouváme se zpět do dob kalvinismu a upalování na hranicích. To je absurdní! Vyjádřil jsem pouze svůj názor a moje slova byla zcela vytržena z kontextu. Přesto dostávám mnoho e-mailů, které mi vyjadřují podporu. Hon na čarodějnice se už rozjel.“ – Bylo by ironické a velmi znepokojivé, kdyby stejné síly cenzury a nesnášenlivosti, které vytlačily Tomáše Hudlického z jeho vlasti, ho v Kanadě umlčely. - „Co je neuvěřitelné, skutečně ohromující je to, že s Hudlického tvrzením nelze vůbec polemizovat. Jednoduše ho nemůžete napadnout. Je to jako když Galilo říkal, že Země obíhá kolem Slunce. Porušuje to základní dogma, že diverzita je žádoucí a automaticky prospěšná.“- Situace, kterou Hudlický ve svém textu jemně naťukává kupříkladu v žurnalistice funguje po celá desetiletí. Podle něj je běžnou praxí, že jsou přijímáni uchazeči, kteří jsou jméně kvalifikovaní jen na základě jejich pohlaví nebo rasy.
* * *
Chemik a český emigrant Tomáš Hudlický se rozhodl v prestižním německém chemickém časopise Angewandte Chemie na počátku června publikovat článek o rozvoji organické chemie. Text však vyvolal silné negativní reakce a na protest proti jeho vyznění dokonce přišli o práci dva editoři časopisu. Hudlický, který učí na Brock University v kanadském Ontariu, totiž kritizoval mimo jiné klíč, podle něhož snaha o více inkluzivní a diverzifikovanou vědu, podpora žen a menšin chemii jako oboru ubližuje. „Divný svět. Člověk přežil komunismus, a teď je to už i tady,“ říká k celé věci.
… Hudlický kritizuje, že mnoha skupinám a jednotlivcům byl v minulých letech přiznán preferenční status, navzdory tomu, že procento žen a menšin v akademické a farmaceutické oblasti se výrazně zvýšilo. Hudlický z toho vyvozuje, že preferenční zacházení s jednou skupinou vede logicky k nevýhodám pro jinou. „Objevily se nové ideologie, které ovlivnily náborové postupy, propagaci, financování a uznávání určitých skupin. Každý uchazeč by měl mít stejnou příležitost k zajištění pozice, bez ohledu na osobní identifikaci/kategorizaci,“ píše Hudlický v článku, který pobouřil část chemické komunity.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Vážená redakce,
Jsem dlouholetým čtenářem Lidovek, již od dob samizdatových. Se zájmem jsem si přečetl výborný rozhovor se soudním lékařem Igorem Dvořáčkem (LN 17.6.2020). Plně souhlasím s jeho tvrzením, že stopy krve
se jen tak neskryjí. Tento přátelsky laděný celostránkový rozhovor vedla spolupracovnice redakce Ing. Hana Hanke, mj. dlouholetá tisková mluvčí ostravské lékařské fakulty, dlouholetá tisková mluvčí laboratoří CGB a ještě dlouholetější mediální spolupracovnice manželů Dvořáčkových.
Protože čtu noviny skutečně od začátku až do konce, nemohl mi následujícího dne uniknout ani zajímavý dopis redakci od manželů docentky Jany a odborného asistenta Igora Dvořáčkových (LN 18.6.2020). V tomto nestandardně široce pojatém dopise redakci se oba manželé vyjadřují k článku, který byl v Lidovkách uveřejněn téměř před dvěma roky. Proč po tak nezvykle dlouhé době? Kolikpak čtenářů si dá tu práci najít tak starý text? Nelze než souhlasit s tvrzením obou manželů, že FN Ostrava nedisponuje referenční laboratoří pro molekulárně genetická vyšetření. Ponechme nyní stranou otázku, proč tak velká veřejná instituce, jakou FN Ostrava bezesporu je, není schopna sama svými prostředky dokončit velice důležitou laboratorní diagnostiku v oblasti onkologické. Je ale velice podivuhodné, že oba manželé, zapomněli veřejně sdělit, že jsou to právě oni, kdo jsou skutečnými zakladateli a majiteli té externí CGB laboratoře. A rovněž že členkou představenstva této akciovky je jejich dcera, nebo že místopředsedou dozorčí rady je docent Arnošt Martínek, dlouholetý děkan ostravské lékařské fakulty.
Nejzajímavější z dlouhého dopisu redakci jsou poslední dvě věty. Finis coronat opus. Právě kvůli těmto dvěma závěrečným větám byl nezbytný onen dlouhý úvod, onen celostránkový rozhovor z předchozího dne.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
(LN, 24.6.2020) Jak znečištěné myšlení znečišťuje naši řeč, myšlení, chování a společnost. Potřebujeme zoufale mediální presentace osobností, které nám svým chováním a myšlením pomohou mluvit a chovat se normálně. Jinak ve stále náročnější době neobstojíme, riskujeme návrat nedávné minulosti a do budoucna zánik země. Velké země přežijí vždy, malé jen udrží-li si potřebnou kvalitu. Jinak se stanou závislými, poslušnými s hrozícím zánikem za několik generací. Degeneruje-li jazyk, degeneruje i země, která postupně upadá mravně a následně i hospodářsky. J.Š.25.6.2020
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
,,Stát musí být přece takový - a takovým ho udělá nestrannost soudů - aby provinilci nikdy nechyběl žalobce a člověku nevinnému aby žalobce nemohl uškodit.“ Seneca
* * *
Kapitola poslední: Doslov „tuneláře“ - velká bolest a bezmoc
Za tři měsíce tomu bude dlouhých 20 let, kdy jsem byl obviněn a vzat do vazby. I přes takovou dobu jsem ty hrůzy z paměti nevymazal a nevymažu nikdy. Jsou situace, které se mi v děsuplných myšlenkách bezmála denně promítají, jako kdyby to bylo včera. Každé ráno se budím rozrušený a s pocitem, jako by se mělo něco zlého přihodit, a ten pocit přetrvává až do poledních hodin. To je důsledek definitivně narušené psychiky, díky dlouhodobému pobytu ve vazbě.
V době od budíčku do oběda se doručovala pošta, ve které mohla být nějaká zdrcující zpráva, dostavovala se policie za účelem výslechů a také jsem se mohl dozvědět, že mne přesouvají do jiné věznice, třeba do Ostravy, aby rodině „zpříjemnili návštěvy“. Ani takové věci nejsou výjimkou. Protože důvody vazby spočívají především ve zlomení člověka, aby se ke všemu přiznal. Proč tedy o tom píši? Dostávají se ke mě zpětné vazby a reakce na mou zpověď, ve kterých lidé projevují nejen nepochopení, ale také soucit a lítost. To ale nebylo cílem toho, proč jsem svou zpověď napsal.
Netoužím po litování a soucitu. Kdybych byl vedený takovou snahou, napsal bych to celé jinak, především se zaměřením na hrůzy a děs, které nevinný člověk ve vazbě a vězení prožívá. Popsal bych plesnivé matrace, na kterých je člověk nucený spát, hnus a špínu, o jaké se nikomu nezdálo ani v nejhorším snu. Fyzické násilí, šikanu, absolutní bezmoc a mnoho dalšího, co by vydalo na samostatnou knihu. O tom jsem záměrně nepsal, protože to poznamenalo jen mne, ale pro čtenáře by takové vyprávění nemělo žádný smysl. Mou snahou bylo pouze to, aby si každý čtenář uvědomil, že co potkalo mne, může potkat kohokoliv.
Ostatně dokonce i samotná ministryně spravedlnosti a premiér této země veřejně prohlásili, že v naší zemi lze zajistit trestní stíhání na objednávku. Dávám jim v tom bezvýhradně za pravdu. Dnes vím, že kdokoliv může skončit ve vězení, pokud si mocní usmyslí. Ale naprostou prioritou a hlavním cílem, pro který jsem se rozhodl zveřejnit svou zpověď, bylo to, že jsem chtěl poukázat na fakt, že družstevní záložny (kampeličky) nebyly vytunelované, ale cíleně zlikvidované, aby nemohly konkurovat bankám.
Také jsem chtěl poukázat na náš justiční systém. Na všemohoucnost a beztrestnost soudců a státních zástupců, kteří mají natolik bezbřehou moc, že jim umožňuje zavřít do vězení každého bez ohledu na důkazy a svědecké výpovědi, bez nejmenší možnosti hájit svá práva a dosáhnout spravedlnosti.
Read more...