,,Stát musí být přece takový - a takovým ho udělá nestrannost soudů - aby provinilci nikdy nechyběl žalobce a člověku nevinnému aby žalobce nemohl uškodit.“ Seneca
* * *
Kapitola poslední: Doslov „tuneláře“ - velká bolest a bezmoc
Za tři měsíce tomu bude dlouhých 20 let, kdy jsem byl obviněn a vzat do vazby. I přes takovou dobu jsem ty hrůzy z paměti nevymazal a nevymažu nikdy. Jsou situace, které se mi v děsuplných myšlenkách bezmála denně promítají, jako kdyby to bylo včera. Každé ráno se budím rozrušený a s pocitem, jako by se mělo něco zlého přihodit, a ten pocit přetrvává až do poledních hodin. To je důsledek definitivně narušené psychiky, díky dlouhodobému pobytu ve vazbě.
V době od budíčku do oběda se doručovala pošta, ve které mohla být nějaká zdrcující zpráva, dostavovala se policie za účelem výslechů a také jsem se mohl dozvědět, že mne přesouvají do jiné věznice, třeba do Ostravy, aby rodině „zpříjemnili návštěvy“. Ani takové věci nejsou výjimkou. Protože důvody vazby spočívají především ve zlomení člověka, aby se ke všemu přiznal. Proč tedy o tom píši? Dostávají se ke mě zpětné vazby a reakce na mou zpověď, ve kterých lidé projevují nejen nepochopení, ale také soucit a lítost. To ale nebylo cílem toho, proč jsem svou zpověď napsal.
Netoužím po litování a soucitu. Kdybych byl vedený takovou snahou, napsal bych to celé jinak, především se zaměřením na hrůzy a děs, které nevinný člověk ve vazbě a vězení prožívá. Popsal bych plesnivé matrace, na kterých je člověk nucený spát, hnus a špínu, o jaké se nikomu nezdálo ani v nejhorším snu. Fyzické násilí, šikanu, absolutní bezmoc a mnoho dalšího, co by vydalo na samostatnou knihu. O tom jsem záměrně nepsal, protože to poznamenalo jen mne, ale pro čtenáře by takové vyprávění nemělo žádný smysl. Mou snahou bylo pouze to, aby si každý čtenář uvědomil, že co potkalo mne, může potkat kohokoliv.
Ostatně dokonce i samotná ministryně spravedlnosti a premiér této země veřejně prohlásili, že v naší zemi lze zajistit trestní stíhání na objednávku. Dávám jim v tom bezvýhradně za pravdu. Dnes vím, že kdokoliv může skončit ve vězení, pokud si mocní usmyslí. Ale naprostou prioritou a hlavním cílem, pro který jsem se rozhodl zveřejnit svou zpověď, bylo to, že jsem chtěl poukázat na fakt, že družstevní záložny (kampeličky) nebyly vytunelované, ale cíleně zlikvidované, aby nemohly konkurovat bankám.
Také jsem chtěl poukázat na náš justiční systém. Na všemohoucnost a beztrestnost soudců a státních zástupců, kteří mají natolik bezbřehou moc, že jim umožňuje zavřít do vězení každého bez ohledu na důkazy a svědecké výpovědi, bez nejmenší možnosti hájit svá práva a dosáhnout spravedlnosti.
Read more...