Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Koudelka řekl, že ruské tajné služby v poslední době přistupují k likvidaci svých důstojníků, přeběhlých agentů, opozičních politiků či nepohodlných novinářů. „To je hrozně alarmující a vrací nás to do nejtemnějších dob studené války,“ uvedl. Za jedinou možnou reakci považuje jednotné vystoupení celého demokratického společenství. „Speciálně když se mluví o těch vraždách, které můžeme nazvat teroristickými útoky,“ dodal ředitel BIS.
Ruská ambasáda ale protestuje: „Zaregistrovali jsme prohlášení ředitele BIS, jenž 19. listopadu současně s tradičním souborem propagandistických útoků vůči naší zemi obvinil ruské tajné služby z terorismu. Toto tvrzení nemá nic společného s realitou.“ Taková veřejná obvinění jsou podle Rusů nepodložená a od oficiálních činitelů absolutně nepřípustná.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
"I oheň, který ukončil život mladého českého studenta v těchto těžkých dnech, vzešel z kostnické jiskry."
(neznámý autor)
***
Jan Palach: „Ale já věřím, že naše národy víc světla potřebovat nebudou.“ – „V dějinách přichází okamžik, kdy se musí něco stát.“ - „Proti zlu se musí něco dělat, bojovat takovými prostředky, jaké
jsou možné.“
Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy vydal poselství: Jan Palach nevyřkl jediné slovo, a přesto oslovil snad 14 milionů této republiky, každého jednotlivce zvlášť. A každý mu musí odpovědět. Na činy lze odpovědět jen činy.“
Jan Palach: „Maminko, kdybys četla Čapkovu Matku, věděla bys, že vždycky musejí být oběti“ (str. 43). „Co je zpečetěno krví, je svaté“ (str. 45). „Velké myšlenky je třeba nejen mít, ale je třeba je umět vyslovit a prosadit“ (str. 55).
…Když se maminka a Jiří před Janem zastavili, mírně se na ně usmál. Maminka měla slzy v očích, v hrdle, všude. Jiří nebyl schopen slova. Maminka polykala slzy, aby mohla říci – Jeníčku, to bude zas dobrý. Usmál se na ni. A potom zvolna říkal: „K životu potřebujeme prostor.“ (str. 87).
***
Nedávno jsem si vyzvedl v žebrácké knihobudce knihu Jiřího Lederera „Jan Palach – zpráva o životě, činu a smrti českého studenta“ z roku 1982. Jako by na mne čekala. Měla by být povinnou četbou na školách a každého občana. Je o nás více než tušíme.
Původní koncept dopisu Jana Palacha měl tuto podobu:
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
V příloze LN Pátek vyšel (8.1.2021) rozhovor s Wimem Hofem s názvem "Ledový muž". Doporučuji k přečtení, ukázky níže. Spolehlivé a účinné metody nejsou v dnešním mravně zkaženém světě vítány, pokud jsou levné či zdarma!
Později jsem si nechal v rámci dalšího výzkumu nechal aplikovat do krevního oběhu bakterii E. coli. Imunitní systém ji spolehlivě zlikvidoval – Zrovna na současné situaci s vakcínami proti koronaviru je to hezky vidět. Neznáme dlouhodobě účinky, zato farmaceutické firmy na tom vydělaly neskutečné peníze. Nezbude nám než se vrátit k matce přírodě, k vlastnímu imunitnímu systému, se kterým jsme se všichni narodili a probudit jeho sílu – Za pár měsíců může přijít další virus, vznikne další pandemie a současná vakcína nebude mít žádný efekt. Různé viry jsou tu s námi miliony let, ale lidé jsou slabší a slabší, aby je jejich tělo přepralo. Je potřeba vytvořit a posílit vlastní imunitu. Musíme znovu naučit imunitní systém, aba byl ostražitý, znovu ho aktivovat.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Baťovské fotky: z černobílé na barevné, nádherná práce. Plnobarevný baťovský svět: Dvacet fotografií známých zlínských fotografů zobrazuje nepředstavitelné dobové vize, které dokázal baťovský Zlín zhmotnit. Na tehdejší dobu bylo také nemyslitelné vidět svět skrze barevnou fotografii.
Co se hýbe žije, co stojí hnije. Jedno z baťovských hesel, které upozorňovalo na to, že firma Baťa je pokroková firma, jejímž cílem je být neustále v pohybu a postupovat kupředu a to doslova. Úctu a pokoru k práci – ta se nedá koupit, tu si musí odpracovat každý sám.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Dnešní děti jako nejsmutnější oběti vládnoucí „digitální demence“ už složitější texty jednoduše přečíst (a hlavně prožít a vychutnat!) nedokážou, musí se jim z toho něco přístupně vybrat a ideálně přežvýkat formou nějaké zábavné hry, protože samy o sobě by příval „novinek-cukrkandlů“ z digitálních „vynálezů zkázy“ ve prospěch „námahy“ číst nějakou tlustou knihu nikdy neopustily. A nejen děti! Už ani vysokoškolští studenti literatury ty románové tlustospisy, jež by měli zákonitě už z vlastní aktivity „zhltnout“, dle jejich učitelů přečíst nedokážou. Ač nerad, uzavírám svůj estétsky povznesený text konstatováním, že bez „hlubokého čtení“ půjdeme brzy všichni do háje.
***
Loňský, koronavirem poznamenaný rok naše možnosti v mnohém omezil, v jednom ale nabídl jistou výhodu: za určitých podmínek nabídl mnohem víc času na čtení. Zdánlivě jde o banalitu, ve skutečnosti se ale za tím skrývá mnohem víc.
Read more...