Aktuzalizováno 24.2.2024: Tak stále žije sokolská myšlenka v USA, naplňuje obsah. U nás zbyl jen název. Dnešní SOKOL už má s duchovní silou původního Sokola málo společného, jen vzletná slova... JŠ
***
Před pár dny oslavil Sokol (či možná přesněji Česká obec sokolská) 160 let své existence.
Byl (s výjimkou zákazu za nacistů a komunistů) a je v českých zemích nejrozšířenější, nejslavnější a moderním slovníkem možno říci přímo ikonickou tělovýchovnou organizací; mj. se po jeho vzoru formovaly – ještě za Rakouska – další podobné spolky: katolický Orel či na druhé straně spektra ateisticko-proletářský Svaz dělnických tělocvičných jednot (jenž byl zakázán ve stejných dobách jako Sokol a Orel, tj. i za komunistů).
Oslavy výročí nebyly nijak velkolepé, jednak asi proto, že 160 není v desítkové soustavě nějak mimořádně kulaté číslo, a jednak možná i proto, že po čtyřicetimilionové defraudaci v sokolském ústředí na to prostě nebyly peníze. Chyběla tak bohužel připomínka otců-zakladatelů a jejich doby – což bych chtěl ve stručnosti napravit, už proto, že ta doba byla v mnoha ohledech odlišná nejen od té dnešní, ale i od představy, která o ní většinově panuje.
Začnu životopisem Miroslava Tyrše. Ten se narodil roku 1832 jako (dle zápisu v děčínské matrice) Fridericus Emanuel Tirsch (nikoliv Tiersch či Thiersch, jak lze také najít na webu) do německojazyčné rodiny lékaře Johanna Vinzenze Tirsche a jeho manželky Vinzenzie roz. Kirschbaumové. V roce 1836 se rodina přestěhovala do Döblingu u Vídně, kde však otec ještě téhož roku zemřel. Matka následně se synem odešla zpět do Čech.
Když v r. 1838 zemřela i ona, ujal se sirotka matčin bratr Fridrich, v jehož rodině byla navzdory jeho jménu (jež počeštil pouze vynecháním „-e-“, nikoliv však do již staročeské podoby „Bedřich“) komunikačním jazykem čeština. Tři roky nato, v r. 1841, se devítiletý Tirsch, užívající tehdy německé jméno Friedrich (“Bohatý, oplývající mírem, Pán míru“, proto od r. 1864 „Miroslav“), přestěhoval k dalšímu českojazyčnému matčinu bratru Antonovi (nikoliv Antonínovi) do Prahy.
Zde později vystudoval kunsthistorii, jejímž vysokoškolským profesorem se v r. 1884 těsně před svou tragickou smrtí (utopil se v alpské řece) stal. Kromě toho byl i poslancem vídeňské Říšské rady.
O deset let starší (*1822) Heinrich Anton Fügner se narodil jako syn pražského německého obchodníka Petera Fügnera a jeho ženy Franzisky. I on se však – zejména pod vlivem své uvědoměle české manželky Kateřiny, rozené Turkové – postupně „počeštil“, mj. se začal psát „Jindřich“ (což je již staročeskou přejímkou německého „Heinrich“, původně „Heimrich“ – „Pán, vládce domova“).
Oba pánové proto bývají občas označováni poněkud nezvyklým epitetem „český buditel německého původu“. Nehodlám čtenáře nudit známými fakty o tom, jak v nápodobě německého turnerského hnutí založili český Sokol. Přece jen bych ale chtěl upozornit na to, že česko-německé soužití mívalo i velmi přátelskou a plodnou povahu – než jeho obraz i je samé zničily nacionalistické běsy 20. Století.
***
P.S.
Za českých králů byli všichni obyvatelé království zcela samozřejmě považováni za Čechy, lhostejno, zda se jednalo o Moravany, Slezany, Němce, Italy, Francouze apod. Byla to skutečná Evropa duší, tělem a svým umístěním v srdci Evropy. Po roce 1948 Sokol postupně ovládli komunisté a jejich pohrobci v tom pokračují dodnes. Značka zůstává, ale obsah je vyprázdněn! Jsem bývalým člen Sokola Luzern, Sokola Zürich a náčelníkem župy Švýcarské. Jsem i čestným členem Sokola Žebrák. Na jeho valnou hromadu jsem nebyl vpuštěn… JŠ
Read more...