Rozlohou největší stadion na světě v Praze na Strahově zažil sokolské slety i spartakiády, koncerty kapel Rolling Stones i AC/DC, papežskou bohoslužbu, ale i velmi temné okamžiky. V květnu 1945 se napřed proměnil v internační tábor pro válečné zajatce, záhy pak i pro tisíce pražských německých civilistů. Mužů, žen, dětí i starců. „Znovu se zrodil temný středověk. I když se Němci v posledních letech hrozně provinili, musí snad i jiný národ jednat stejně?“ zapsala si na Strahově do svého tajného deníku internovaná Margarete Schellová z Prahy, tehdy jí bylo 34 let.
Byt v ulici Pod Zvonařkou na Královských Vinohradech byla nucena opustit večer 9. května 1945. I se všemi německými sousedy z domu číslo 2317/1. „Museli jsme běžet dolů po schodech s rukama nad hlavou a gardisté nás při tom tloukli pažbami pušek,“ poznačila si do deníku Margarete Schellová (1911–1969). Před válkou hlasatelka československého rozhlasu, německého vysílání Radiojournalu. Po zesnulém otci Židovka, celou válku ale jeho otcovství úředně zpochybňovala, aby neskončila v koncentračním táboře.
„Příslušníky SS tu do půl těla nahé honili v kruhu a bičovali, dokud se nezhroutili, potom je polili studenou vodou, postavili na nohy a znovu bičovali,“ zapsala si tehdy 34letá internovaná žena. To se několikrát opakovalo, až měli tělo fialové jako švestka, pak byli stříleni do týla. Jeden byl dokonce lámán kolem, zaživa ho roztrhali na kusy. Znovu se zrodil temný středověk. I když se Němci v posledních letech hrozně provinili, musí snad i jiný národ jednat stejně?“
Read more...