Ve vzduchu je cítit jaro a nic ani náznakem nepřipomíná nepříjemnou zimu roku 1942. Letní čas začne platit až za šest dní, křižovatka ulic Prašný most a Milady Horákové je dokonale ucpaná kolonami automobilů, je zase podvečer jako tenkrát. Tramvaje jedoucí na Bílou horu a Petřiny mají svou zastávku až za křižovatkou, celá ulice vypadá úplně jinak než tenkrát. Trafika, co stávala na rohu a benzínová pumpa naproti už zde taky nestojí, jediné místo, které by mohlo pamatovat drama, které se zde odehrálo, je topolová alej, lemující chodníky vedoucí přes malý parčík od třídy Milady Horákové a zeď podél ulice Prašný most.
Prolog: Na horním okraji parčíku stojí malý pomníček. Býval zanedbaný, ale od revoluce v osmadevadesátém je už upravený a nechybějí na něm květiny. Kolikrát jsem už tady takhle stál je těžké spočítat. A kolikrát jsem se snažil si představit , jaké asi byly poslední okamžiky života štábního kapitána Václava Morávka, posledního z „Heilige drei Könige“, jak si je protišpionážní oddělení pražského gestapa pojmenovalo ve svých záznamech, nelze s jistotou ani odhadnout. Po válce nebylo napsáno mnoho knih zabývající se nekomunistickou protinacistickou rezistencí v Československu, vyjma několika let v období krátce před rokem 1968. O to víc je nutno poděkovat všem autorům, kteří nám svými pracemi přiblížili dramatické události té doby a byli i příčinou mého pozdějšího „zajetí “ touto problematikou. Po změně poměrů v roce 1989 se objevilo mnoho dalších vynikajících prací, snad poslední je téměř dokonalá studie historika Viléma Čermáka, která vyšla v roce 1998 v Historii a vojenství pod názvem „ Tři otázky Václava Morávka .
Chtěl bych čtenáře těchto stránek seznámit s výsledky mého několikaletého pátrání po objasnění okolností, za jakých v první jarní den roku 1942 zahynul brigádní generál Václav Morávek,( in memoriam, 8.květen 2005 ). Pokud jsou moje závěry správné, pak posledních čtyřiadvacet hodin života tehdejšího škpt. Václava Morávka proběhlo následovně: …
* * *
Poselství Josefa Mašína dnešku, přednesené jeho dcerou - hodné otce, dědy a rodu!
Jan Šinágl, 21.3.2012
Read more...