Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Metody Čechů se od těch německých příliš nelišily. Vysídlení Němců z Československa provázela nenávist a obrovská touha po pomstě. Dá se říci, že se Češi k Němcům chovali stejně jako oni k nám za války. A tím Češi klesli až na jejich úroveň.

Byli však také Němci, kteří proti Hitlerovskému Německu aktivně bojovali. Ani jim se ale odsun nevyhnul. A to i přesto, že nikomu neublížili. Navíc za obrovského rizika Čechům aktivně pomáhali. Poválečný fanatismus některých Čechů si s válečným fanatismem některých Němců nijak nezadal. Nešlo o spravedlivé potrestání. Šlo o zuřivou pomstu a někdy i snahu dostat se k majetku odsouvaných Němců, které neušli ani starci, a dokonce ani duchovní.

Mimořádné lidové soudy

Jedním z rozhodnutí, které bylo odsuzováno i v zahraničí, bylo zřízení a rozhodování mimořádných lidových soudů podle jednoho z Benešových dekretů. Konkrétně šlo o dekret č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Proti jejich rozhodnutí se totiž odsouzení neměli šanci odvolat a žádost o milost neměla odkladný účinek. Naopak k popravám mělo docházet v řádu hodin. Jak se takové skutky lišily od chování německých úřadů? V čem byli Češi ti lepší?

Umíraly i děti

Nejen rozsudky, ale zvěrstva během odsunu německého obyvatelstva vedly k úmrtím nevinných, včetně dětí. Na utrpení během pochodu Krnov-Králíky vzpomínala tehdy osmiletá Marie André: „Hnali nás schválně přes Jeseníky, aby co možná nejvíce lidí zemřelo, což se stalo. Děti, které byly mladší než jeden rok, umíraly hlady a lidé, kteří zůstali ležet vyčerpáním, byli zastřeleni. Bylo s námi po celou dobu pochodu nakládáno jako se zločinci a byli jsme vystaveni neuvěřitelné šikaně.“ Toto se opravdu od chování německých válečných zločinců příliš neliší.

Znásilňování jako trest, ponížení jako norma

Die Methoden der Tschechen unterschieden sich nicht wesentlich von denen der Deutschen. Die Vertreibung der Deutschen aus der Tschechoslowakei war von Hass und großen Rachegelüsten begleitet. Man könnte sagen, dass die Tschechen die Deutschen so behandelten, wie sie uns während des Krieges behandelt haben. Und so sanken die Tschechen auf ihr Niveau herab.

Aber es gab auch Deutsche, die aktiv gegen Hitlerdeutschland gekämpft haben. Aber auch sie entkamen der Deportation nicht. Auch wenn sie niemandem etwas getan haben. Mehr noch, sie halfen den Tschechen aktiv und unter großem Risiko. Der Nachkriegsfanatismus einiger Tschechen war dem Kriegsfanatismus einiger Deutscher nicht gewachsen. Es ging nicht um gerechte Bestrafung. Es war ein wütender Rachefeldzug und manchmal auch ein Versuch, an das Eigentum der vertriebenen Deutschen heranzukommen, was den alten Leuten und sogar dem Klerus nicht entging.

Die außerordentlichen Volksgerichte

Eine Entscheidung, die im Ausland verurteilt wurde, war die Einrichtung und Rechtsprechung der Außerordentlichen Volksgerichte auf der Grundlage eines der Dekrete von Benes. Konkret handelte es sich um den Erlass Nr. 16/1945 über die Bestrafung von NS-Verbrechern, Verrätern und deren Helfern sowie über die außerordentlichen Volksgerichte. Die Verurteilten hatten keine Möglichkeit, Rechtsmittel gegen ihre Entscheidungen einzulegen, und das Gnadengesuch hatte keine aufschiebende Wirkung. Im Gegenteil, die Hinrichtungen sollten innerhalb von Stunden erfolgen. Worin unterschieden sich diese Maßnahmen von dem Verhalten der deutschen Behörden? Inwiefern waren die Tschechen besser?

Sogar Kinder starben

Peter Klepsch, ehemaliger Insasse des Lagers Postelberg: Nach drei Wochen im Mai 1945 zogen die Russen plötzlich ab, das war an einem Freitag. Da sind die russischen Soldaten plötzlich aus Saaz verschwunden, und die ganze Stadt war voll mit tschechischen Uniformen, und es liefen bereits Gerüchte in der Stadt, dass in Postelberg die Leute alle verschwunden sind. Das war am Samstag. Und am Sonntagmorgen um 9 Uhr wurde ich von meiner Schwester aus dem Bett geholt, sie sagte: „Es sind Soldaten da, du musst auf dem schnellsten Weg auf den Ringplatz kommen. Alle deutschen Männer von 12 bis 65 Jahren haben sich unter Drohung der Todesstrafe dort einzufinden.“ Wir sind dort aufmarschiert, und zwar in zwei Kolonnen.

Peter Klepsch, bývalý vězeň tábora Postelberg: Po třech týdnech v květnu 1945 Rusové náhle odešli, bylo to v pátek. Ruští vojáci najednou ze Sázavy zmizeli, celé město bylo plné českých uniforem a po městě už kolovaly zvěsti, že v Postelbergu zmizeli všichni. To bylo v sobotu. A v neděli ráno v devět hodin mě sestra vytáhla z postele a řekla: "Jsou tam vojáci, musíš se co nejrychleji dostat na Ringplatz. Všichni němečtí muži od 12 do 65 let tam musí být pod hrozbou trestu smrti." Pochodovali jsme tam ve dvou kolonách.