Vysokou školu uměleckoprůmyslovou opouští jeden z výrazných pedagogů – výtvarník Jiří Černický. V otevřeném rezignačním dopise napsal, že ho ničila až pedantská kontrola některých studentů nad tím, o jakých tématech se v ateliéru smí a nesmí mluvit. Ať už šlo o lidská práva, emancipaci menšin, gender, rasismus nebo povedené outfity studentek. Experimentální umělec a dlouholetý vedoucí ateliéru malby mluví o nesvobodě.
Zažil jsem studenta, který se ptal, jestli musí být umění dobré, či špičkové – a díval se přitom na mě dětskýma, nevinnýma očima. Chtěl si jenom svobodně kreslit, co se mu líbí, nevyčnívat. Vychází mi z toho rovnostářství, aby všichni měli od všeho trochu. Ale kvalita umění, originalita a silná výpověď je přeci hrozně důležitá! Celé dějiny umění stojí na silných osobnostech a výrazných jménech.
Lidovky.cz: Můžete být konkrétní?
Je toho hodně, byť naštěstí ne na denní bázi. Vezměte si třeba rasismus – ten tu byl vždycky, je součástí dějin lidstva. A jedna studentka mě pak opraví, že to není pravda, že se vyskytuje až od 19. století. Protože ho tehdy prvně někdo přesně pojmenoval. Ale rasismus tu byl přece od úsvitu lidstva, vždyť se vyskytuje i u primátů. Jak se mám s podobnými studenty dohadovat? Takhle vypadá korektnost na nesprávném místě.
Read more...