O výstavě Plečnikova knihovně: „Stvořeno pro všechny časy“, která je do 12. listopadu letošního roku k vidění v Národní a univerzitní knihovně (Nuk) v Lublani, jsme hovořili s dr. Damjanem Prelovškem, předním odborníkem na Plečnikovo dílo. Plečnik podle něj vycházel ze Semperovy teorie odívání, ale do svých konstrukcí vždy včleňoval prvky slovinského folkloru.
DEMOKRACIE: Pane Prelovšku, než přejdeme k výstavě Plečnikova knihovna: „Stvořeno pro všechny časy“, ráda bych se vás zeptala, co bylo dříve na místě dnešní Nuky? Jaká budova tam stála předtím?
Prelovšek: Na místě dnešní Nuky stával kdysi pozdně renesanční knížecí dvorec, který v polovině 17. století postavili Turjačané. Při zemětřesení v roce 1895 byl částečně poškozen. Byl zbourán, protože odváděl světlo od banky Slavija, která se nacházela naproti a které šéfoval primátor Hribar. Město Lublaň na tomto místě postavilo novou budovu podle návrhu chorvatského architekta Josipa Vancase podle Požeškova plánu na výstavbu kancelářského paláce, k čemuž však nedošlo. Zajímavostí je, že při výkopu základů pro Nuk byla nalezena stříbrná pozlacená deska, která se dnes ztratila, se zajímavým latinským nápisem: "Respektuj štěstí".
DEMOKRACIE: Můžete nás výstavou provést?
Prelovšek: Plečnik původně zamýšlel postavit v Tivoli celou univerzitu s knihovnou a kolejemi. Kozlerovi dědicové byli připraveni pozemky prodat, ale k tomu nedošlo, protože rozvoj slovinské univerzity byl v Bělehradě dlouho blokován a v rozpočtu na něj nebyly vyčleněny peníze. Město Lublaň proto bezplatně poskytlo knihovně současné místo a k výstavbě fakult mezi ulicemi Gosposka a Vega nikdy nedošlo. Vystaveny jsou také školní práce Plečnikova žáka Alexandra Devy, s nímž Plečnik vypracoval svou koncepci knihovny.
DEMOKRACIE: V té době bylo ve hře několik plánů na knihovnu, pokud se nemýlím?
Prelovšek: Na výstavě můžeme samozřejmě vidět i Vurnikův projekt. Když Plečnik v roce 1933 zveřejnil svůj projekt ve zvláštní brožuře, Vurnik okamžitě vydal svůj protiprojekt, který měl být mnohem funkčnější. Na místě by postavil vysokou věž, která by obsahovala skladiště knih a mohla by být ještě vyšší. Protože se vedení knihovny nemohlo rozhodnout, byly oba plány zaslány slavnému architektovi Otto Rudolfu Salvisbergovi do Švýcarska, který považoval Plečnikův projekt za zcela zastaralý, zatímco Vurnikův byl lepší, ale některé věci by bylo třeba opravit. Navrhl také, jak by měla budova vypadat. Situaci v Lublani samozřejmě vůbec neznal...
Celý rozhovor si můžete přečíst v novém vydání časopisu Demokracija.
Read more...