Dnešní svět si opět žádá sílu a schopnost bránit se. Ale tyto mužné ctnosti téměř ze života chlapců a mužů zmizely. Moderní muži by měli být empatičtí a starostliví – to se vyžaduje již padesát let. Jaké důsledky má tento „feministický trend“ na pozadí války na Ukrajině, ptá se v Neue Zürcher Zeitung emeritní profesor politické sociologie, přinášíme části jeho textu.
Poprvé od roku 1945 je v Evropě velká válka. Útokem na Ukrajinu chce Putin zničit evropskou rovnováhu. Ničí se však i jiné věci: perspektivy, dřívější jistoty, hodnoty. K nim patří i specifický obraz mužů: od 70. let 20. století bylo na programu „odzbrojování“ tradiční maskulinity a její drsnosti, poker face a soutěživosti. Vlády se ujala „měkká mužnost“ – empatie, péče a nenásilí.
Dnes se tento obraz mužů začíná rozpadat. Od války na Ukrajině se vyžaduje schopnost obrany. Všude se mluví o potřebě síly k obraně vlastních hodnot. Kde se však má vzít schopnost obrany, když její etické a socializační základy byly tak snadno zrušeny?
Základní vlastnosti tradiční mužnosti, jako je mužnost, síla, vůdcovství, dravost, vůle bránit se nebo ochota riskovat, se z většiny oblastí výchovy, školy nebo vzdělávací práce vytratily. Byly dost nereflektovaně zasazeny do historického kontextu patriarchátu, hegemonie a (mužského) násilí. To, že tam také patří a že způsobily mnoho škod, je nesporné; zároveň však vybudovaly civilizaci, odvrátily nebezpečí, zajistily pokrok.
Tato mužská role výkonnosti a tvrdosti si vyžádala omezení i od samotných mužů, například zřeknutí se citů a bezohlednost vůči vlastnímu zdraví. Albert Camus v románu Mor popisuje, jak ve 40. letech 20. století vypukla v severoafrickém městě Oran strašlivá epidemie. Několik výhradně mužských hlavních postav románu je tak postaveno před existenciální alternativu útěk, nebo boj. Ti, kteří se rozhodnou vzdorovat nákaze – doktor Rieux, Tarrou nebo Rambert – riskují své životy pro kolektivní hodnotu záchrany lidského řádu, kultury a společenství. Mužský princip je v Moru shrnut do vlastností jako odvaha, starostlivost, síla vůle, zodpovědnost, laskavost, riskování, překračování hranic, odříkání, altruismus, rytířskost, čestnost a skromnost v podobě odkládání vlastních potřeb.
Rozchod s tímto diferencovaným obrazem lze zaznamenat na počátku 70. let, kdy feminismus – zejména ve své vulgární podobě – nemilosrdně demontoval mužský subjekt v boji proti patriarchátu. Najednou byli muži prezentováni jako zločinci a násilníci, všude „zkažení muži“ a „skvělé ženy“. Tato hluboká změna obrazu muže v naší kultuře nebyla dosud dostatečně vnímána ani zkoumána. Misogynie je dlouho uznávaným problémem, na nějž je veřejnost neustále upozorňována, o misandrii, odporu k mužům, to neplatí.
Současná pedagogika nekriticky přijala feministický trend s jeho dichotomií výhradně ženských obětí a stejně výhradně mužských pachatelů. Před časem publikovaly velké německé nedělní noviny stížnost jedné berlínské matky na školní zážitky jejího šestiletého syna. Popsala, jak chlapci „četli v němčině příběhy o včelách, v hodinách výtvarné výchovy malovali motýly a v tělocviku předváděli závojové tance“. Protože pak chlapci dávali najevo svou nespokojenost ve třídě, neustále končili ve společenské místnosti nebo byli s poznámkou posláni domů.
(…)
Vzory, které jsou důležité pro vývoj a orientaci chlapců, jsou systematicky diskreditovány – patří k nim hrdinové, průkopníci, dobyvatelé a dobrodruzi. Oblasti života a práce, které jsou označovány jako mužské, jsou postupně znehodnocovány, přestože mají pro společnost zásadní význam, jako jsou zejména technické profese. Chlapci jsou převychováváni diskrétně, nebo i zcela otevřeně. Školáček, který si přinese do školky dřevěný meč, je kvůli své „nebezpečné“ hračce poslán domů: i to je skutečný příklad z výchovného života ve Švýcarsku. Vše, co souvisí s chlapeckým projevem síly, je pedagogickým personálem ženského pohlaví podezřívavě sledováno, zakazováno nebo dokonce trestáno. Když jdou dívky na „Den dcer“ převlečené za „skutečné“ muže v tradičních mužských zaměstnáních, například jako opraváři v autoservisu, chlapci se učí třídit prádlo nebo rozlišovat čisticí prostředky. To, že se chlapci učí těmto dovednostem, je dobré, pomáhá jim to zvládat každodenní život a je to dobrý předpoklad pro genderově demokratickou dělbu práce v pozdějších partnerských vztazích. Jsou to však cvičení, která probíhají v kontextu postupné demaskulinizace chlapců.
(…)
Vyděšený a dezorientovaný
Když se chlapcům a mužům představují „pouze“ ženské vlastnosti a ctnosti jako jasný protiklad, má to své důsledky. Systematická jednostrannost vyvolává nejistotu, dezorientaci a úzkost. Muži se například vydávají do světa stále později, polovina pětadvacetiletých stále žije doma a 14 procent z těch, kterým je více než 30 let, stále bydlí s rodiči. Velká studie Sinus z roku 2007 o životních plánech, vzorech a postojích k rovnosti mezi dvacetiletými ženami a muži potvrzuje obavy mladých mužů z budoucnosti. Zpráva uvádí: „Muži postrádají pozitivní vzory pro orientaci v souvislosti s vlastní novou genderovou identitou.“ A dále: „Muži trpí ve svém subjektivním rozpoložení a cítí se v defenzivě: scénář dnes píší ženy.“ V důsledku toho hledí do budoucnosti plni pochybností, stydí se zavázat a nejsou ochotni uzavřít manželství.
S dekonstrukcí tradiční maskulinity tak hrozí, že se ztratí právě ty vlastnosti, které jsou nezbytné pro udržení a obranu naší politiky: Ochota riskovat, vůle bojovat, schopnost bránit se a odložit vlastní potřeby ve prospěch potřeb společenských. Připomínat tyto mužské ctnosti neznamená požadovat návrat k bázlivé mužnosti, k mužnosti, jak ji bylo třeba povinně žít v 19. století nebo jak ji dnes předvádí Vladimir Putin – v celé té směšné rozpačitosti póz s holým hrudníkem kdesi v tajze.
V rámci dnešního „odzbrojování“ mužnosti se ale s vaničkou bohužel vylévá i dítě. Za Putinovými rozpaky se skrývá mužnost, kterou je třeba znovu rozpoznat. Agresory nelze obrátit na víru láskou k míru, zároveň je třeba se postavit silou za svobodu vlastní komunity. A s odhodláním – a tedy i s tvrdými vlastnostmi tradiční mužnosti. V opačném případě muži à la Putin brzy získají nadvládu všude.
Walter Hollstein je emeritní profesor politické sociologie.
Read more...