LN 11.12.2019. Naprostý souhlas. Píši o tom opakovaně. Ztratili jsme schopnost přirozené komunikace jako základu všeho. Na ulici se jen potkáváme, doma také většinou jen mlčíme a koukáme do krabiček malých či velkých. Jsme přeprogramováni do nepřirozenosti a na našem nenormálním chování je to vidět. Projevuje se to stále více. Nic proti technice, ale má nám sloužit, ne my jí. Máme všechno, přesto se mračíme, závidíme si, nesmějeme se…
Nedávno jsem šel kolem jednoho přízemního bytu v Žebráku, kde nebyly staženy zcela žaluzie. Instinktivně jsem se podíval a šel dále. Po pár krocích si říkám „Co to bylo?“ Vrátím se a nevěřím svým očím – na stěně obrovská televize těsně pod ní stolek s pochutinami a za ním jako v kině lavice pohovka, kde sedí mlčky muž, pes a žena, asi 1 ½ metru od obrazovky, „sledují a „ďobají“. Bohnice. Ti lidé přestali žít, jen existují a považují to za život, samozřejmě pokud to nedělají po většinu času…
Na vesnicích zaniká spolkový život a tím i občanská soudržnost. Kolik z nás ví kdy má soused svátek, narozeniny? Kolik z nás pozve sousedy a přátele na jejich oslavu, pozve na kafe? To vše bylo dříve normální, dnes je „normální“ opak…
Manipulace dnes vládne světu. Může být pozitivní i negativní. Přirozeným hovorem a komunikací se můžeme velmi účinně té negativní bránit, nechceme-li se stát nevědomou součástí dění, které v našem zájmu většinou není, pokud vůbec.
Naštěstí přibývá lidí, kteří se tomuto život ničícímu směrování začínají aktivně bránit. Mezi námi jsou tisíce nádherných příběhů a zážitků, každý den, které se objeví jen vzájemnou komunikací, předáme druhým svůj příběh, druzí nám, nebo vznikne nový příběh. Kvalitu života určuje pouze plně žitá přítomnost. Televize a sociální sítě jsou jen ubohou náhražkou života, pokud nás ovládají, nejsme schopni výběru a obohacení skutečně kvalitním a hodnotným programem či obsahem. Minulost ani budoucnost nezměníme. Jejich kvalita je dána kvalitou žité přítomnosti.
Nedávno jsem čekal u lékaře na recept. Bylo nás asi dvacet. Všichni jsme mlčeli, koukali do stropu, před sebe, nebo do mobilu. Začal jsem nahlas počítat jedna, dvě, až do dvaceti. Povídám, není to divné, je nás tu dvacet, nikdo nemluví jen ta obrazovka s reklamou na léky na kterou se nikdo nedívá, vypnout se nedá, ani kabel vytáhnout ze zásuvky. Vše s úsměvem, aby se neprobudily negativní emoce. Postupně se rozproudila debata, že sestřička málem volala zda chce jít někdo k lékaři:-) Vznikl další příběh života, neopakovatelný, jedinečný, nepřenosný, zcela zdarma. Nikdo na něj nezapomene a dává ho dál tak jako já nyní. Mám jich už na knihy, raději je žiji, než abych o nich psal a unikaly mi nové.
Koukáním do krabiček se okrádáme o to nejcennější co máme – vlastní život. CARPE DIEM – Užij Dne, nechceme-li, se dožít toho, že jsme jenom existovali a vůbec nežili a ani nepoznali, co je skutečný život. Za žádné miliony a miliardy se nedá koupit. Život je především o dávání, ne braní.
Jan Šinágl, 15.12.2019
* * *
„Ten, kdo ví a neví, že ví, spí. Probuďte ho.
Ten, kdo neví a ví, že neví, je prostý. Poučte ho.
Ten, kdo neví a neví, že neví, je hloupý. Vyhněte se mu.
Ten, kdo ví a ví, že ví, je moudrý. Následujte ho.”
Arabské přísloví.
Read more...