Dne 30. 5. 2016 uložil Městský soud v Praze Josefu Skohoutilovi (nar. 1928), aby zaplatil Ministerstvu obrany 300,- Kč na nákladech soudního řízení, neboť soudci měli za to, že jeho „průtahová“ žaloba byla podána předčasně. (1) Ústavní soud však 16. 11. 2016 vyhlásil nález (2), jímž rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil, ačkoli běžně se ústavní soudci „bagatelními“ věcmi nezabývají. Proč k tomu došlo?
Soudce-zpravodaj doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D., uvedl, že v pěti jiných, časově i obsahově naprosto shodných kauzách (3) Městský soud v Praze uznal, že žaloba byla podána důvodně, nikoli předčasně. V nálezu Ústavního soudu se zdůrazňuje, že „rozdílná rozhodovací praxe soudů (či dokonce senátů stejného soudu, jako je tomu v daném případě) o totožných věcech [je] nežádoucí… Základním principem materiálního právního státu je … i předvídatelnost rozhodování státních orgánů, včetně (zejména) orgánů moci soudní… Princip předvídatelnosti rozhodování v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat – v celkovém vyznění – stejně.“
Ústavní soud přihlédl i k tomu, že řízení samo mělo svůj původ v nezákonné perzekuci stěžovatele v padesátých letech (4), a dodal: „Demokratický režim [by] neměl ke křivdě vytvořené nedemokratickým režimem přidávat křivdu další … a naopak by měl velmi pečlivě a citlivě přistupovat k nárokům těchto osob. … Tento aspekt [Ústavní soud] zohledňoval též při přezkumu řízení o nákladech řízení v bagatelní částce.“ (5)
Jinak řečeno, i když je něco „bagatelní“ kvantitativně (pouhých 300,- Kč), nemusí být „bagatelní“ kvalitativně (kvůli hrubému porušení ústavně garantovaných práv).
Nález Ústavního soudu ve věci Josefa Skohoutila tak ukazuje, že občas je možné domoci se práva, i když jde o „malou nespravedlnost“. (6)
---
Poznámky:
---
20. 11. 2016 zapsal: L. Müller
Read more...