O přírodě: Co z tohoto platí?
Život na zemi už nelze zachránit, protože průměrná teplota, jíž jsme dosáhli, je příliš vysoká. Náš život na Zemi je podmíněn existencí stromů. Stromy a džungle srážejí teplotu, jíž tvoří sluneční záře. Podmínky pro další život stromů a džunglí už nezadržitelně odcházejí. Není možné je zachránit. Ubývá jich požáry, a ty se s rostoucí teplotou, již neumíme srazit, budou stupňovat. Hašení nebude stačit tempu jejich růstu. Ubývá jich stále častějšími a rozsáhlejšímu polomy, protože roste teplota a přírodní katastrofy. Teplota tedy poroste a za takových 20 let budeme bez stromů a tím už nebudeme. Nestačíme pochovávat mrtvé.
Teplota překročí až 100 stupňů Celsia a chlad mínus 100 stupňů.
Výsadba nových stromů nepomůže, ty do 20 let nevyrostou ani do poloviny dospělosti. Nehledě na množství, jež bychom od letoška museli vysadit. Úbytek stromů znamená přírůstek škodlivých plynů v ovzduší a urychlování devastace ovzduší.
A to škodlivých plynů přibývá i lidskou činností, jíž je třeba k životu. (Elektrárny, topení, doprava, výroba, požáry…)
Nezadržitelně se budou s úbytkem stromů a přírůstkem plynů stupňovat přírodní zkázy. Nepomohou ani války. Holá a horko – ledová bude celá planeta. Křivka zmaru bude mít parabolický tvar a my už nejsme ve výchozím bodu.
Apokalypsa sv. Jana dojde naplnění. Kříže na obloze už nám letadla malují. Po miliardách let snad začne život znovu od prvoků.
S.Vrbík, 9.11.2018
* * *
Zdá se vám to šílené? Soudnému člověku ani moc ne, když se podívá kolem sebe, jak „žijeme“, konzumujeme, ničíme zdroje energií, vody, vyrábíme zběsile „výrobou pro výrobu“, fauna a flóra ztrácí na počtu a druzích, nerespektujeme přírodní zákony, jako bychom byli pány světa v naivní představě, že nás trest mine. Nemine, pokud budeme v této sebevražedné cestě pokračovat. Po likvidaci přírodních zdrojů, rostlin, zvířat, krajiny, tedy životního prostředí, bude na řadě člověk. Je to výzvou každému z nás, abychom zabránili nejhoršímu a uchovali naději pro ty, co přijdou po nás. Po každé válce a bídě si mravních hodnot vážíme. S potupujícím blahobytem nás přestávají zajímat. O mravnu a humanitě umíme jen mluvit, žít těmito hodnotami se bráníme - i sami mezi sebou. Je-li tato život zabezpečující rovnováha narušena, nutně přijde logická reakce přírody, jako tomu bylo vždy v dějinách. Dnes je rozdíl v tom, že poprvé planetu země ohrožuje člověk svoji naprosto nezodpovědnou činností. Proto nejsou argumentace o opakujících se klimatických cyklech na místě. Je třeba začít výchovou, vzděláním, osobním příkladem, chceme-li zabránit nejhoršímu.
Žijeme v blahobytu dlouhé roky na úkor chudých zemí, kdy rabujeme jejich přírodní bohatství i jejich přírodu, tedy životní prostředí. Tento nevyrovnaný účet budeme muset jednou zaplatit.
Jan Šinágl, 11.11.2018
P.S.
Dnes ráno jsem si na webu ČTK přečetl článek o tom, jak premiér Babiš navrhne na sumitu snížení výdajů na zbrojení na celém světě o polovinu. Věnovala by se na pomoc chudým a uprchlickým zemím. V historii odkazů jsem link našel, ale po nakliknutí se objevil tento odkaz s jiným názvem a obsahem, kdy odkaz z historie na původní článek zmizel. Ani google nepomohl…?!
* * *
„Teď je velmi lehké přemýšlet o tom, co se mělo stát před sto lety. Už to neovlivníme. Rozpad Rakouska-Uherska byl pravděpodobně nevyhnutelný a já si stále myslím, že je to škoda. To byl velký stát, na který se dalo spolehnout.“
„Politici, kteří nás emotivně stále varují před migranty, by si možná mohli položit otázku, proč migranti nechtějí zůstat v Česku a na Slovensku. Takto dělat politiku je upřímně řečeno svinstvo.“
„Lidé by si měli uvědomit, jaká je cena svobody, protože když ji máte, přestanete o ní přemýšlet, a dokonce si jí i přestanete vážit. Vážíte si jí, když ji nemáte, a my ji máme, tak bychom na to neměli zapomínat.“
Read more...