Hlásím se do jazykového koutku svého kolegy z tohoto kolotoče, profesora Cyrila Höschla, který tu nedávno láteřil nad jakobysty. Tito nejistí lidé se nedokážou postavit ke skutečnosti čelem, obeplouvají fakta, a než by se jich směle dotkli, vypomůžou si ustrašeným JAKOBY. Jako filmařka musím čas od času z výpovědí svých hrdinů vystříhávat plevelná slova. PROSTĚ a VLASTNĚ a JAKO a JAKOBY se někdy ve větě objeví za každým třetím slovem. Tyto slovní vmetky se staly pro jazykově nekultivované občanstvo nepostradatelnou berličkou ve snaze formulovat myšlenku. Obtížně ale zdolávám ve střižně i v životě úskalí OTOMISMU, jak tento zakořeněný jazykový zločin pojmenoval Vladimír Just ve svém Slovníku floskulí, kde uvádí mnoho příkladů k pobavení i pohoršení. Miluju tento, zrozený v mozku televizní moderátorky: „Velikonoce nejsou jen o vajíčku, nýbrž o duchovních hodnotách.“ Lenost myslet a vyjádřit se barvitě a česky ponižuje naši mateřštinu a bolí nás, kteří jsme nerezignovali na poselství básníků.
Je mrzuté, že morem otomismů nejsou zapleveleny jen státnické projevy papalášů, o jejichž kulturní úrovni si neděláme iluze a kteří se snaží sdělit národu co nejméně zřetelných informací, ale i spisovatelů, novinářů a umělců. Jsem na rozpacích, když člověk, kterého si vážím, na mě vybafne otomismus. Zkoprním a já, která nejdu pro posměšnou kritiku daleko, nejsem mocna slova. Přemýšlím o stádním pudu, o potřebě splynout s komunitou, zařadit se, nevyčnívat a sdílet jazyk současníků, i ten zmršený. Ale proč se tak děje u osobností, jejichž posláním je originální interpretace světa? Mým současným favoritem novodobých floskulí je všudypřítomný obrat V TÉTO CHVÍLI, který slyším den co den z rádia a z televize. TATO CHVÍLE se stala nepostradatelnou man- trou našeho politického a mediálního života. Bez TÉTO CHVÍLE se už my občané nemůžeme dozvědět zhola nic o stavu naší nedokonalé demokracie.
Reportéři a reportérky, starostky a starostové, státní úředníci, politici a jejich mluvčí se bez této kouzelné floskule už vůbec nedokážou vyjádřit. Vrcholem matení občanů a neochoty vzít na sebe odpovědnost je politikova kejklířská věta V TÉTO CHVÍLI TO JEŠTĚ NEMÁM NA STOLE. A já, právě tak jako Cyril Höschl, křičím do prázdna: Kdy že to nemáš na stole? Dnes? Právě teď? Na jakém stole? A kdy to tam budeš mít? Až si dnes pustíte televizní zprávy, spočítejte si, kolik se TĚCHTO CHVÍLÍ valí do vašeho příbytku. Úkolem veřejnoprávní televize je vzdělávat a kultivovat národ. Kde jsou intelektuální diskuse, které ještě pamatuju z nedávných dob? Kde jsou dokumentární filmy o českých a světových společenských tématech? Myslela jsem si, že český člověk je homo politicus, příslušník národa, který byl ve 20. století dvakrát okupován, a s touto zkušeností, již by měl předávat dalším generacím, ví, že svoboda a demokracie jsou křehké komodity, které je třeba hájit za každou cenu. V rozbředlosti mateřského jazyka, který zpětně ovlivňuje jeho myšlení, je neuhájí.
Olga Sommerová, LN Pátek, 28.8.2015
* * *
Střetá-li se slovně morálka a mravnost s amorálností a nemravností, nemůže nikdy morálka a mravnost zvítězit a prosadit se. Proto je důležité, aby nositelé morálky a mravnosti převažovali na odpovědných místech ve správě země, byli potřebnými, viditelnými vzory jak v konání, tak jako nositelé morálních a mravních hodnot. Jiné cesty není, nechceme-li zůstat Potěmkinovou, banánovou, republikou, kde demokracie je pouze zločinně zneužívána a využívána na úkor nás všech. Absence mravních hodnot vždy vedla, dříve či později, i k pádu hospodářskému a následné bídě.
Jan Šinágl, 31.8.2015
Read more...