Řecká levice má smůlu, už neexistuje socialistický blok
Není žádný spravedlivější způsob vládnutí než demokracie. Nebo přinejmenším žádný jiný způsob vládnutí, který by snad autor tohoto článku chtěl podpořit. Vždyť novodobá demokracie je výsledkem dlouhé a strastiplné cesty západní civilizace směrem k rovnoprávnosti a uznání hodnoty jednoho každého člověka. V dějinách bychom sice našli příklady, kdy nejvýhodnější pro blaho lidu byla vláda osvíceného vladaře, avšak málokdy se tyto vlastnosti přenesly i na jeho dědice. Oproti tomu demokracie, alespoň na první pohled, skýtá v případě špatné volby dostatek mechanismů nápravy. A přece jsme zase jednou svědky představení, při kterém demokracie s nemalou pravděpodobností popraví sama sebe. Totiž v případě, že Řekové hlasem většiny, v regulérním hlasování rozhodnou, o své budoucnosti hloupě až sebevražedně.
Řecká cesta
Pokud v Řecku dojde na opakované volby a v nich zvítězí extrémní levice, mohou se dít věci. Zbytek Evropy pak bude mít asi jen dvě možnosti. První z nich je ustoupit vydírání nově zvolené řecké reprezentace a velkoryse Řeky nakrmit, nadopovat, přeplatit. Na první pohled se to může zdát šílené, ale je to pořád o hodně přijatelnější než ozbrojená intervence, k jaké by evropské mocnosti mohly sáhnout ještě v první polovině dvacátého století.
A také o hodně levnější.
Jenomže kdo potom přeplatí nespokojené Portugalce, Španěly, Italy…? Kdo ostatním Evropanům poskytne a zajistí onen požadovaný blahobyt, o němž si z nepochopitelných důvodů myslí, že na něj mají právo? Kdyby se jednalo jen o Řecko, mohlo by to fungovat.
Návykový život na dluh je však celoevropským problémem.
A tak se jako pravděpodobnější a rozumnější jeví druhá varianta: nechat Řecko jít. V tom případě země s velkou pravděpodobností upadne do bídy a chaosu. Ekonomické a mocenské nástroje extrémní levice jsou nám z nedávné doby dobře známy. Řecká levice má však tu smůlu, že už neexistuje socialistický blok, ke kterému by se mohla přiklonit. Spojenectví s komunistickou Kubou asi Radu vzájemné hospodářské pomoci nenahradí. A tak na řadu bude muset přijít přídělový systém, znárodňování a buď totální chaos, kdy procitnuvší lid teprve pochopí, jakou cestu si svobodně vybral, a postaví se na odpor, anebo tvrdé represe
Léčba Pinochetem
Pro národní ekonomiku i budoucnost země se bohužel jeví jako výhodnější ta cesta, kterou kdysi zvolil chilský generál Pinochet. Velmi nepopulární cesta, při které se armáda chopí absolutní vlády v zemi a mnoho lidí na to těžce doplatí, někteří dokonce i životem. Avšak nakonec možná ne tak mnoho, jako by bylo těch, kteří by životem doplatili na scénář levice. Podobné srovnání nám historie bohužel neposkytuje, neboť vývoj v té které zemi může jít vždy jen jedním směrem. V případě chilského scénáře jde v podstatě o to, že země, jejíž lid pozbyl schopnosti racionálně rozhodnout o své budoucnosti, projde desetiletím nepříjemné diktatury, která se později nejen pod tlakem mezinárodního společenství, ale také přirozeným vývojem začne drolit, až ji konečně znovu vystřídá vytoužená demokracie. Dojde-li k takovému vystřídání včas, totiž dříve, než příslušnou diktaturu rozloží všudypřítomná korupce, dostane nově vznikající demokracie do vínku zemi, jejíž ekonomika dokonce funguje. Čímž vůbec nemá být řečeno, že demokracie není oním ideálem, za nějž stojí za to bojovat a ve vypjatých chvílích národních dějin i umírat. Může to být dokonce smysluplnější než v ní potom žít.
Ohlupování voličů
Obávám se, že příkladů zpochybňujících smysl demokratického způsobu vládnutí může do budoucna v Evropě přibývat. A to hlavně proto, že sociální stát byl zřejmě nesprávně vyložen i pochopen. Je něco úplně jiného vládnout a žít soucitně, to znamená mít vždy na paměti možné utrpení anebo těžký životní úděl těch, kteří jsou chudí, nemocní, handicapovaní, kterým se v životě nedaří. A něco úplně jiného kupovat si voliče jejich ohlupováním. A to je přesně to, co dělá i naše levice, když hlásá, že volič má právo úplně na všechno: na bezplatnou zdravotní péči nejlépe na světové úrovni, na dávky při rýmě a nastuzení, na růst reálných mezd, na dlouhý a dobře placený odpočinek v důchodu. Tam to všechno začíná.
Už tento levicový populismus je počátkem soumraku demokracie.
M. VOPĚNKA, spisovatel a nakladatel (publikováno v MF DNES)
* * *
Solidarita s Gréckom vyjadrená v peniazoch
Áno viem, musíme byť solidárni s Gréckom. Musíme im pomôcť preklenúť ťažkú dobu a predsa nemôžeme ich nechať len tak napospas samým sebe a nebodaj dodržiavať základné pravidlá (článok 125 Európskej ústavy, podľa ktorého každá krajina ručí za svoje záväzky sama). Tiež viem, že štrukturálne reformy nejdú zo dňa na deň (i keď v Grécku to nejde ani z roka na rok) a pozabudnem na skutočnosť, že Gréci sa do eurozóny dostali podvodom. … http://richardsulik.blog.sme.sk/c/299077/Solidarita-s-Greckom-vyjadrena-v-peniazoch.html
"KOMUNISMUS JE VZPOURA MÉNĚCENNÝCH."
Winston Churchill
Komentáře
Co když "nakrmit, nadopovat, přeplatit" není třeba ani tak "Řeky" (konkrétně které z Řeků má vlastně pan Vopěnka na mysli?) jako německé a jiné banky a firmy vyvážející ponorky, které k dnešnímu stavu největší měrou přispěly?