Čtěte celý text petice Nesmíme obětovat děti! Žádáme vládu, aby školství zařadila mezi své nejvyšší priority
***
Cituji z článku Františka Tichého: „Nacházejí se ve velké duševní pasivitě, někde hluboko uvnitř své komfortní zóny. Když máme na nějakém výjezdu naplánované služby a rozdělené úkoly, tak to ještě naštěstí funguje, ale jakákoli osobní iniciativa je nebývale chabá“. Rozhovorse spisovatelem a pedagogem Františkem Tichým (LN 17.12.2022)
Školství bez vzdělanosti? Likvidací klasického vzdělání se řítíme do nových krizí humanity
Ještě první polistopadoví ministři školství, Piťha, Vopěnka, Gruša či Sokol, hovořili o nutné spjatosti výchovy a vzdělání, o duchovním obohacení či o tom, že profesní vzdělávání má nést morální rys služby druhým. Místo toho k nám však začaly postupně pronikat doktríny multikulturalismu a jako důsledek oslabení vlivu kulturně vzdělaných odborníků a politiků se začaly proměňovat kurikula a cíle vzdělávání, které do sebe postupně integrovaly globálně prosazované trendy. Jde především o tendence, jež přizpůsobují požadavky těm nejslabším žákům (programový odstup od znalostního vzdělávání aj.). Jakmile byla z cesty „pokroku“ odstraněna klasická vzdělanost s jejím úsilím o kultivaci intelektu, nic nebránilo tomu, aby se vzdělanost redukovala na antiintelektuální instruktáž funkcionáře.
Podle mocného vzoru přírodních věd totiž převládlo i v humanitních vědách paradigma, jež jim velí být užitečnými sekundanty při průmyslové manipulaci se světem. To se projevuje zejména ohrožením svobody a s tím související přebujelou byrokracií, „ulehčující“ digitalizací či například projektovým plánováním. Za posledních dvacet let se tak vytvořil zcela jiný svět soustředěný kolem karikatury humanity.
Pedagogický chaos posledních desetiletí vychází z přepjatě optimistických a nepoučených vizí moderny, jejíž filozofický i politický krach ve 20. století vedl paradoxně k ukvapenému odmítnutí nejen vzdělanosti křesťanské, ale i posledních zbytků vzdělanosti humanistické v jejím původním smyslu.
Likvidací klasického vzdělání a nahrazováním znalostí dovednostmi bez kontextů se řítíme spíše do nových krizí humanity než do nadějné budoucnosti. Zdá se proto, že znovu přichází doba, kdy bude třeba hledat a budovat centra vzdělanosti mimo oficiální školské struktury, mimo akademie a mimo univerzity. Nebylo by to v dějinách nic nového.
***
JŠ
Read more...