V Mánesu jsem vyjma Jana Dusa, žádného politického vězně nezahlédl (nepochybně by přišel i Ota Rambousek), zato ve strašnickém krematoriu jich bylo plno! V Mánesu jsem z politiků zahlédl pouze senátora Jaromíra Štětinu, ve Strašnicích Jana Rumla a jednu paní v příbuzenstvu nápadně se podobající Vlastě Parkanové? Kupodivu se nechtěli někteří političtí vězni nechat fotografovat a dokonce si i zakrývali obličej – viz známý výtržník a hrubián Podpěra. Oslovil jsem i hlavního řečníka, gen. Radovana Procházku. Chtěl se na mne vrhnout, tentokrát ne s pěstí jako kdysi na Žofíně, ale raději rovnou s holí! Zřejmě vycítil, že bych tentokrát neprojevil patřičnou úctu k jeho stáří a slabosti jako tomu bylo na Žofíně. Vycítil to dobře – tentokrát bych mu jednu s chutí vrazil přesně podle návodu Jana Beneše, který mi dlouho moji nereakci na Žofíně připomínal a zřejmě by to „odnesla“ i jeho hůl. Samozřejmě v projevu tohoto naprosto bezcharakterního člověka ani slovo o Mašínech. Projev byl ubohý, Otu Rambouska urazila jak přítomnost autora projevu tak jeho obsah.
Opět se zapomnělo na slovenskou část Československé státní hymny – zazpíval jsem ji jak se slušelo a patřilo (jako kdysi při pohřbu gen. Fajtla). Připomněl jsem, že Ota Rambousek byl Čechoslovák, že žil a bojoval za Československo, že byl autorem první knihy o Mašínech „JENOM NE STRACH“ a že i dnes je tato výzva aktuální. Právě když jsem končil ke mně přistoupil historik z ÚSTR dr. Prokop Tomek a pravil proč se musím stále tak zviditelňovat a že se chovám hloupě?! Divil se a nechápal stejně jako kdysi premiér Topolánek, který mi řekl „To jste neměl“. Určité věci lidem nevysvětlíte i kdyby měli deset vysokých škol. Chci jen věřit, že za hlupáka považovala většina přítomných historika Tomka, který se z historie viditelně nepoučil, když byl schopen takového trapného vystoupení? Hlupák, připosránek, nebo věděl dobře co a proč dělá abych snad neřekl více. Ostatně chtěl jsem i promluvit, gen. Procházka a jeho společník byli razantně proti a odpovědná paní se velice divila a skvěle bránila dobré mravy. Záznam mého neplánovaného „vystoupení“ včetně „vystoupení“ historika Tomka si můžete poslechnout na konci zvukového záznamu níže.
Dostavila se i předsedkyně KPV ČR MUDr. Naděžda Kavalírová se svoji dcerou a svoji pravou rukou Blankou Matějíčkovou, která se zdá stále více skutečnou „vládkyní“ bezvládné KPV ČR. O jejím charakteru a taktu si učiňte názor sami – její „popředí“ je skutečně „obdivuhodné“. Odpovídá jejímu charakteru a nezapře, kdo je její matka. Je vidět, že její matka nezvládla základy společenské výchovy, způsobů a taktu…?!
O tom kdo byl Ota Rambousek a jaký měl ryzí charakter vypovídá i tato ukázky z knihy CESTA NA SEVEROZÁPAD, kdy píše Josefu Škvoreckému, který ze strachu odmítl jeho knihu vydat:
…Bachratej Dufek stojí vyšponovanej a salutuje, aby uctil památku třeba zrovna těch sedmi z Resslovy ulice. ,,Chystá se vydání "poesie“ vzniklé v uprchlických táborech v r. 48. A krotký mukl, který Kačko nezažil, na hranici zamával pasem a řekl: "Pane veliteli, já mám povolenej boj s nepřítelem na dlouhý vzdálenosti, (protože doma zůstali ti, co volili boj s nepřítelem zblízka). Po sedmnácti létech se váhá, jestli se má to Kačko "obnovit," a po dvaceti létech na výborový schůzi zbaští dva řízky, krkne a - "Tak hoši, jak to uděláme s tím pomníkem?" Hle bojující exajl. Jednomu se chce blít. Ztratili jsme dva roky a nikdo nemáme smlouvu s Pánem Bohem, viz Vilém. Abych mluvil na rovinu: Vydávat knížky o dámských přirozeních není politikum a neohrožuje to ani nakladatelství, ani exil, ani tvou dobromyslnou hlavu, jak tě straší kádrovák. Bude zábavné pozorovat, co dál. Jedno je jisté a ty to víš: Však jsi napsal; "Jestli si myslíš, že máš sílu a schopnost rukopis podle Vilémových připomínek přepsat, budu rád." Pepku, ať bude rukopis v konečné versi sebelepší, cituji "musí to být bezvadné, nenapadnutelné a obhajitelné", bude to pořád silný tabák. Radkovi, Pepovi i mně je úplně jedno, jaká bude (případná) reakce Prahy. Snad mi dáš za pravdu, že žádnou zvláštní přízeň u těch darebáků nemám. Natřu je, kde můžu - a oni mě. Ale pustili sem syna s celou familií, sestra, která tu byla podruhé, odletěla 15. ledna po tříměsíčním pobytu. Neupraven, nenarovnán. Seru na ně a právě tak Radek s Pepou. Zapomeň na celou věc. Jen tě prosím, abys mi poslal nazpět všechno, co jsme vám svěřili: fotky, mapy, stránky z knížky. Stálo to dost peněz. Nedělej si vrásky. Beru tě takovýho, jakej jsi. Opatruj se, ať ještě nějakej čas užitečně vydržíš, (jak mi napsali do jedné vánoční karty).
Tvůj O.R.
Z dopisu Oty Rambouska Josefu Škvoreckému, 22. únor 1989 (Archiv Ctirada Mašina), který odmítl knihu „JENOM NE STRACH“ vydat.
 |
 |
| Kniha Cesta na severozápad (avres a revers knihy) | |
K citátu Václava Havla – ZÁPAD byl exilový časopis vydávaný v Kanadě (ve Švýcarsku vycházel časopis REPORTÉR, založený Vladimírem Škulinou – později se oba časopisy spojili). Spolužákem mínil Václav Havel Josefa Mašína. Nechodili spolu do třídy, ale na stejnou školu. Josef Mašín Václava Havla vzpomíná jako „svazáka s modrou košilí“… Divíte se, že prezident Václav Havel odmítal vyznamenat odbojovou skupinu bratří Mašínů?!
Rozhodnutí prezidenta Václava Klause ve věci hracích automatů je naprosto skandální a výsměchem starostům měst a všem slušným občanům. Půjde-li to tak dále, bude brzy Václav Klaus prezidentem země hazardních her a podniků pochybné pověsti, nebo chcete-li králem jednoho velikého bordelu! To se opravdu tato země nezmůže na nic lepšího…?! Včerejší obrovský zájem o Mašíny snad naznačuje, že zmůže. Pokud bude v této zemi dost lidí, kteří dokáží bez vysvětlování pochopit vyšší mravní princip a rozměr jejich činu, má demokracie a svoboda v této zemi ještě naději! Divíte se, že prezident Václav Klaus odmítá vyznamenat odbojovou skupinu bratří Mašínů?!
Kniha „CESTA NA SEVEROZÁPAD“ se dobře prodává – na Václavském náměstí v knihkupectví ACADEMIA ji najdete na každém kroku .
Jan Šinágl, 11.6.2010
„Snad jen to bych mohl říci, že mi přecházel mráz po zádech, když se na stránkách ZÁPADu můj dávný spolužák z Poděbrad, kasal tím, kolik lidí zabil.“
Václav Havel v dopise Josefu Škvoreckému 16.12.1987
(Z knihy „CESTA NA SEVEROZÁPAD“)
* * *
„Jsou to cyklisté, dole šlapou a nahoře hrbí záda.“
Adolf Hitler o české povaze a o Češích…
* * *
Read more...