Počátkem února 1945 vyhlásila Slovenská národní rada v Košické deklaraci, že postavení maďarské menšiny v novém Československu bude určeno jejich demokratickým postavením, a to v souladu s principy demokracie. Bude určeno jejich demokratickým postojem. Povinností všech demokraticky smýšlejících Maďarů bylo přispět k vymýcení všech protislovenských resentimentů a fašistických tradic. Dne 3. července 1945 předložila československá vláda svůj plán na maďarsko-slovenskou výměnu obyvatelstva. Praha chtěla zdecimovat svou maďarskou menšinu a na oplátku přijmout Slováky z Maďarska. Do Maďarska mělo být vydáno 450 000 Maďarů, za což mělo Československo přijmout 350 000 Slováků z Maďarska. Maďarský ministr zahraničí Janos Gyöngyösi se již 12. května 1945 dotázal USA a Velké Británie, jak se obě vlády postaví k přesídlení 200 000 Švábů, neboť Budapešť by musela uvolnit místo pro přesídlení Maďarů z Československa. Washington odkázal Budapešť na konferenci v Postupimi, kde by se tato otázka řešila.
Na rozdíl od sudetských Němců přiznala Praha vlastním Maďarům právo vzít si s sebou neživý i živý majetek.
Read more...