Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Soudce Suchánek, opak nezávislosti

Už dlouho se v kuloárech hovoří o tom, že snaha zabránit prezidentovi v prosazení dalšího „politického“ soudce na Ústavní soud je pro Rychetského hlavní motivací, proč ještě v úctyhodném věku sedmasedmdesáti let hodlá na Ústavním soudu vytrvat. Sám původně tvrdil, že chce odejít už v roce 2017, a jeho rozhodnutí údajně zvrátilo jen narůstající politické ohrožení nezávislosti soudu.

Symbolem této hrozby je ústavní soudce Radovan Suchánek, nejmladší, nejméně kvalifikovaný, tak málo výkonný, že mu předseda soudu hrozil kárným řízením, nejvíce kritizovaný mezi všemi ostatními soudci Ústavního soudu. Do historie soudu se zapsal i tím, že této prestižní pozice dosáhl jako pouhý advokátní koncipient – nebyl ani advokátem, nesložil ani jinou odbornou zkoušku.

Zato byl od roku 1998 členem ČSSD, dvakrát za ni dokonce neúspěšně kandidoval ve volbách. Po svém jmenování sliboval, že nebude rozhodovat v kauzách, které jsou spojené s politikou, nebo v nichž by mohl být označen jako podjatý.

Proti žádnému jinému ze soudců také není vznášeno tolik námitek pro podjatost, kterým – a to je ve světě ústavních soudů naprosto nevídané – muselo být několikrát vyhověno.

V jednom z těchto případů dnes už zesnulý právník Zdeněk Altner namítl předem Suchánkovu podjatost a rozhodnutí senátu mu dalo rychle za pravdu. Sám Suchánek se sice podjatý necítil, stačil ale výčet jeho předchozích politických funkcí a angažmá v žalované ČSSD, která byla stranou sporu.

***

Ministr spravedlnosti za Topolánkovy vlády byl v roce 2007 JUDr. Jiří Pospíšil

Blog JUDr. Zdeňka Altnera

***

Ústavní soud odmítl mou stížnost proti odstranění jmen účastníků z veřejně přístupné database soudních jednání provozované ministerstvem spravedlnosti infoSoud, k němuž došlo účelově těsně po vypuknutí koronavirové krise. Usnesení je smutná četba: zatímco soudce Radovan Suchánek měl za to, že nedošlo k porušení mého základního práva, Vojtěch Šimíček naznal, že nedošlo ani k samotnému zásahu do (jakýchkoli) mých práv, neboť co ministerstvo o projednávaných věcech zveřejní, je jeho věcí, do níž poddaný lid nemá co mluvit. Případnou změnu čekejme tedy až poté, co se změní ministr, s dovětkem, že to nemusí být za našich životů: justici stejně jako politické representaci, nejen té babišovské, současný stav, kdy se jména účastníků utajují, náramně vyhovuje.