Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ad LN 15.12.: Die Letzte Sache aus der Enteignung des Adels

Die ständige Betonung im Fall des ungerechtfertigten Raubes des Vermögens des Fürstenhauses Liechtenstein im Jahr 1945, dass ihr Vorfahre nach damaligem Recht am Kauf von entzogenem Vermögen nach dem Weißen Berg beteiligt war, ist peinlich. Und was sollte mit dem konfiszierten Vermögen sonst gemacht werden? Sollten die Felder dreihundert Jahre lang brach liegen, die Schlösser verfallen? Die neuen kronentreuen Adelsfamilien kümmerten sich vorbildlich um den Besitz und tun es zum Teil heute noch.

Eine Parallele ist die Besiedlung der Grenzgebiete nach der Konfiszierung des Eigentums der ehemaligen tschechoslowakischen Deutschen. Auch dort blieben Grundstücke, Fabriken, Bergwerke usw. erhalten. Sind alle, die ins Grenzland kamen, a priori Diebe? Nein! Der Staat hat es ihnen angeboten, und sie haben dort fast 80 Jahre lang gelebt. Und die Enteignung nach 1945 war hundertmal schlimmer als nach dem Weißen Berg. Das blühende Grenzland wurde zur "Wildnis", aber der Dank gebührt den Menschen, die es geschafft haben, die von den Deutschen hinterlassenen Häuser zu erhalten und zu verbessern (vor allem die Häusler, die die Fachwerkhäuser und die Reste der tschechisch-deutschen Kultur gerettet haben).

Ad LN 15.12.: Poslední věc z konfiskace šlechty

Stále zdůrazňování při případu neoprávněné krádeže majetku knížecí rodiny Lichtenštejnů v roce 1945, že jejich předek se podílel po Bílé hoře na koupi konfiskovaného majetku dle tehdejšího práva, je trapné. A co se s konfiskovaným majetkem asi mělo jiného dělat? To se měla pole nechat tři sta let nechat v úhoru, zámky ve zříceninách? Nové šlechtické rody koruně věrné se příkladně o majetek staraly a některé starají dodnes.

Paralelou budiž osídlování pohraničí po konfiskaci majetku bývalých československých Němců. I tam zůstal majetek, továrny, doly atd. Jsou tedy a priori všichni, kdo do pohraničí přišli zloději? Nikoli! Stát jim to nabídl a oni tam již skoro 80 let žijí. A konfiskace po roce 1945 byla stokrát horší než po Bílé hoře. Z kvetoucích pohraničních území se stala „zdivočelá země“, ale i tak patří dík lidem, kteří domy po Němcích dokázali udržet, zvelebit (a to hlavně chalupáři, ti zachránili roubené domy a zbytky české německé kultury).

Ad LN 19.9.203: Na zdraví! Žatec je v UNESCO

Je potěšitelné, že UNESCO zařadilo na seznam světového dědictví Žatec (dříve Saaz). Málokdo ví, že v Žatci měla před rokem 1914 jezdit od nádraží na náměstí tramvaj, to již belle epoque nestihla. Naopak Žatec po vyhnání nejprve židovského obyvatelstva nacistickým režimem a následně vyhnání většinového německého obyvatelstva po roce 1945 utrpěl zásadní morální škody.