Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Formalistní pojetí zákona v ČR se stalo modlou politické výhodnosti a na spravedlnost se raději zapomnělo. Formalistní pojetí zákona, spravedlnosti a „práva“ postupně přestává fungovat a nevyhnutelně eroduje v bezpráví. Žádné řečnění nemůže nahradit právní systém, který je založen na jistém minimu sdílených hodnot.

Osmadevadesátiletý Gregor F. bude, pokud to dovolí jeho zdravotní stav, na podzim souzen v německém Hanau jako spoluviník masových nacistických vražd v koncentračním táboře Sachsenhausen. V letech 1943 až 1945 tam, ač nezletilý, sloužil jako strážný. Vzhledem k jeho věku v době spáchání trestných činů bude jeho vinu posuzovat soud pro nezletilé. Něco to vzkazuje i nám…

„Je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy. Krátce – zákonné normy je třeba transformovat do práva.“

Česká justice nikdy neměla a nebude mít odvahu podívat se podobným způsobem na zločiny komunistického režimu a předcházející poválečné soft-diktatury Třetí republiky. A to i přesto, že od jedenáctého listopadu 1970 vstoupila i v komunistickém Československu v platnost mezinárodní Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Podle ní mají státy povinnost stíhat takové zločiny „a to i v případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány“. Dnešní obhájci nedotknutelnosti zločinů komunismu ale budou vždy bránit byť jenom otevřené diskuzi argumenty čistě formalistického chápání „zákona“, protože „právo“ instinktivně považují za ohrožení. Osvícenější část justice tento rozpor chápe už dávno. Výrok českého Ústavního soudu z roku 2007 cituje v právní vědě notoricky známé rozlišení předsedkyně kanadského Nejvyššího soudu Beverley McLachlinové:

„Je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy. Krátce – zákonné normy je třeba transformovat do práva. Distinkce mezi vládnutím podle zákonů, které je charakteristické pro realitu v některých vývojových zemích, a vládou práva, která je předpokládána ve vyvinutých demokraciích, dostatečně vyjadřuje rozdíl mezi systémem vázaným spíše na zákonné normy a řádným právním systémem, který je založen na jistém minimu hodnot.“

Dne 5.10.2023 jsem byl naštěstí doma. Přišli dva vykonavatelé soudního exekutora a zámečník, vymáhat dalších 210 000 Kč, o čemž jsem neměl tušení. Obratem jsem zavolal PČR, aby výkonu „práva“ asistovala.   

Tentokrát měl každý videokameru (naposledy měli jednu pro tři osoby, kdy se mi ztratily osobní věci,  vykonavatelé se pohybovali samostatně po celém domě). Trval jsem na tom, aby celá skupina byla neustále pohromadě (zámečník zůstal na ulici - byl stejný jako při první movité exekuci - nechtěl být fotografován, stejně hlavní vykonavatel, v případě mé nepřítomnosti není vykonavatel povinen volat majiteli, že je násilím vnikáno do jeho domu, o rychlé finanční náhradě exekutorem majiteli lze pochybovat). Připomněl jsem jim, že jsou účastni úředního výkonu a nemají se tak za co jistě stydět. Díky přítomnosti a profesionálnímu přístupu dvou mladých policistů vypjatá atmosféra postupně slábla. Vykonavatelé snížili postupně svoji „razanci“, včetně mne. Měl jsem na konci dojem, že už jsou rádi, že to mají za sebou.

Aktualizováno 12.1.2024:Fotografii Jiřího Čisteckého jsem chtěl původně hned retušovat. Po konzultaci jsem ji ponechal vzhledem k tomu, že MZV roky vůbec nereagovalo. Nebylo to porušení novinářské etiky, ale ospravedlnitelné jednání, vzhledem k závažnosti situace. Dnes jsem fotografii retušoval, protože důvod se minul účinkem a stává se kontraproduktivním. Slušný diplomat takové snímky nepořizuje a neposílá je jiným diplomatům či jiným osobám. Takový člověk nemá v diplomacii vyspělé země co dělat, stejně jako ti, kteří jsou o situaci informování, nekonají a pomlouvají ty, co na ostudnou situaci roky upozorňují. Jiří Čistecký je stále nejvyšším představitelem české ambasády v Moskvě. JŠ   

***

Aktualizováno 16.10.2023: VI. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Maroko, velmistr odposlechu

Aktualizováno 28.9.2023:V. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - všichni jsou už v Mexiku...pardon v USA

Aktualizováno 17.9.2023: IV: DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Eva Pavlovská – psychologie na objednávku

Aktualizováno 3.9.2023:Ministr Lipavský fotografii "pornodiplomata"a současného zástupce ČR v Moskvě Jiřího Čísteckého zná a nadále ho podporuje?! Kdo z nich je asi lepší „herec“? Zvracet povoleno, občané! JŠ

Aktualizováno 30.8.2023: III. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - velvyslankyně Michaela Froňková a její víza „pro hezké oči 

Aktualizováno 15.8.2023:  II. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování – Premiér Petr Fiala prý nemá žádné kompetence?!

 ***

1.Nízká úroveň české státní služby a diplomacie MZV ČR

Portál iDNES přinesl zprávu ovyhazovu auditora Jana Čapka poté, co zpracoval pravdivý audit o netransparentní práci personální sekce ministerstva zahraničí. Jak správně Čapek uvádí, ministr Jan Lipavský nemluví pravdu a na rozdíl od svého vyjádření skutečně kryje předchozí vládu A. Babiše. Proč? Pokusíme se na to odpovědět v našem seriálu, kde odhalíme důkazy české verze skandálu Maroccogate, který se začal šetřit v Evropském parlamentu počátkem tohoto roku a šetření stále není u konce.

***

Dr. Damjan Prelovšek – historik umění a odborník na moderní architekturu, specialista na dílo architekta Jože Plečnika, velvyslanec Slovinska v ČR 1998-2002, člen Evropské akademie věd a umění.

Aktualizováno 16.10.2023: VI. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Maroko, velmistr odposlechu

Aktualizováno 17.9.2023: IV: DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Eva Pavlovská – psychologie na objednávku

Aktualizováno 1.9.2023:Ministr Lipavský fotografii "pornodiplomata"a současného zástupce ČR v Moskvě Jiřího Čísteckého zná a nadále ho podporuje?! Kdo z nich je asi lepší „herec“? Zvracet povoleno, občané! JŠ

Aktualizováno 30.8.2023: III. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - velvyslankyně Michaela Froňková a její víza „pro hezké oči

Aktualizováno 17.8.2023: Dopispresidentovi a vrchnímu veliteli AČR ČR, gen. Petru Pavlovi. Nedivím se mlčení médií. Určitá témata jsou pro ně tabu. Novináři tak poslouchají novodobou „vrchnost“ jako za totality. JŠ

***

Velmi jsem si vážil kroku českého premiéra Petra Fialy, který v březnu 2022 navštívil spolu s tehdejším slovinským premiérem (a jak je mi známo z jeho iniciativy) Janezem Janšou a polskými partnery Kyjev. Byli první, kteří takto podpořili ukrajinský národ a jeho prezidenta Zelenského v boji proti ruské agresi za svobodu a demokracii. Celá mise byla odvážná a rozhodně nebyla z bezpečnostního hlediska bez rizik.

Také jsem vkládal velké naděje do nové vládní koalice Petra Fialy, který v předvolební kampani 2021 sliboval slušnost a narovnání chyb předchozí vlády. Bohužel na toto ale ještě čekám.

Premiér byl jednou z osob, které jsem oslovil ve věci závažných podvodů s schengenskými vízy na českém velvyslanectví v Maroku. Zatím jsem odpověď neobdržel.  Jiným českým občanům, kteří ho rovněž v této záležitosti kontaktovali, ale zdůraznil, že „nemá kompetence“. Premiér dle Ústavy ČR organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná a určuje směřování politiky. Přestože nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev, neměl by zavírat oči před vážnými pochybeními. Z titulu své funkce je současně předsedou Bezpečnostní rady státu a Rady pro boj s korupcí.

Zdržel jsem se jen chvíli kvůli spojení domů. O zločinech v devadesátých letech píšeme podrobně dnes. Budeme o dnešních zločinech psát podrobně zase až za 30 let? Knihu Nepohodlný policajt jsem si nekoupil. Zajímají mne dnešní zločiny, médii zamlčované.

Před začátkem debaty jsem se zeptal novináře Jaroslava Spurného, kdy konečně začne RESPEKT psát i o České Maroccogate? Jeho odpověď: „Na to už jste se mne ptal 6x pane Šinágle.“ Ani po šesté mi za poslední roky neodpověděl. I novináři umí odpovídat podobně, jako mediálně trénovaní politici na nepříjemné otázky. Mají své hranice a dobře ví, kde končí, aby neměli sami potíže. Po 20 min. nudného vyprávění o ničem jsem rád odešel. S podobnými debatami se na západní TV nesetkáte. Už vůbec ne s tím, aby ten, kdo má klást kritické otázky, byl kamarádem hosta, kterému v podstatě dělá PR. Kořením každé debaty jsou kritické otázky moderátora a aktivní účast veřejnosti. Ta dostane z „milosti“ slovo až na závěr, aby se neřeklo. Bylo to jen další "kavárenské" popovídání, nedůstojné KVH.

Nedivím se, že mne šéfredaktor týdeníku RESPEKT Erik Tábery „odstranil“ ze svého Twitteru, kdy jsem mu připomněl, že fotografie s jeho psem nejsou to, co by od něho čtenáři očekávali. Jeho dědeček (či pradědeček) Ferdinand Peroutka, by na něho dnes asi moc pyšný nebyl…

Prezident Pavel: "Traumatizující okamžik v dějinách Když Kreml poslal tanky."  - Vzpomínka na českého armádního generála Lva Prchalu.

***

Jeho jméno dnes není tak známé jako jméno jeho krajana Václava Havla, ale pražští politici si z generála Lva Prchaly mohou vzít příklad. Proč? Protože Prchala byl jedním z prvních významných Čechů, kteří oslovili sudetské Němce. A učinil tak dávno před básníkem-prezidentem. Generál se podílel na deklaraci, která vešla do poválečných dějin jako "Wiesbadenská dohoda", podepsaná 4. srpna 1950, den před Stuttgartskou chartou. Československá strana tehdy zuřivě agitovala proti dohodě, která varovala před myšlenkami na kolektivní vinu a pomstu. V místních médiích byl Prchala, předseda "Českého národního výboru" založeného v roce 1940 v londýnském exilu, označován za fašistického emigrantského generála. Pomlouvačné kampaně se účastnili i členové katolického exilu. Generála tyto rušivé manévry neodradily od jeho smýšlení. "Cítím se povinen," prohlásil téhož roku 1950v projevu na "Světové konferenci pro mravní převýchovu" ve švýcarském Caux, "nejen vyznat hříchy, kterých se můj národ dopustil vůči sousedním národům. Chtěl bych se za ně omluvit svým sudetoněmeckým přátelům, zejména za bezpráví, které jsme jim my Češi způsobili. Slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abychom škody, které jsme jim způsobili, odčinili, jsme jim způsobili, a budovat s nimi lepší a šťastnější budoucnost v duchu Caux". O rok později, koncem července 1951, promluvil generál na setkání pořádaném Ackermannovým společenstvím v Königsteinu(Taunus): "Přes všechny obtíže je naší svatou povinností pokračovat v boji za lidskou svobodu, za právo národů na sebeurčení, za dobrovolnou federaci národů Evropy, a tím za svobodnou a šťastnou vlast. Svůj boj vedeme v duchu tisícileté křesťanské tradice a odhodlání nejen našeho národa, ale celého Západu. Máme v Evropě dost místa, pokud budeme myslet jen jako Evropané a pokud budeme jednat jako civilizovaní lidé." A pak následovala věta, která je aktuální i dnes: "Uznání práva každého na svou vlast je jedním z prvních předpokladů takového myšlení a jednání." K tomu podle něj patří právo a morálka. "A tam, kde vládne morálka a právo, tam bude také mír."

Noviny v té době hovořily o "volání Königsteinu". Toto volání však poté během studené války zaniklo. I dnes je stále obtížně slyšitelné, přestože zdi a hraniční ploty již více než 30 let neexistují. O zničení legendy se pokusil sudetoněmecký církevní historik profesor Rudolf Grulich. Grulich: "Dodnes je známo, že Václav Havel byl prvním předním Čechem, který se na začátku roku 1990 omluvil sudetským Němcům. Havel prohlásil, že vyhnání sudetských Němců vždy považoval, stejně jako mnoho jeho přátel, za "hluboce nemorální čin". S "Wiesbadenskou dohodou"a projevem generála Prchaly v Königsteinu v roce 1951však existují prohlášení Čechů, která jsou odesítky let staršía "jdou mnohem dál než Havlova lítost". Při přiměřeně dobré vůli bychom mohli Prchalu nazvat "Havlem před Havlem".

Více k tématu na tomto videu. První článek jsem napsal 23.5.2011: I kauza zámku Štiřín byla a stále je ostudným obrazem děsivého stavu nejvyšších pater české politiky! 9.1.2020: Další pokus o likvidaci zámku Štiřín a skvělého ředitele Václava Hrubého? Poslední 29.3.2023: Štiřín: Stát páchá zločin sám na sobě. JŠ

***

I.DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování – český diplomat v Moskvě jako "pornoherec" !!!

Promiňte, ale nyní se nepodepíšu, už zase mám strach…