A toto si platíme ze svých daní, aneb jak PČR „pomáhá a chrání“ sama sebe!
- Podrobnosti
– A proč mu prostě nenapíšete, že do spisu nesmí, že není obviněný ani poškozený? otázal se jej státní zástupce přísně.
– Ale pane doktore, do spisu smí, má na tom právní zájem, sám to tam vysvětluje, přece…, oponoval nesměle policista.
– Vy jste fakt nemožně natvrdlej, Prnka! No jistě, že tam smí, vy to víte, on to ví, já to vím, všichni to vědí, ale když mu napíšete, že nesmí, má si kam stěžovat? Nemá! Chápete už konečně?
Kapitán Prnka pochopil a sepsal zamítavou odpověď, upřímně doufaje, že tím je kausa nahlížení do nevyšetřovacího spisu definitivně uzavřena.
Istanbulská úmluva je důkazem pokračujícího zblbnutí společnosti
- Podrobnosti
Stoupá počet rozvodů, klesá počet sňatků, rodí se méně dětí, selhává vzdělání, výchova, nejsou pozitivní vzory takřka ve všem. Přestává fungovat rodina jak fungovala po generace, mizí rozdíly mezi muži a ženami, alarmující znaky nemocné společnosti. Na nenormální chování reagujeme nenormálními zákony, tedy nutně i jejich autoři nemohou být normální.
Je naivní si myslet, že to vše napraví nějaká úmluva, či stále nové zákony a represe. „Les už dávno hoří“ a my se snažíme „globálně“ řešit úmluvami jen zlomek následků tohoto „požáru“. Žádné zákony a peníze nemohou vyřešit základní problém – postupující rozklad společenské funkce rodiny, lidských vztahů, které jsou základem všeho.
Politici ztratili smysl pro realitu a kontakt s ní, v marné a marnivé víře, že penězi, zákony a nařízeními jde vyřešit vše. Je to čirý alibismus. Je-li narušena duše a podstata člověka, nelze ji napravit penězi a zákony, ale jen kvalitní rodinou, výchovou, vzděláním, příklady a vzory. Jsou-li kvalitní, nese si člověk potřebné „zákony a zásady“ v sobě a není třeba tisíců zbytečných zákonů, které podstatu neřeší a problém jen zvětšují.
Na Slovensku likvidují novináře vrazi fyzicky, v Čechách justice existenčně
- Podrobnosti
Jan Kuciak dostal posmrtně německou mediální cenu: "Daphne Caruanová Galiziová a Ján Kuciak se stali nedobrovolnými mučedníky za svobodu slova," řekla v laudatiu novinářka a bojovnice za lidská práva Düzen Tekkalová. "Jedno nás spojuje. Něco, co spojuje všechny, kdo se upsali novinařině. Pevná vůle odhalovat pravdu a pojmenovávat ji, pevné přesvědčení, že svoboda slova a tisku patří k tomu nejcennějšímu, co máme," podotkla také.
Dne 1.11.2018 jsem obdržel další pokutu, v pořadí už pátou, opět 100.000,-Kč, i s upozorněním pana Martina Majera (přítel pana MM jak mi dnes telefonicky sdělil) ze dne 2.11.2018, že ji mám v poště, celkem s devíti i primitivními SMS (dámy nechť prominou).
Tuto tiskovou zprávu rozeslala Agentura MM (AMM) médiím dne 5.11.2018. Je to, pokud je mi známo, poprvé, kdy AMM rozesílá podobný typ „informace“. Charakter je daný. V plné nahotě se sám odhalí pouze anonymně.
Je přímá demokracie hrozbou demokracii?
- Podrobnosti
Aktualizováno 10.12.2018: Bohužel se mi z tohoto závažného diskusního večera (s mým úspěšným vystoupením) na http://www.americkecentrum.cz/fotovideo, dosud žádné video nepodařilo najít (ta co jsou v archivu, jsou bez datumu), což stěžuje vyhledávání videí?!
Dne 25.10.2018 jsem se v Americkém centru v Praze zúčastnil debaty na toto téma. Jaké jsou výhody a nevýhody přímé volby? Jakou roli hrají média v rozhodování voličů? Diskutovali marketingový odborník Jakub Horák, šéf marketingové kampaně Pirátů, sociolog Daniel Prokop a Kateřina Šafaříková z ČRo. Jako obvykle skvěle moderoval David Smoljak.
Základní informace: Lidová iniciativa je původně nástrojem pro menšiny, které nemají zastoupení v parlamentu a mají tak právo se zapojit. Musejí sesbírat 100 tisíc podpisů, jejich návrhem se zabývá parlament, posoudí právní slučitelnost a případně nechá o té věci hlasovat občany. Specialitou práva na „iniciativu“ je, že skutečně může změnit přímo i švýcarskou ústavu. Referendum se naopak vztahuje na zákony, které vzešly z parlamentu a jednotlivec nebo skupina můžou říct, že o něm chtějí nechat hlasovat i voliče. Na to potřebují sesbírat 50 tisíc podpisů.
Video není ještě k dispozici. Z celé debaty jsem pořídil zvukový záznam. Můj příspěvek začíná od 1:12:40 hod.
Začneme se po 100 letech učit demokracii? Jsme toho vůbec schopni? I přímé demokracii je třeba se učit, nějak se musí začít. Lidová iniciativy i referenda by jistě k tomu přispěly - i se všemi riziky, danými stavem společnosti a stupněm občanské „ne“vyspělosti, včetně možnosti tolik potřebné kultivace politické scény.
Jen opakuji a doplňuji můj příspěvek ke korespondenční a elektronické volbě: Každý švýcarský občan, v celém světě, obdrží poštou obálku k hlasování od své domovské obce s tímto obsahem:
Odsun Němců 1945 - 1946
- Podrobnosti
Vedle sebe nebo spolu 1918–1939
…Ještě v osmdesátých letech minulého století jsme v některých obcích (Žacléř, Královec, Bernartice, Lampertice, Bečkov, Mladé Buky, okolí Malých a Velkých Svatoňovic…) mohli zaslechnout původní německý dialekt i na ulici či v obchodě. S jeho zánikem mizí část nás, naší kultury v nelítostném propadlišti dějin. Není to dobře.
* * *
Československo, navzdory všem tvrzením, kterým se nám i v poslední době dostává, nebylo v době svého vzniku skutečnou demokracií, ale dobytým územím. Územím, kde byli vítězi Češi a těmi poraženými Němci, Slováci, Maďaři, Moravané, Slezané, Poláci, Rusíni a všechny ostatní národy a národnosti republiky Československé, neboť její otcové zakladatelé namísto modelu švýcarského, pojali šílený nápad ustavení národního státu na území mnohonárodním, dnešními slovy multikulturním, multietnickém, multináboženském a multicivilizačním a udržovali jej policejní a vojenskou silou.
Bartoš, Samková, Telekomici a exekuce
- Podrobnosti
Neuvěřitelné, aneb vítejte v 50. letech! Dvojí metr ČAK, aneb Milá Komoro, věz, že jsou dny, kdy se slušnému člověku z tebe chce zvracet, a ten dnešní je jedním z nich. Polohy BTS jsou tajné, aneb Telekomici. Aneb český Absurdistán překonává sám sebe. Co vše ještě snesou občané, než vyrazí do ulic. Pouhé cinkání klíčky nepomohlo a nepomůže ani dnes. Jeden nešťastný tatínek už to neunesl a skočil raději pod vlak! Pomalu milion lidí je v exekuci, tedy každý desátý, včetně dětí, batolat a kojenců. To nemůže dopadnout dobře, nebudou-li tuto alarmující situaci politici okamžitě řešit, jinak na to doplatíme všichni! Škoda, že občané nemohou vyhlásit hromadnou exekuci na politiky a soudy. Ponechám na občanech, jak rozumí významu tohoto slova, při vší úctě k výjimkám mezi nimi.
Jan Šinágl, 5.11.2018
V4_Let Lockheed Electra, Praha – Letiště Točná – 18.9.2018
- Podrobnosti
Bylo pro mne velkou ctí být na palubě letadla, během tohoto letu, s vnukem Jana Antonína Bati. J.Š.
Stoleté oslavy, aneb odkaz „Palackého mozku“ dvěma pohrobkům ČSR stále živý…
- Podrobnosti
Postřehy z diskuse: „Co umíme říci nás neohrožuje, ale to co neřekneme.“ – „Havel zajistil větší bezpečnost zemi, než TGM.“ – „Bez filtru informací ve veřejném prostoru, je veřejný prostor ohrožen.“ – „Slovo je stínem činu“.
Dne 29.10.2018 se v ND Malá scéna uskutečnila debata na téma TGM, Jan Patočka a Václav Havel. Zúčastnili se Roman Joch, prof. Václav Bělohradský, Eliška Bulínová, Martin Palouš, moderoval Petr Fischer, šéfredaktor stanice ČRo Vltava.
Pořídil jsem zvukový záznam celé debaty. Názor si učiňte sami. Jistě zajímavé myšlenky, ale pojmenovat příčiny 100 let trvajícího, stále stejného, střet myšlenek a ukázat cestu jak z toho ven, se veřejnost nedočkala. Nejlépe vyjádřila podstatu a podstatné našich dřívějších i dnešních problémů Eliška Fulínová z UK. Její příspěvek (od 35 min.) vřele doporučuji. Řekla natvrdo pravdu o tom jací skutečně jsme a co si stále nechceme přiznat, na příkladu zacházení s mozkem Františka Palackého, kdy s ním i dnes zacházíme stále stejně, protože jsme se nezměnili, tím spíše po sebevražedném úbytku elit během století. Je to docela humorné, ale ve skutečnosti krutá pravda o nás, naší povaze a charakteru. Přesná, naprosto výstižná diagnosa českého charakteru a povahy. Seděl jsem vedle prof. Halíka, debaty se nezúčastnil. Můj vstup do diskuze (1:25:44 hod.) jen doplnil vystoupení Elišky Fulínové o další fakta, která neradi slyšíme, resp. které veřejnost nezná.
Téma skvěle doplňují články Karla Olivy Bez zloby a vášně (LN 25.10.2018) a Ondřeje Neffa Návštěva u věštkyně (LN 29.10.2018).
KAPLE PRO DĚDEČKA
- Podrobnosti
Malá velikostí, velká příběhem. To je kaple sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou, kterou na památku své rodiny postavil pan docent Ladislav Koutný. Kaple je natolik unikátní, že se ocitla mezi třiceti nejzajímavějšími stavbami v architektonické ročence 2017 a uchází se o Českou cenu za architekturu.
„Opět jsem potřeboval najít rovnováhu mezi rukopisem sochaře a snahou nebudovat druhý svatopetrský chrám ani si hrát na akademickou půdu. Kaple je skutečně pro všechny. Vím, že se nebude líbit všem, ale většině ano a je tady pro každého, kdo se tu zastaví a komu pohladí duši. Ať je to kopáč nebo profesor.“ - Společně s kaplí je tak celé dílo pana Koutného vyjádřením úcty k předkům, kteří nás učí, že každý po sobě máme ve své krajině něco zanechat. „K tomu jsem byl vychován.“ říká. Způsob, jakým místo proměnil je i odpovědí režimu, který rodinu na několik let od jejich půdy odstřihl. Pokud člověk začne sám u sebe a má vůli, zmůže neuvěřitelně mnoho. Ladislav Koutný shrnuje svůj přístup do jedné věty: „Co je dělané s láskou, to se podaří.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ konstatuje profesor Pelčák podle kterého je další směřování naší společnosti tragické. „Žádné nové stavby, žádný rozvoj, žádní noví lidé. Přístup, kterým dojdeme až na okraj evropské společnosti. Přístup, kterým sami sebe postupně zabíjíme.“ - Na straně jedné je tak příběh člověka, který s odpovědností k místu, kde vyrůstal, dává jasný důkaz, že společnost tvoří každý z nás tím, jak žije a co po sobě zanechává. Na straně druhé pak ne příliš optimistická prognóza architekta o směřování naší země. I to je ale v důsledku v rukou jednotlivců. Klíčovým slovem je odpovědnost, se kterou jde ruku v ruce otázka, kterou musí každý z nás směřovat do svého nitra. Odpověď na ni bychom měli hledat kdykoliv a kdekoliv. Třeba i při návštěvě kaple Sv. Vendelína, která svým pojetím i umístěním nabízí překrásný výhled do krajiny a svádí k rozjímání.
A to je i poselstvím pana Koutného: „I kdyby jeden ze sta tady došel k tomu, že svůj konzumní život trochu vyrovná s duchovním a zamyslí se nad tím, jak žije a něco změní, budu rád. To je důvod, proč jsem to stavěl.“ - Fotogalerie (autor fotografií Filip Šlapal)
Read more...