Nezapomínejme příběhy z naší minulosti, které zasahují až do dnešních dnů… Učitelka klavíru z Huttendorfu. J.Š.
* * *
Květnové dny asi nebyly příliš vesele…
To bylo hrozný. Přišlo navrch to, co je nejspodnější v každým člověku. Přišli, který chtěli vraždit. Říkalo se, že seděli v Kalný hospodě a řekli si: „Ted'půjdeme nahoru na Lhotu" a šli přímo s tím úmyslem a vraždili, co mohli. Přišli ve čtyři ráno s puškama v rukou. Ošklivě zavraždili paní starostovou s její neteří a možná je předtím i zneužili. ]á byla v tu dobu V Lánově u babičky a dědečka, tak jsem přitom nebyla, ale otce mně zavraždili taky, maminka utekla naproti k sousedům, když viděla. co se děje. Vraždili lidi, který nic neprovedli a kterým nemohli nic dokázat, dohromady asi deset 1idí, Tatínek za války pomáhal, kde moh. To se odehrálo ]2, května 1945. Starosta Scharf měl ruskýho čeledína, kterej mu říkal, že se něco chystá, a starosta to říkal tatínkovi a on na to: „Já jsem nikomu neublížil, já nikam nepůjdu a nenechám tady rodinu samotnou." Starosta šeI pěšky do Hirschberglu (Jelení Hora) a už se nikdy nevrátil, ale slyšel, co se dělo. Rusové, kteří přišli až potom, říkali, že tohle se stát nemělo, že je škoda, že to zůstalo na zlovůli jednotlivých lidí.
Read more...