V Česku už je tolik nařízení, zákonů, novel a jejich novel, a výkladů zákonů soudci, že už to ani nikdo nespočítá. V takovém právním systému jen těžko mohou lidé nacházet spravedlnost. Důležitá pravidla přestávají být vidět a nejsou vymahatelná. O tom všem v rozhovoru pro portál FAEI.cz s právníkem a zakladatelem Stálé konference českého práva (SKČP) Karlem Havlíčkem.
Monumenty typu nového občanského zákoníku ani chaotická novelizace novelizací rozhodně ke zjednodušení pozice občana, k vyšší ochraně jeho oprávněných zájmů a vymahatelnosti práva nevedou, říká Karel Havlíček.
Kolik máme v Česku zákonů, kolik jich ročně přibude a zanikne?¨
Přijaty jsou stovky nových zákonů, novelizací a předpisů ročně. Souběžný proud novelizací má za následek, že novely novelizují zákony ve znění, které již neplatí, neboť bylo mezitím novelizováno jiným zákonem. K normám chybějí prováděcí předpisy. Právo je zaneřáděno balastem. Důležitá pravidla přestávají být vidět.
Kolik tedy máme celkově předpisů, norem, vyhlášek, nařízení, a především kolik novelizací ročně je a kolik novelizací novel a prováděcích výkladů?
Na to žádná rozumná odpověď není. Ústavu státu a práva Akademie věd má spousty všelijakých statistických zjištění. Podle mého názoru už to nikdy nikdo nezjistí. Panuje nejen hypertrofie legislativy a exekutivy, ale je tu komunitární právo, mezinárodní smlouvy, judikatura, a hlavně nový dualismus práva, který vytváří para-právní struktury. Právem sice nejsou, ale jako právo se chovají. Soudy jsou přitom nuceny dotvářet právo nejen vlastní rozhodovací činností, ale i různými sjednocujícími cestami, jako jsou stanoviska Nejvyššího soudu. Jen zákon o daních z příjmů z roku 1992 byl novelizován více než stokrát. V průměru jednou za dva měsíce. V občanském soudním řízení proběhlo za dvacet let 120 novelizací. Veřejnost vidí oblast práva ve velmi temných barvách a je ohromena téměř válkou příslušníků právnického stavu. Někdy tvůrci norem opravdu vypouštějí paragrafy tisíciletí. Mezi ukázkové patří norma, podle které je slepičí trus nutno odstraňovat tak často, jak je třeba. Nebo pravidlo, že mezi dvaceti sterilovanými okurkami nesmějí být více než tři zakřivené.
Může se v tom právník, natož laik už vůbec vyznat?
Laik vůbec a právník s tím bude mít velké potíže. Nutno dodat, že některé nové právní normy vznikají s technologickým vývojem společnosti, například v trestním právu normy týkající se kybernetické kriminality.
Můžeme stále najít platné staré zákony, které už jsou nesmyslné? Např. na webu České advokátní komory je třeba výčet takových norem z Rakouska-Uherska.
Nezrušených právních předpisů a jiných pramenů práva starého data existuje stále ještě dost. Asi nikdo nezrušil zákon č. 8/1918 Sb., jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné. Určitě nebyly zrušeny předpisy o amnestiích též z roku 1918.
Advokáti často používají očividně nesmyslná podání, o nichž předem vědí, že je soud stejně smete. Cílem je řízení protahovat. Jak nedávno apelovali soudci nejvyšší i ústavní, neměl by se tomuto utnout tipec a omezit možnosti nekonečných odvolání a dovolání?
Náš právní systém prochází věkem opravných prostředků. Navenek to vypadá jako pozitivní, ve skutečnosti je díky tomu právo invalidní. Vychytralý účastník a jeho zdatný advokát může téměř donekonečna napadat dílčí výsledky procesu. Obstrukční jednání účastníků je jednou z hlavních příčin dlouhotrvajících soudních řízení.
Místo zjednodušení procesu ministerstvo spravedlnosti připravuje další právní nástroj: hromadné žaloby. Jsou rysem amerického práva, ale v Evropě běžné nejsou. Už se ale o ně někteří advokáti pokoušeli i u nás, třeba v kauze bankovních poplatků. Mají smysl?
Je to snadno zneužitelný institut i proto, že má bezprostřední ideologické souvislosti. Může to být ještě silnější prostředek než třeba tweet k prosazování ve skutečnosti čistě zájmových postojů.
Když jsme u ideologií v právu: Není to i americká kampaň #MeToo, která kriminalizuje a mediálně lynčuje řadu mužů, aniž dostali šanci obájit se, a která se prolíná do naší společnosti? Na SKČP jeden ze soudců upozornil, že podle připravované mezinárodní úmluvy bude proti zákonný i jen naznak násilí proti ženě, byť vycházející z kulturních tradic – třeba pomlázka. Je tohle vůbec možné?
Dříve platilo, že muž má být k ženě galantní. Dnes může být galantnost riskantnější, než skok na pružném laně do propasti. Presumpci neviny znají i neprávníci, třeba z detektivek. Platí ale vůbec presumpce neviny v MeToo?
Nedávno právník z mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal popisoval, jak počítače nahrazují právníky. Například v USA musel být dokonce vypnut kvůli rasismu program vypomáhající soudcům vytvářet rozsudky, protože ze statistik vyhodnotil, že u černošských pachatelů je větší pravděpodobnost recidivy. Nahradí u nás roboti právníky?
Právní normy jsou tak komplikované, rozporuplné, a procesní právo tak zamotané, umožňující věc donekonečna natahovat, že i moderní roboti by se na tom zasekali. A kdo ví, co by se naučili.
A co by podle vás provětralo českou spravedlnost?
Cestu může uvolnit pouze skutečná reforma justice, která se neobejde bez vytvoření nového modelu její správy v čele s Nejvyšší radou soudní moci. Monumenty typu nového občanského zákoníku ani chaotická novelizace novelizací rozhodně ke zjednodušení pozice občana, k vyšší ochraně jeho oprávněných zájmů a vymahatelnosti práva nevedou.
Jestliže euroatlantická společnost otevírá stále širší prostor k tomu, aby každý konflikt byl rozhodován soudy, je růst počtu soudních kauz nutným důsledkem. K tomu je ovšem třeba soudům vytvořit kvalitní prostředí…
Soud není vinohrad, kam by bylo možno při sklizni pozvat brigádníky. A není to ani fabrika stavěná na třísměnný provoz. Zvyšování počtu soudních řízení je dlouhodobý trend, který bude pokračovat. Má-li se s ním česká justice vyrovnat, potřebuje dobré právo, účelnou organizaci, dostatek personálu a finanční zajištění.
***
Reforma justice vyžaduje reformu myšlení
J.Š.21.1.2019
Read more...