Udělat ombudsmanem zasloužilého straníka je pokus o likvidaci úřadu
… Jenže funkce, na kterou možná aspiruje, vyžaduje úplně jiné vlastnosti. Ne člověka „moudrého“, ale člověka spíše „umanutého“, zaťatého, který se bude s předpisy, které nechtěně někomu působí újmu, prát. … Na úřadu ochránce práv nepotřebujeme člověka, který rozumí aktuálnímu právu (protože jej tvořil), ale člověka, který mu schválně „nerozumí“, který odmítá přijmout status quo, pokud je tento stav neuspokojivý. Člověka, jenž bojuje s pastmi a zádrhely, nikoli jejich tvůrce (opakovaného předsedu Legislativní rady vlády). …
Pan prezident se nechal v sobotu v České televizi slyšet, že by v čele úřadu veřejného ochránce práv nejraději viděl současného zástupce ombudsmana Stanislava Křečka a na jeho postu by si přál Pavla Zářeckého. Vzhledem k tomu, že nejde o osobní prezidentův výstřelek (Křečka už poslanci bez ohledu na prezidenta zvolili loni zástupcem ombudsmana), a vzhledem k souladu mezi prezidentem a sněmovnou je jeho postup do čela úřadu vysoce pravděpodobný.
Oba návrhy jsou špatné. Velmi špatné. Oba kandidáti vystihují úplný opak toho, čím by „ombudsperson“ měla být, a oba nechtěně vystihují mentální situaci, v níž se prezident ocitl: izolován a uzavřen ve světě 90. let, kdy zná a uznává jen své vrstevníky.
Předně řekněme: v Česku je zvykem odmítat někoho na jakýkoli post s osobním argumentem. Nic takového tento text říci nechce. Pro účely této úvahy jsou falešné tituly či „vědecké bádání“ na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda zcela irelevantní, ostatně to vše je už velmi dávno. Naopak - kdyby existovala funkce vládního experta na bytové právo, je pro ni pan Křeček jako stvořený; stejně tak je podle všeho Zářecký kvalitním paragrafexpertem. Jen se prostě ani jeden nehodí coby veřejný ochránce práv. Proč?
Začněme tím méně známým, panem Zářeckým. A začněme zdánlivě nekorektním argumentem: věkem. Prezidentův nominant je ročník 1940 a nemáme důvod pochybovat, že je ve skvělé mentální kondici. Předpokládejme i, že krom zkušeností se státní správou nabral životní moudrost. Jenže funkce, na kterou možná aspiruje, vyžaduje úplně jiné vlastnosti. Ne člověka „moudrého“, ale člověka spíše „umanutého“, zaťatého, který se bude s předpisy, které nechtěně někomu působí újmu, prát.
Pokračujme dále: Pavel Zářecký coby letitý legislativec má bezpochyby obrovský přehled o právu v Česku. A není pochyby, že tato znalost může být velikou výhodou při hledání řešení nějaké legislativní pasti. Aleje velká otázka, zda to je nutná, nebo dokonce hlavní potřebná kvalifikace. Na úřadu ochránce práv nepotřebujeme člověka, který rozumí aktuálnímu právu (protože jej tvořil), ale člověka, který mu schválně „nerozumí“, který odmítá přijmout status quo, pokud je tento stav neuspokojivý. Člověka, jenž bojuje s pastmi a zádrhely, nikoli jejich tvůrce (opakovaného předsedu Legislativní rady vlády).
Bojovník za zájmy jedné skupiny občanů
Ještě větší pochyby panují nad panem Křečkem, jehož poslanci (coby kolegu ze sněmovny za ČSSD) již jednou zvolili zástupcem ombudsmana. Učinili tak ve chvíli, kdy zasvěcení věděli, že dosavadní šéf zvažuje odchod, a Křečkovo zvolení do čela je v tuto chvíli vysoce pravděpodobné. V prvé řadě: má být veřejným ochráncem, tedy svým způsobem „oponentem“ establishmentu člověk, jenž byl roky členem, poslancem a dvakrát málem senátorem hlavní vládní strany?
Odpověď není úplně snadná. Je třeba přiznat, že starší a zasloužilý spolustraník může mít třeba k ministrům snadnější přístup a může mít na své „oponenty“ i větší neformální vliv. Ale důležitější je dle mého soudu opačný přístup: taková osoba bude snadno přístupná různým námitkám exekutivy i legislativy. „Pochop, Stando, že politicky teď nemůžeme...“ Člen a poslanec vládní strany by neměl být ombudsmanem jaksi z principu.
A ruku na srdce: funkční období ochránce je šest let. Zvolí-li poslanci pana Křečka, dokončí mandát v roce 2020, zhruba na své dvaaosmdesáté narozeniny. Skvělý věk pro přednášky studentům a předávání zkušeností, ale nikoli pro únavnou dřinu nad lejstry a přesvědčování „zabetonovaných“ úřadů.
Nejdůležitější diskvalifikaci jsem si nechal na konec: Stanislav Křeček je dlouholetý předseda Sdružení nájemníků (dříve Sdružení na ochranu nájemníků). Nejde teď o to, že takřka dvacetiletá regulace nájemného vedla k enormně vysokým cenám tržního nájemného, což mělo za důsledek faktickou likvidaci nájemního bydlení - dvě třetiny bytů v republice jsou v soukromých rukou. Každý, kdo mohl, si koupil na dluh vlastní byt, takže pouze jedna pětina bytů v republice je nájemních. Důležitý je princip: Stanislav Křeček hájil dvě desetiletí „práva“ této menšiny na úkor práv všech ostatních - tedy nejen majitelů (kteří své byty pronajímají), ale i majitelů, kteří ve svých bytech bydlí. Může a má být člověk, který dvě desítky let bojuje za zájmy jedné skupiny, být ochráncem práv všech?
Dle mého soudu je Stanislav Křeček pro funkci ombudsmana diskvalifikovaný, stejně jako Pavel Zářecký. Pokud se rozhodneme tuto „antisystémovou“ funkci, která má bojovat proti nepravostem v úřadech, věnovat jako trafiku zasloužilým straníkům, můžeme ji rovnou zrušit. Nebo se shodnout, že veřejným ochráncem práv bude náměstek ministra spravedlnosti. Výsledek bude stejný, ale vyjde to levněji.
PETR KAMBERSKÝ
komentátor LN, 14.1.2014
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.