Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podrobnosti

Kategorie: Domácí zpravodajství

Zveřejněno: 14. srpen 2012

Exekuce už zasáhla i důchod pana Jiřího Poddaného, podvod na podvod, neuvěřitelná zhovadilost a bezcharakternost! Není divu, že média o této kauze stále mlčí. Měla by být na prvních stránkách novin. Její metastázi zasahují příliš vysoko, než aby si na ní troufly. Ani bulvární BLESK nemá odvahu…?! ... Zdá se, že už jsme překonaly africké poměry! Není divu, že tento web začíná mít potíže. Uvidíme! Svoboda a demokracie nebyly nikdy zadarmo. ...

Podrobnosti

Kategorie: Domácí zpravodajství

Zveřejněno: 29. červenec 2012

Přináším další otřesné svědectví pana Jiřího Poddaného ke zřejmě zločinnému klanu Vrecionů. Nedivím se, že se této kauze zatím média vyhýbají jako „čert kříži“. Sahá příliš vysoko a ohrožuje příliš mnoho mocných a vlivných, tedy i ministra obrany Alexandra Vondru, jeho náměstka Ing. Michaela Hrbatu (5x jsem na něho doplňoval TO!) a další na ně napojené lidi, tedy i vládu a především mocné v pozadí, pokud by se začala kauza důkladně vyšetřovat.

Podrobnosti

Kategorie: Myšlenky moudrých

Zveřejněno: 9. srpen 2012

70 let před nástupem komunismu k moci v Rusku (1917) rozebírá italský filozof a kněz Antonio Rosmini Serbati (* 1797 †1855) eventuelní budoucí fungování komunistických a socialistických zřízení. Vycházel z analýzy tehdejšího učení utopistických filozofů. Ve studii A. Serbatiho jde o prorocké myšlenky, z nichž se mnohé bohužel doslova naplnily. Studie dokazuje, že komunistické ideje mohou být líbivé a lákavé, ale že jsou ve své podstatě člověku nepřátelské a přinášejí zkázu.

Podrobnosti

Kategorie: Myšlenky moudrých

Zveřejněno: 28. červenec 2012

Jednou, když jsem šel ze školy, uviděl jsem kluka ze třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice.

Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba.!" Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne. Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků, co utíkali jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě, řekl: "Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv.