Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
JEKATĚRINBURG/PRAHA Ještě loni trápilo Jekatěrinu Vologženinovou nejvíc to, jak z platu prodavačky uživí svou dceru. Jenže každodenní existenční lopotu teď zastínila nebezpečnější hrozba. Svobodná matka se v očích ruských úřadů změnila na trestuhodnou mecenášku terorismu a hlasatelku etnické nenávisti. Stačilo jediné - sdílet na sociální síti materiály o ukrajinské krizi, které oponují protežované interpretaci Kremlu.
… Dosavadní průběh procesu nicméně naděje obhajoby zatím maří. Stížnost, již Kačanov jménem své klientky podal proti líčení s vyloučením veřejnosti, už odpovědná místa smetla ze stolu. Další soudní stání se koná právě dnes, v úterý 27. října. Jekatěrině Vologženinové nezbývá než doufat, že odpověď na otázku, zda se svobodná matka ubrání praxí promazané mašinerii ruské justice, není předem známa....
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Osel měsíce října senátu soudkyně Vostrejšové - Floppy pedofil
Pokud se pamatuji, neměla česká justice od doby řízeného útěku Radovana Krejčíře větší ostudu: bývalý senátor za ODS a současný kmotr téže Alexandr Novák dostal nejprve za prokázanou korupci ve výši přes 40 milionů korun nepodmíněný trest na dolní hranici a k tomu směšnou pětimilionovou pokutu, která zdaleka nepokryla výši přijatého úplatku, poté byl na základě záruky spolku motorkářů podmíněně propuštěn a nyní, aniž by musel jakkoli spolupracovat s Probační a mediační službou, si užívá svého majetku a do vlasti dělá dlouhý nos. Potom se divme, že soudci a státní zástupci mají v této zemi nižší společenskou prestiž než pošťáci, uklízečky a toaletářky.
- Podrobnosti
- Kategorie: Ze zahraničního tisku
PO 14 LETECH SPORŮ ÚŘEDNÍCI PŘIZNALI NÁHRADU PODLE BENEŠOVA DEKRETU č. 108/1945 Sb.
Přesně před 70 roky, dne 21. října 1945, byly tzv. Benešovy dekrety přijaty v bývalém Československu. Na jejich základě byli do roku 1947 asi tři miliony Němců paušálně prohlášeno za nepřátele země, zabíjeno, vyhnáno z domova a vyvlastněno.
K tomu se vyjadřuje evropský politický mluvčí evropské AFD frakce, André Barth:
"Vyhoštění na základě Benešových dekretů působí dodnes hrozně přímo na ty, kteří byli tehdy dětmi či dospívajícími. Zejména proto, že se týkali všech Němců v Čechách a na Slovensku. Nebyli mučeni a vyhnáni za konkrétní, osobně spáchané činy, ale pouze z důvodu příslušnosti k národu. Zkonfiskovaný majetek mrtvých a vysídlených osob získal československý stát na základě těchto dekretů.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Diskutovat můžeme z různých úhlů pohledů. Faktem je, že tzv. východní blok svým postojem k uprchlické krizi prokázal, že se integroval do EU ekonomicky, ale mravně a morálně zůstal v zajetí totalitních způsobů myšlení a praktik. Ano, západní politici selhali a selhávají, ale to neznamená, že to necháme jen na nich, na obyvatelstvu Západu a že se nás to netýká. Brát jsme dokázali vždy, ale dávat a obětovat nepatřilo nikdy k silným stránkám dějin naší země. Pouze společnými silami lze nalézt nejpřijatelnější řešení. Evropa si nemůže dovolit, aby si každý hrál „na svém písečku“. To by bylo jistou cestou do pekla. Že tato situace Rusku vyhovuje a že má eminentní zájem na nejednotě, nestabilitě a oslabení EU, je jasné stejně tak i to, že není ve věci nečinné, obávám se už dlouhé roky. Souhlasím s Janem Petránkem: „Jde o geniální útok na Evropu a Trojského koně.“
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
… První pokus o zajetí atentátníků Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka bezprostředně po útoku na
Reinharda Heydricha učinili jejich čeští spoluobčané, kteří se vyhrnuli z tramvají dojíždějících v momentě atentátu na místo činu … Ti, co stříleli na ně, byli obránci totality reprezentované východoněmeckým komunistickým režimem. Mašinové stříleli jako obránci svobody a demokracie. … dali příklad, že zlu a násilí se má odporovat hned a třeba i násilím, nebo terorem, jde-li o kontra-násilí nebo kontra-teror. Ne zlo spoluvytvářet a teprve po desetiletích mu začít pasivně odporovat. Ve středověku odbojní šlechtici, zejména ti, kteří byli ohrožováni mocnými feudály, jim vypovídali válku. Protože ti, co měli moc, si osobovali vždy i právo své protivníky stíhat hrdelním právem (komunisté socialistickou zákonností), když chtěli žít volněji a spravedlivěji. To chtěli i Mašinové, synové generála Josefa Mašina, nejstatečnějšího ze statečných odbojářů v protektorátu. …
Po tisíce let se přece lidé chápali meče, když uzurpátor překročil hranici teroru, který bylo možno ještě snášet. A tuto hranici vytyčil režim nacistický, jeho opakování ve formě režimu komunistického, bylo pro bratry Mašinový nesnesitelné, tím spíše, že je otec svým ukrytým dopisem ve své cele na Pankráci zavázal k tomu, aby bojovali proti každé další totalitě, která by měla přijít. O ona přišla - tři roky po režimu nacistickém. … „Z hlediska vyššího principu mravního není vražda na tyranu zločinem. Také já souhlasím s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha.“ A jeho pomocníků, jakkoli nevinných a osobně třeba hodných lidí, je-li oním tyranem komunistický režim? Bylo by možné snadno napsat, že platí to stejné. Lze to však napsat jinak. Obráceně a symbolicky. Jak to napsal francouzský spisovatel Albert Camus v dopise komunistickému příteli, když geniálně vystihl podstatu komunistického myšlení: „Já budu vždy bojovat za vás, až budete stát před puškami popravčí čety. Zato vy budete muset souhlasit s mojí popravou!“ A bratři Mašinové nesouhlasili s popravami politických odpůrců KSČ, jak souhlasili mnozí z těch, kteří je dnes prohlašují za vrahy; chtěli žít jako svobodní lidé a zabránit tomu, aby komunisté popravovali nevinné a vraždili jimi zotročené. Bojovat bylo třeba tehdy a bojovat je možno jenom zbraněmi. A někteří z těch, kteří podepisovali petice za smrt dr. Milady Horákové a nadšeně aplaudovali komunistickým vrahům, jim dnes jejich ozbrojený boj vyčítají. A většina národa s nimi. Většina? Ano, i nepoučení, neznalí a tehdejší dobu nechápající - mohou tvořit většinu. Ale je i většina jiná. Taková, kterou definoval někdejší prezident USA Andrew Jackson: „Jeden muž s odvahou vytváří většinu.“ A dva? Ještě větší většinu! … A poslední kontinuální tečku učinil policejní orgán, který odložil trestní oznámení Zdeny Mašinové, sestry bratrů Mašinových na soudce, prokurátora a funkcionáře věznice, kteří zamítli žádost její umírající matky odsouzené k pětadvaceti letům (!) vězení o propuštění, když chtěla zemřít doma. Musela zemřít v komunistickém vězení a být pohřbena na neoznačeném místě. Ta samozřejmě s činností svých synů neměla nic společného. Bratři Mašinové žijí v USA, na místě posledního odpočinutí jejich matky se podařilo instalovat náhrobek, popravení druzi jsou zapomenuti a celý spor o jejich boj, tak jako život, jde dál. Jen ta demokracie v České republice umírá na úbytě.
Read more...