Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podrobnosti

Kategorie: Postřehy a komentáře

Zveřejněno: 7. leden 2016

Kdo zaplatí za právo říci svůj názor? Budeme opět zemí mlčících, ustrašených a poslušných?!

V týdeníku REFLEX 52/53/2015 píše Marek Stoniš v článku VLÁDA JE VŮL s podtitulkem: Tento text naplňuje všechny skutky urážky úředních osob a jeho schvalováním se stáváte spolupachateli autora:

Vládní koalice protlačila sněmov­nou vládní (takže pachatelem je celá vláda) novelu správního řádu, jež zavádí nový přestupek - „zne­vážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci", kterýž­to zločin je ohodnocen pokutou ve výši deseti tisíc korun. Odhléd­něme nyní od prostého faktu, že většina úředních osob u nás nepožívá žádné vážnosti, a není tudíž příliš co znevažovat, a místo toho se pokusme na tuto chystanou normu naroubovat letošní Reflex: na pokutách by nás to vyšlo zhru­ba na dva milióny korun - obál­ky jsou ve vyšší sazbě, jde totiž o zvláště hrubé znevažování stát­ního aparátu. Protože se to ještě může - norma se zatím mrská mezi sněmovními výbory a nevstoupila v platnost -, rozhodl jsem se svobodně vyjád­řit následující názor: každá vláda, která zcela vážně hodlá pokutovat urážky vlastního aparátu, je ■.

Podrobnosti

Kategorie: Z českých médií

Zveřejněno: 6. leden 2016

A už se tradičně zase zpochybňuje?! Ve věci OLAF a Agrofert vyčkejme šetření. „Házení špíny“ předem je naším národním sportem, však ono něco z ní vždy ulpí i když je na konec prokázaná nevina! V Čechách vždy vládla kritika všeho a všech už z principu, ocenit a pochválit protivníka se považuje za projev slabosti, ve vyspělých zemích za projev vyspělosti. Zůstáváme nadále nedonošenými dítkami demokracie, které své „plínky“ nechtějí opustit stejně jako bezpečnou nezodpovědnost. Úspěch se v Čechách nikdy neodpouští!

Podrobnosti

Kategorie: Postřehy a komentáře

Zveřejněno: 6. leden 2016

Text dopisu, který 8. září 1991 rozeslalo Světové sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu.

Dvacet šest příslušníků dnešní „NOMENKLATURY“ v České a Sloven­ské federativní republice připravilo a podepsalo v květnu 1987, tj. dva a půl roku před konáním tzv. sametové revoluce dokument, označený Prohlášení spolupráce a to v abecedním pořadí: Milan BALABÁN, Rudolf BATTĚK, Otka BEDNÁŘOVÁ, Václav BENDA, Pavel BLATTNÝ, Ján ČARNOGURSKÝ, Ivan DEJMAL, Jiří GRUNTORÁD, Václav HAVEL, Michal HOLEČEK, Josef JABLONICKÝ, Ivan M. JIROUS, Karel KORBEL, Daniel KROUPA, Ladislav LYS, Lenka MAREČKOVÁ, Jiří NĚMEC, Michal MATZENAER, Martin PALOUŠ, Radim PALOUŠ, Tomáš PŠTROSS, Pavel ROUBAL, Jiří RUML, Miroslav TYL, Jana ŠTERNOVÁ, Zdeněk VAŠÍČEK. Aby to vypadalo opravdu „internacionálně“, byli k tomu přizváni: jeden RUMUN - Gheorge CALCIU-DUMITREASA, dva POLÁCI - Jerzy GREBSKI a paní Maria NOWAK, dva LITEVCI - Algis KLIMAITIS a paní Nijolé SADUNAITÉ, jeden BULHAR - Stefan TABAKOV, jeden UKRAJINEC - Volodymyr MALYNOVIČ.

Podrobnosti

Kategorie: Z naší korespondence

Zveřejněno: 5. leden 2016

Toto tehdy bylo pro Pohraniční stráž a pro vrtulníky ČS letectva jako rejpnutí do zadku. Na jedné straně nás zastavovali když jsme jeli se složeným rogalem na střeše i na výpadovce z Brna na jih, bylo zakázáno skákání z Pálavy. Na druhé straně kolem hranic pravidelně létaly vrtulníky, „co kdyby nějaký rogalista se chtěl podívat za kopečky z druhé strany?“. A tak nám dělali občas dobrou náladu hoši jako ten Meeker, nebo cyklista Hutyra (spíchli si s manželkou luft balon, konstrukci ze závodního favoritu a úspěšně přeletěli), nebo rogalista s motorem z travní sekačky. Ten měl v rakouské TV interview. Na jeho žádost to nebylo dabováno do němčiny. Nechali češtinu, „…aby tomu naši co se dívají na ORF rozuměli..“ pravil.