Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
„TEROR JE NÁSTROJ SPOLEČENSKÉ OČISTY.“ V. I. LENIN
Dopisy Mgr. Františka Šejnosta gen. řed. VS-ČR, ředitelům věznic ČR a občanům zákonodárcům ČR!
Dne 28.5.2017 mi opět napsal vězeň Albert Žirovnický z Mírova, cituji: Jelikož mi vězeňské „tam-tamy“ donesly informace o v pravdě chvályhodných snahách Mgr. Šejnosta, posílám Vám pár jeho textů, neboť, ač jde o veřejnou aktivitu, nějak mi o tom chybí informace v mainstreamových médiích. Osobně jsem skeptik, neboť s nepřítelem (a teroristy) se nevyjednává a dnes jsou mi opravdu bližší myšlenkové teze od Sun-Tsu, T´al-Li´ang, Wuči, či Konžiro Okinagy. Na Goebelsovskou vládní propagandu nelze reagovat návrhy na „jednání“...
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
PK Hostomice rozhodla dne 26.5.2017 s tím, že oba obvinění Jan Šinágl a ing. Bohdan Šimeček jsou vinni – první v hodnotě 2000,-Kč a druhý v hodnotě 5000,-Kč a rukou nerozdílnou oba přispějí na náklady řízení částkou 1000,-Kč. Dne 3.6.2017 jsem se odvolal ke KÚSK. Oceňuji, že PK vzala v úvahu, že nejsem výdělečně činný a úředníkovi s mnohamilionovým majetkem, uloženým v nemovitostech a četných polnostech, udělila vyšší, pro něho zcela bezvýznamnou pokutu, která nemůže v žádném případě naplnit zamýšlený účel. O dalším vývoji této kauzy budu veřejnost informovat - nebude to nezajímavé!
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Bělobrádkova fráze: „Vyhánění se nesmí opakovat.“ – „Jak by mohlo, když jsme je vyhnali!“ K.Mrzílek
Jenom slova, žádné činy, žádná pokora, žádná omluva, žádné usmíření… Ani na Den vyhnaných jsme se nezmohli, na rozdíl od Rumunska, Maďarska a SRN, včetně Bavorska. Byli to občané Československa. Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády České republiky a předseda křesťanské strany: „Nepřijel jsem se ani omlouvat, ani usmiřovat. Prostě jsem se stavil na návštěvu, na kterou jsem byl pozván.“ I tlumočnice byla v šoku, kdy se musela místopředsedy vlády zeptat zda to skutečně řekl…
Co měl místopředseda vlády říci mu připomněl níže na druhém videu pan Johann Slezák. Na levé ruce má pásku „N“, jako Němec. Byli tak označeni bývalí spoluobčané jejich bývalými spoluobčany, jako nějaká škodná… Stejně tak nacisté označili židy písmenem „J“. Brňané pod písmenem „N“ rozuměli N-ekradli! Čím to asi bude, že se dnes kdysi kvetoucí a prosperující krajinou mnoho chlubit nemůžeme… Každá země, kterou nedobrovolně opustí její staleté obyvatelstvo odpoví tak, že to každý slušný a normální člověk vidí a cítí všemi smysly. Stejně jako lidské tělo, tak i krajina nemůže nikdy přijmout cizorodý prvek, který není jeho součástí a přirozeně se brání …
Mimochodem Bernd Posselt prohlásil, že přijeli desítky novinářů a stovky návštěvníků z České republiky a že největší noviny jsou PRÁVO. První dvě tvrzení mohu odpovědně vyvrátit, protože jsem si mohl přečíst presenční listiny v tiskovém středisku, vyplňované po oba dva dny. V prostorách Výstaviště jsem se pohyboval po dva dny. Třetí lež vyvracet netřeba, ale možná si to pan Posselt spletl s deníkem KSČ RUDÉ PRÁVO…
Za zaznamenání stojí dva citáty z projevu bavorského předsedy vlády Horsta Seehofera: „Ve stáří není člověk rychlejší, ale zato zná zkratky.“ - „Politické rozhodnutí je správné, pokud s ním souhlasí občané.“
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
„Lidské dějiny se stále více stávají závody mezi vzděláním a katastrofou.“ H.G.Wells
Fotograf agentury Reuters Chris Helgren shromáždil dobové fotografie a stejná místa vyfotografoval při 70. výročí v roce 2014. Měli bychom si při prohlížení fotografií uvědomit cenu svobody, jak snadno ji lze ztratit a jak těžké je ji opět získat.
Jan Šinágl, 6.6.2017
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Na první stavbu Národního divadla přispěl nejvíce císař František Josef I. částkou 5.000 zlatých, na druhé po požáru byl dar „Nejjasnější panující rodiny“ 26.000 
zlatých…
Dne 29.května 2017 jsem navštívil archiv Národního divadla na Anenském náměstí v Praze. Jediný dokument, kde je možné zjistit konkrétní údaje je kniha z roku 1881 od Fr. Ad. Šuberta „Národní divadlo v Praze, dějiny jeho i stavba dokončená“. Zajímavé dobové čtení a velmi poučné, byť jsem objemnou knihu jen víceméně prolistoval…
V přiložených 14-ti kopiích se můžete sami přesvědčit do jaké míry informace odpovídají tomu, co jste si dosud mysleli či čemu jste věřili. Připojil jsem i ceny maleb, řemeslných prací, materiálu a vstupenek. Přispívalo se od zlatky až po tisíce, jednotlivci, spolky, úřady, městy, krajané z celého světa. Nepřekvapilo mne, že nejvíce přispěla Morava. Samozřejmě nelze všechny dárce uvést. Jistě byli i tací, kteří neměli ani tu zlatku a dali pár grošů, které pro ně měli cenu jako pro jiné tisíce zlatých. Šlo o projev vůle a mravní vyspělosti. Je samozřejmě, že tehdejší elita a šlechta mohla dávat nejvíce a opakovaně, včetně „nečeské“ šlechty. Mimochodem právě její morální a mravní vyspělost se ukazuje ochotou dávat. Kdo z dnešní „elity“ národa pracuje a dává vlasti nezištně…
Read more...