Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Neuvěřitelného zážitku se včera dočkali návštěvníci Knihovny Václava Havla. Předvolební debaty o vzdělávání se účastnila poslankyně Marta Semelová (KSČM). Občanským povoláním učitelka je fanatickou obdivovatelkou Klementa Gottwalda a schvaluje proces s Miladou Horákovou. Debatu pořádala Česká středoškolská unie. Pak se divme mnohdy katastrofální nevzdělanosti mladé generace. Knihovna se od účasti Semelové distancovala.
Předvolební debaty se v Knihovně Václava Havla účastnili zástupci pěti parlamentních stran. „Bez vědomí Knihovny se debaty zúčastnila za KSČM poslankyně Marta Semelová… V duchu odkazu Václava Havla zastáváme toleranci ve veřejné diskusi, a to i vůči názorům a stranám, s kterými nesouhlasíme. Proto jsme a priori účasti zástupce parlamentní KSČM nebránili. Nemůžeme se ale smířit s tím, že ji v diskusi zastupovala soudružka Semelová, která popírá, omlouvá a hájí zločiny komunistického režimu, včetně justiční vraždy Milady Horákové. Popírání zločinů komunismu je stejně hanebné jako popírání holokaustu a mělo by být také i trestně postižitelné,“ stojí v prohlášení, které zveřejnil ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský na webových stránkách knihovny.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Městský soud v Praze zamítl naši žalobu na Senát
Naše žaloba na Českou republiku za loňský projev Milana Štěcha byla podle očekávání zamítnuta; soud použil nejjednodušší argumentaci, kterou měl k disposici, tedy údajný nedostatek aktivní žalobní legitimace našeho spolku.
Jednání bylo velmi krátké, nejdéle jsem hovořil já, cca 13 minut, a to spatra, ovšemže a limine s vědomím beznadějnosti svého počínání; záznam si, prosím, poslechněte a posuďte, zda mám pravdu, pokládám-li své verbální projevy stále víc za projev stařecké blábolivosti, s realitou a modernitou – s duchem doby – se fatálně a neopravitelně míjející.
Závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Poslanecká Sněmovna ohrožuje základní principy demokratického státu a svobodu občanské společnosti tím, že si v záchvatech strachu a zuřivosti přisvojuje moc, která Poslanecké sněmovně nepřísluší.
Měla by být rozpuštěna dříve, než voličům zhnusí politiku víc, než jak se jí to úspěšně daří!
„V každém státě je trojí moc: moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Není svobody, jestliže táž osoba nebo týž úřad spojuje ve svých rukou moc zákonodárnou a moc výkonnou. Není svobody, jestliže není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné. Všechno by bylo ztraceno, kdyby týž člověk nebo týž sbor předních občanů, ať už ze šlechticů, ať už z lidu, měl v ruce trojí moc, totiž moc dávat zákony, moc vykonávat usnesení veřejná a moc soudit zločiny nebo spory jednotlivců.“ Ch. de Montesquieu: „O duchu zákonů“ (1748)
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Už podruhé navštívila Praskolesy. Výjimečná zpěvačka, výjimečna osobnost. Koncert neustále gradoval - po dvou hodinách následoval „standing avation“, nejen ženy slzely. Skvělá zpěvačka, skvělí muzikanti. Písnička NESTÍHÁM, kde je autorkou textu „dostala“ svoji aktuálností jistě všechny diváky v sále.
Byli jsme „dvě hodiny v Paříži“. Uvědomili jsme si, jak může být život krásný, když si ho sami nekazíme. Škoda, že taková kvalita zaznívá z médií málo, pokud vůbec. První video je z roku 2002, to druhé o 15 let později z Praskoles. Omlouvám špatnou kvalitu videa z mobilu. Nenechte si ujít samostatný koncert Radky Fišarová, nebudete litovat. Písnička NESTÍHÁM by jistě zvítězila, kdyby hlasovala celá země!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Člověk si nevybírá, kdy se narodí. Kdyby to ale šlo, určitě bych se nerozhodl zrovna pro den, kdy popel obětí politických procesů skončil v Praze v kalném listopadovém ránu vysypaný na silnici. Když jsem na tuto shodu narazil při četbě svědectví obětí politických čistek z padesátých let, byl jsem příliš mladý, abych v tom hledal znamení osudu, že se nemám zaplést s politikou. Nezapletl jsem se s ní nakonec, ale jako novinář jsem se zapletl se spoustou politiků.
Ještě před tím jsem ale v dětství na půl ucha slýchal debaty o politicích. V paměti mi utkvělo třeba jak strýc, velvyslanec, poslal po srpnu 68 ze své poslední mise v Libyi velice sprostý vzkaz Gustávu Husákovi. Znal se s ním osobně, protože když Husáka v šedesátých letech pustili z vězení, chodil hrát mariáš k mému dědečkovi. Když jsem pak v mládí vídal Husáka řečnit v televizi, neviděl jsem jen normalizačního prezidenta, kolaboranta s okupační mocí, ale také člověka, který zklamal své staré přátele. Nemohlo mne nenapadnout, že tohle s člověkem udělá politika.
Read more...