Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Voda je strategická surovina, a proto dobrý byznys. To věděly různé nadnárodní společnosti, které před 15 lety přišly s neodolatelnou nabídkou: Slíbily radnicím, že jim vyplatí miliony korun za provozování vodovodů a kanalizací. Zmanipulovaní a často i podvedení představitelé obcí, ohromeni okamžitým výnosem, neváhali a jako smyslu zbavení monopol vody předávali za podivných podmínek koncernům. Přitom vyplacené miliony ani zdaleka nevyváží hodnotu toho, co ztrácejí. Kdo má kontrolu nad byznysem s vodou, cenou a peněžními toky i zisky z vody v Česku? Boj o vodu v ČR již začal a to po roce 2000, ale lidé to netuší. Důsledky DOPADAJÍ na občany ČR PŘEDEVŠÍM, ALE NEJEN, V DRAHÉ CENĚ VODY.
***
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Dne 31.10.2023 jsem se zúčastnil v pražské kavárně Božská hlavice křtu knihy dlouholetého diplomata Ondřeje Kašiny „NE, PANE MINISTŘE“. Bylo plno. Zvukový záznam celé akce mohu jen doporučit – do (ne)závislých médií těžko pronikne slovo. Besedy se zúčastnili i František Koukolík (český neuropatolog, publicista a nositel ocenění Rytíř českého lékařského stavu) a Jiří Balvín, bývalý generální ředitel ČT. Kniha je románem s pozměněnými jmény. Přítomným bylo jasné o čem je řeč. V diskusi jsem několikrát vystoupil a připomenul další závažná témata. V knize se píše podrobně i o korupčních obchodech s vízy ve Vietnamu. Podobně se s vízy do schengenského prostoru obchodovalo i v Maroku.
Oslovil jsem i ředitelku odboru MZV, která byla požádána o pomoc se získáním karga, po náhlém odvolání konzulky dr. Jany Chaloupkové z Maroka. Bylo již 10 měsíců v Maroku blokováno velvyslancem V. Lorencem. Mohla oslovit marockou ambasádu v Praze, aby pomohli s přepravou bez nutnosti pomoci české ambasády, která s přepravcem nechtěla komunikovat. Paní ředitelka uznala, že je to neskutečně dlouhá doba, ale pak se někde informovala a vše bylo jinak. Důvodem, proč MZV nemohlo pomoci, měla být blízkost Lorence a prezidenta Zemana.
- Podrobnosti
- Kategorie: Ze zahraničního tisku
Jak ideologicky oprávněně a hanlivě se pan Christian Packheiser (Mnichov) vyjádřil o Hansi-Christophu Seebohmovi (8/18), jsem podrobně popsal 09.07.2021 ve svém článku "Pochybný znalecký posudek" v celostátním týdeníku (Sudetendeutsche Zeitung, Mnichov) i v měsíčníku "Sudetenpost" (např. díl 6 / 2022).
Rovněž jsem nesporně sdělil, že v pramenech a bibliografii obvinění namířených proti Seebohmovi a posvěcených düsseldorfským městským archivem nejsou uvedeny zásadní publikace, jako např. práce Jörga Osterloha o Sudetech (1938 až 1945).
To je nyní i případ fundované publikace Volkera Zimmermanna "Die Sudetendeutschen im NS-Staat", Klartext-Verlag, Essen, 1999.
Pečlivě připravená kniha vznikla na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu za finanční podpory Nadace Gerdy Henkelové a Nadace Antona Betze při Rheinische Post. Tehdejší vedoucí katedry profesor Detlef Brandes v úvodu píše: "Kdo se bude chtít v budoucnu dozvědět o některých dosud nejkontroverznějších otázkách, bude se muset obrátit na tuto knihu..." (míněna politika a nálady v říšskoněmeckých Sudetech - pozn. autora) Bohužel se tak v Düsseldorfu nestalo.
Také kniha Davida de Jonga (1. vydání 2022) "Braunes Erbe" o "temné historii nejbohatších německých podnikatelských dynastií" (Verlag Kiepenheuer & Witsch) nebyla konzultována. Zabývá se mimo jiné firmami Flick, Piĕch, Quandt, Porsche, Oetker a Wintershall a činností nacistické hospodářské a průmyslové politiky.
Jsou v ní další informace o židovsko-českých podnikatelích Juliu a Ignazi Petschkových. "Bratranci dohromady kontrolovali asi 65 % zásob hnědého uhlí ve východním a středním Německu...". (18 % produkce uhlí v celé Německé říši) (op. cit. s. 151).
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Milí přátelé,
jestli Vás zajímá,
1. jak si vede přední ochránce československých státních hranic Ing. Jan Muzikář (nar. 1934),
2. se daří jeho druhům,
3. jak koná Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu,
tak si přečtěte přiloženou zprávu tohoto úřadu z 2. 11. 2023. Pokud na to nemáte nervy nebo čas, tak stručně sděluji:
ad 1. bude ho zkoumat znalec-gerontopsychiatr; termín k vyhotovení posudku má 2. 2. 2024;
ad 2. byli už prověřeni anebo prověřováni ještě budou;
ad 3. koná pilně; od roku 2019 rozhodl už o 49 prověřovaných osobách (kolik z nich je živých a kolik mrtvých, není ve zprávě uvedeno).
S přáním, abychom dokázali i nadále projevovat trpělivost, sebeovládání a další pěkné vlastnosti, zdraví,
L. Müller
2.11.2023
***
PS: Začínají oslavy 17. listopadu 1989, nebo 7. listopadu 2017! JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Chtěli po mně adresy všech příbuzných. Když jsem jim je neřekla, vzali mě za hlavu a mlátili tak dlouho, dokud ze mě nestříkala krev. Pak mě chytili, svlékli a donutili mě to slízat. To byla taková potupa. Já bych se před nikým nesvlíkla, a zůstala jsem tam nahá, všem pro smích.“ - „Děti, važte si toho, že se můžete učit, že se můžete smát, že se můžete radovat. A dbejte na to, aby vám nikdo neublížil,“ říká Ludmila Šeflová na záznamu v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Z jejích úst to rozhodně nezní jako fráze.
***
Osmáci a deváťáci si vyslechli pro ně ne-představitelný příběh. Ludmilu Šeflovou jako velmi mladou komunistický režim poslal na deset let do vězení.
A nedovolili jí ani rozloučit se s maminkou. „No, a ujeli jsme pár metrů a oni mi říkají: Dobře se rozhlídni, svítí sluníčko, je hezky, viď, teď slunce vycházet dlouho neuvidíš. A já opravdu dostala deset let.“ Šimkovi – tak znělo dívčí příjmení paní Šeflové – za války pekli chleba pro partyzány a zaměstnávali mladé lidi, kteří potřebovali doklad o práci, aby se vyhnuli totálnímu nasazení, galejím různého druhu na území Říše. Na osvobození vzpomíná Ludmila Šeflová takto: „Přijeli Rusáci, jeden vzal maminku kolem krku a povídá: Mamušo, to naše osvobození vás přijde draho, zbudou vám oči pro pláč.“ To se potvrdilo v míře až nepředstavitelné.
Read more...