Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Skvělé webové stránky - www.kohoutikriz.org – o našich stále zapomenutých dějinách. Dějiny se děly, o historii se píše. Vítězové ji mnohdy upravují ve stylu hesla Pravda vítězi).
Je věnován šumavské německé literatuře. Průběžně doplňované dílo obsahuje v současné době údaje o 2161 autorech a je tvořeno více než 6000 ukázkami, biografickými daty, medailony, bibliografickými odkazy, 31000 dokumenty v obrazové příloze, případně vysvětlivkami a slovníčky nářečních výrazů, to vše s možností plnotextového vyhledávání. "Arma Christi" - "rozčepýřený" či "kohoutí" starobavorský kříž s nástroji Kristova umučení. Tisíc let jednoho pojmu a starší osídlení Šumavy. Jakoby stále „kokrhal“ a připomínal, abychom nezapomínali. Na Šumavě Kohoutí kříže naleznete na mnoha místech v kostelích i v přírodě…
Kde mohla být dnes kdysi slavná Bohemie, nepochybně skutečným středem Evropy, příkladem, kde by se dařilo všemu, co dnes tak postrádáme – poctivosti, odpovědnosti, dobrým mravům a skutečné svobodě. Jen ta umožňuje, aby ti nejlepší obsadili odpovědná místa v zemi a vedli ji k občanské soudržnosti, prosperitě hospodářské a mravní.
Níže dva odkazy z Kohoutího kříže na články z nedávné minulosti, vypovídající i o nás…
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
(LN 21.7.2020)
Takoví skvělí lidé a osobnosti dostali v Rakousku-Uhersku možnost plně uplatnit svůt talent a nadání. V roce 1953 slavnou firmu komunisté ukradli, znárodnili a ze jména jejího zakladatele zbylo jen první písmeno – TON (továrna ohýbaného nábytku. Doplňuji životopisem Michaela Thoneta a dějinami jeho veleúspěšné továrny.
Byl to další z dlouhé řady slavných podnikatelů, Bohemianů, obyvatel staleté Bohemie, podobně jako „Moravianové“ bratři Baťové. O kolik generací poctivých podnikatelů a společenské elity nás komunisté připravili a jak nám dnes chybí všude kde se jen podíváte. Je dobré si je připomínat a nezapomínat. Čest jejich památce a trvalému odkazu. J.Š.
„Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
Tomáš Baťa
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Také IV. turnus si užil nádhernou atmosféru táboráku, tentokrát i s dudačkou Bárou a jejími dudami:-) J.Š.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Už IV. turnus odjíždí. Skvěle se rozloučil a přivítal nadšené rodiče. Není co dodat jen - na shledanou za rok:-) J.Š.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
O knize, kterou dokončujeme s dr. Janou Chaloupkovou k 60. výročí diplomatických vztahů Česká republika – Marocké království říkám, že je knihou tvořenou v slzách a krvi. Nikdy jsem
ještě ve svém dlouhém životě (75 let) neměl takové potíže a nečelil takovým překážkám a nástrahám jako v tomto případě.
Rád jsem se s Vámi podělil o radost z krásné předmluvy p. premiéra Babiše, kde ocenil naši práci a pozitivně se přidal k věnování knihy obětem koronaviru v Maroku na straně zdravotnického personálu, policie a vojska. Toto věnování přesuneme v konečné verzi elektronické i papírové knihy dopředu a milá vzpomínka na rodiče ustoupí trochu dále do pozadí. I když na ně samozřejmě stále myslíme a jsme jim vděčni za podporu, kterou nám během svých životů věnovali.
O koronaviru jsem poprvé více slyšel v lednu při dovolené na ostrově Curacao. V penzionu právě pobývala velmi sympatická rodina z Klatov a pustila mi na telefonu video ze SRN, kde byly hrozivé záběry z Číny, lidé v kosmických oděvech, osoby padající na ulici. Tehdy mi to šlo jako něco neskutečného, někde daleko od nás. Vůbec jsem netušil, že za pár týdnů se tato vážná nemoc přižene i k nám do Slovinska či k Vám do Čech a rozšíří se po celém světě. V Maroku mám mnoho přátel, a to i mezi vojáky, policisty, celníky. Jeden z nich pracoval v počátcích epidemie v nemocnici specializované na nemocné koronavirem v Casablance. Svůj „včelí oděv“, jak ho nazýval, si přivezl z USA, a tak byl kvalitně vyzbrojen proti nebezpečnému nepříteli. Postupně zemřela řada lékařů, jeho kolegové z řad policie i vojska. Pochopil jsem, že je vir v Maroku buď nějaký silnější nebo mají místní lidé jinou imunitu (jako kdyby třeba indiáni, kteří podlehli evropským chorobám). Každopádně umírající byli velmi mladí, 30-40 let. Opravdový smutek. Bál jsem se o své přátele. A proto jsme naši knihu věnovali právě těm, kteří při pomoci druhým ztratili to nejcennější – svůj život.
Read more...