Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Okresní soud v Hradci Králové v kauze Pavla Wonky: Kritika, pronesená na veřejné schůzi KSČ, není trestným činem
Dne 14. 2. 1984 při veřejné schůzi KSČ v závodě Mileta ve Vrchlabí obvinil tehdy 31letý Pavel Wonka členy KSČ „ředitele závodu Karla Novotného a řidiče Jiřího Noska z podvodu a machinací za účelem osobního obohacení, přičemž jeho vystoupení bylo provokativní, značně pobouřilo přítomné osoby a vyvolalo polemiku a pochybnosti o poctivosti jmenovaných“.
Prokurátor proto Pavla Wonku obžaloval z trestného činu pomluvy.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Pokud upadla morálka, dobré mravy, tradice, zmizela elita a potřebné příklady, nemůže to končit jinak. Souvisí to i s největším počtem supermarketů na počet obyvatel v ČR, kdy nakupování se slevami je pomalu „národním sportem“ a náplní života většiny. Nedivme se potom tomuto plebejskému stavu. Je současně i nadějí k návratu k normálním hodnotám, pokud ze sebe nenecháme udělat opět poslušné „ovčany“. J.Š.
- Podrobnosti
- Kategorie: Ze zahraničního tisku
https://www.bitchute.com/embed/zdsp8atS8rEk
***
J.Š. 18.8.2021
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Ve Zlíně jsem se teprve v továrně dozvěděl, že účastník (dělník), předák, mistr i nadmistr u běžícího pásu participují pouze na případném zisku a teprve úředníci od správce dílen nahoru participují nejen na zisku, ale i na ztrátách. A tak tento systém účasti na podnikání je ve Zlíně nebezpečnější pro úředníky než pro dělníky, neboť jejich fixům bez podílu na zisku je minimální a nepřesahuje 300 až 500 Kč týdně. Výdělky vedoucích u Bati jsou veliké, ale též risiko, nehledě k možnostem náhlého rozchodu, které při vehementnosti Baťova postupu nejsou neobvyklými. Fluktuace úředníků zdá se, že je též hojnější než dělníků.
***
Proč jsme tam jeli?
Henri Dubreuil, známý autor „Standards (Dělníkem v Americe)“, který nedávno v Praze přednášel v Sociálním ústavě, chtěl za každou cenu navštíviti Baťovy závody ve Zlíně. Vábilo jej vidět továrnu, která srazila ceny obuvi v celé Evropě, kde, jak z literatury znal, celý rychle vzrůstající podnik je rozdělen v samostatné dílny a závody, které vedou samostatné účtování mezi sebou a mají určitou autonomii a v nichž se stal pokus, aby každý zaměstnanec byl zainteresován na prosperitě podniku.
Továrna jej vábila, avšak současně jakožto francouzského socialistu a odboráře odrazovala, neboť četl v odborových listech francouzských nedávno vyšlý článek „Zlínské peklo (L’enfer de Zlín)“, ve kterém se zdůrazňuje, že Baťa zaměstnává především mladé dělníky, právě z venkova přišedší, že neuznal — snad jako jediný velký evropský průmyslník — odborové organisace, že platí nízké mzdy, a to ještě v poukázkách na zboží v jeho nákupním domě.
Doprovázel jsem Dubreuile, veden jsa obdobnými pocity. Do Zlína mne doposavad zvali pouze vždy na prvního máje, kdy socialistická má víra ukládá mi kázat ve vlastním kostele. Mnoho jsem o Baťových závodech četl a slyšel, dobrého i nepříznivého a nevím, kolikrát jsem musil vůči cizincům, zejména na mezinárodních sjezdech sociálně-politických, hájit nejen Baťův závod, ale i Československo proti paušálnímu nařčení, že exportujeme do světa velmi levné boty, ale této láce že docilujeme zlým sociálním dumpingem ve „zlínském pekle“.
Read more...