Z českého rozhlasu , kde se pokud vím o skautingu zmiňují jen zřídka nám připomněli, že pionýrská organizace „slaví“ 25 let trvání. Je mi to divné, myslel jsem, že sovětský vzor připjatý zcela ku škole se rozpadl.Vzpomínám totiž na svá skautská léta. Přihlásil jsem se do obnovovaného a nacisty zakázaného skautingu ještě v posledních měsících roku 1945 v Plzni.
Bylo to všechno provizorní, dokonce nám dali ze skladu nové hnědé košile, ale z Hitlerjugend.
Teprve v Chebu jsem vstoupil do řádných skautských oddílů, bylo jich asi šest, jeden katolický a ten nejhledanější vodácký. V druhém oddíle pod vedením Akely-Rudolfa Zedla j/připomeňme, že skautští vedoucí museli mít tzv. Lesní školy, aby byli tak říkajíc plně připraveni na vedení oddílů/ jsme odjeli, já jako vlče v roce 1946 na prvý skautský tehdy tedy junácký tábor na Králův kámen blízko Kladské mezi Mar.Lázněmi a Lázněmi Kynžvart. Měl tam svou hájenku Ivan Olbracht a muselo to být v létě 1948 , když se u nás v táboře objevil generál Ludvík Svoboda s několika důstojníky . Už tenkrát se ale šeptalo, i v 11 už si kluk leccos pamatuje, že zkoumali útěk na Západ.
Děvčata-světlušky měly tábor nedaleko, to se přísně dodržovalo na rozdíl od Pionýra. Poslední tábor, kdy už všude komunisté Junáka likvidovali byl v roce 1949 pod názvem Pionýrský oddíl Junáka s povinností 14 dní sbírat a státu odvádět lesní plody, skautováního už bylo málo. Z časopisu Junák a Vpřed udělali sloučený časopis Junáci vpřed , kde už prý pro nedostatek deviz zakázali obrázkové seriály, /vzpomeňme z Junáka Foglarovy Rychlé šípy/ dnes zvané komiksy a na to vznikl časopis Pionýr. Nevím tedy na co 25 let Pionýr navazuje a kdo za tím stojí, jen vím, že mají také
s obnoveným skautem sedět v jedné budově na Senovážném náměstí v Praze. Dovolte mě, ale vzpomínku, v létě 1949 jsem šel silnicí ve skautském kroji v tichém lese, kdepak nějaká auta a bez záplavy turistů dolů od tábora pro proviant do Mar. Lázní. Naproti mě šla zřejmě mladá manželská dvojice a z dálky slyším, jak se dohadují. „Podívej skaut, on na to, dej pokoj ti už nejsou¨“. Když došli ke mně, ptali se chlapče, ty jsi skaut a na mé přitakání začali prohledávat kapsy a dávali mě všechno co měli jen z radosti, že ještě vidí skauta.
Náš chebský 2.oddíl musel patřit k těm posledním a Akelu samozřejmě jako mnohé skautské činovníky v procesech zavřeli. V roce 1968 jsme chtěli skaut obnovit. Akela byl snad tehdy po propuštění výpravčím v Karlových Varech a poslal mě všechny zbylé odznaky, odborky, aj., měl je někde dlouho uschované. Ze znovuobnovy zbylo jen pár měsíců, sám jsem šel na výzvu v rozhlase /byl to sál Čechie? v Praze/ na schůzku po tolika letech, už jako dospělý. Takže jsem i zapomněl, že se bratři zdravili podáním levé ruky. Na skautská léta se nedá na stará kolena zapomenout, na skládání odborek, tři orlí péra apod. dokonce jsme se chystali , že pojedeme na šesté světové Jamboree v roce 1947 ve Francii, ale na to jsme ještě neměli potřebný věk.
Václav Hora
26.1.2015
Komentáře
jako skauti s Akelou z Chebu na Králově Kameni blízko Kladské /Mar.Lázně-Lázn ě Kynžvart/myslím čtyři, možná jen tři roky 1946-1949 než nás bolševici zakázali či převedli do POJ=Pionýrských oddílů Junáka s povinným sběrem lesních plodin, což jsme odmítali. Akela měl pak svou třináctku v Dlouhé ulici 13 v Chebu Zde na blozích byla o tom řeč i je také v internetu pod skauty. Škoda,že mě ale Akela neinformoval, byl výpravčím v K.Varech a poslal mě ještě zbytky skautských odznaků, odborek a domovenek, chtěli jsme v Chebu pokračovat a pak sem raději v září 1968 emigroval. Víc nevím, škoda!
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.