Ne všechny šibenice – a ne všichni lidé – jsou si v této naší podivné demokracii rovni.
* * *
A opět něco hrachu na stěnu… Adam B. Bartoš, odsouzený za svou politickou činnost k podmíněnému trestu, podává proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost.
Z argumentace soudruhů soudců vyjímáme zvláště zdařilou pasáž (§ 40):
Pouze jako obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že z judikatury ESLP vyplývá, že musí být důsledně odlišovány jednotlivé případy tzv. symbolických činů v závislosti na kontextu, v němž byly učiněny. Dovolatel makety šibenice využil v souvislosti se svými nenávistnými projevy vyzývajícími k násilí, je tudíž zřejmé, že tato symbolika sloužila k umocnění těchto aspektů jeho projevu. Vzhledem k agresivitě a nenávistné povaze projevu dovolatele během jeho veřejných vystoupení nelze použití dané makety v jeho případě považovat toliko za metaforu dokreslující jeho kritiku establishmentu, jak se snaží předložit. V kontextu jeho výzev k násilí, ozbrojování, tvoření domobran a jiného se jedná o další formu výhružky, agrese a nenávisti. Naopak pokud byla maketa šibenice použita při demonstracích proti vládě bez dalších projevů agrese nebo výzev k násilí a sloužila toliko k obrazovému dokreslení požadavků demonstrujících, pak je zřejmé, že se jejich jednání pohybovalo v rámci kritiky chráněné svobodou projevu.
Ne všechny šibenice – a ne všichni lidé – jsou si v této naší podivné demokracii rovni.
Read more...