Ztotožňuji se s názorem MUDr. Jiřího Pospíšila (LN 10.10.2019). Karel Gott je poslední dny takřka 24 hod. denně hlavním tématem médií…
Včera jsem se poklonil památce Vlastě Chramostové u budovy Národního divadla. Jen občas prošel někdo kolem… Karel Gott produkoval zábavu pro masy na vysoké profesionální úrovni. Vlasta Chramostová či Jiří Bělohlávek hodnoty na vysoké úrovni. Rozdíly v počtech účastníků pohřbu ukazují stav společnosti, který nemůže být jiný po generace trvající devastaci základních mravních hodnot komunistickým režimem. Chybí nám skutečná elita, potřebná jako morální vzor pro obyvatelstvo a ve vedení země. Jinde tvoří elitu vrstvy u nás pouze jednotlivci jako byli Vlasta Chramostová, Jiří Bělohlávek, či Věra Čáslavská.
Připomínám velkolepé Goodbye Jiřího Bělohlávka z roku 2012 v Londýně. Sledovaly ho tisíce diváků na místě a miliony televizních diváků po celém světě, jenom ne v jeho rodné zemi. Viděl jsem záznam v La Fabrika za účasti Jiřího Bělohlávka. Na konci článku Petra Webera Bělohlávkovo velkolepé „goodbye“ (LN září 2012) autor píše: „Koncert Last Night byl v sobotu oboustranným vyjádřením uměleckého souznění Londýna a nejlepšího českého dirigenta současnosti. Tím spíše vyniká jeden rozdíl – k českému naturelu podobné prožívání pospolitosti a tradic nepatří. Projevuje se možná při vítání sportovců, ale Britové ukazují, že se dá spojit i s duchovnějšími hodnotami.“
Na můj dotaz mi ředitel programu ČT Milan Fridrich tehdy sdělil, že ČT záznam koncertu zakoupila a odvysílá později…
Mimochodem na pamětní desce Václava Havla u kterých je vystaven portrét Vlasty Chramostové se píše o dvou klecosrdcích, ale vystaveny jsou tři jak mne upozornila jedna starší paní… Dobrých srdcí nebude nikdy dost a jistě promineme i neznámé autorce „hrubku“ v její básničce.
Vždy to bude o obsahu a ne o obalu, který mnohdy klame. V Listopadu 89 jsme jen vytvořili nový „obal“, ale mnoho pro změnu nepěkného „obsahu“ neudělali. To zůstává výzvou každému, komu demokratické hodnoty něco znamenají. Patřili mezi ně výše uvedení, kteří pro naši zemi vykonali obrovský kus práce a kterým nebudeme moci být nikdy dost vděčni.
Jan Šinágl, 11.10.2019
***
P.S.
Obávám se, že díky PČR a médii šířeným informacím o odhadovaném počtu statisíců smutečních návštěvníků Žofína, se jich dostaví podstatně méně. Mnohým nebude stát za to riskovat hodiny čekání a nedočkat se. To by byl dost smutný postoj. I pouhá účast ve frontě je rozloučením s milovanou či zbožňovanou osobou a vyjádřením hloubky vztahu. Ten se projevuje i oblečením…
Vzpomínám si na svoji první návštěvu Bílého domu ve Washingtonu v roce 1987. Přišel jsem pozdě, fronta čekajících byla dlouhá a za 10 min. měl být konec návštěv. Kontaktoval jsem policistu, jeho odpověď: „Každý kdo se postaví do fronty v čase oficiálního ukončení možnosti návštěvy, má zaručeno, že si Bílý dům prohlédne“. Dostal jsem další lekci americké demokracie. Na podobnou si v naší zemi musíme ještě počkat…
* * *
Marta Kubišová pro Seznam: Káju Gotta jsem měla ráda, ale pro Vlastu Chramostovou pláču víc
* * *
Komentáře
K. Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.