Dne 25.února jsem nastupoval do tramvaje v Praze společně s jednou usměvavou maminkou, držící jedno dítě v náručí a druhé za ruku. Tramvaj plná, lidé zahrouženi do sebe, mobilů, mlčící, nebo koukající do prázdna.
Očekával jsem, že se jich hned několik zvedne a nabídne místo. Nic. Slušně a s ůsměvem jsem sedící oslovil, aby mamince uvolnili místo. Než jsem prosbu stačil dokončit, zvedla se s úsměvem jedna Vietnamka středních let a nabídla místo mamince, která s díkem a úsměvem místo přijala. Cestující stále mlčeli bez jedinné reakce.
Nemocná společnost, kdy lidé jsou uzavřeni do sebe, myslící jen na své starosti. Hodně špatné a nebezpečné.
Jan Šinágl, 3.3.2019
Read more...