To, že se Helena Vondráčková s někým soudí, je asi stejně zajímavé jako skutečnost, že po jaru nastalo léto – ale tentokrát tu něco nového přece jenom je. Zpěvačka a její manžel Martin Michal už nehájí jen své vlastní zájmy, ale nás všechny. Podali trestní oznámení na aktivistu Jana Šinágla za popírání genocidy spáchané nacisty za války na českém národu.
P.S. A další VÝZVA k podání vysvětlení na PČR do Berouna. J.Š.
Jan Šinágl se měl zločinu dopustit srovnáváním počtu obětí Reinharda Heydricha a Klementa Gottwalda, připomínáním počtů českých udavačů za heydrichiády, poukazováním na vraždy, k nimž došlo při odsunu Němců, a podobnými věcmi – a bude zřejmě věcí soudce, aby posoudil, zda se tak stalo, či nikoli. Nemělo by to představovat problém, protože historická fakta jistě jsou k dispozici – a tak věc s důvěrou přenechme justici, protože slova „soudit“ a „soudce“ jsou zjevně odvozená od slova „soudný“.
Zajímavé je ostatně na věci něco jiného: posun zájmu zpěvačky a jejího manžela od bránění vlastního jména k obraně celého národa. Už proto, že za celou dosavadní kariéru se politicky neangažovala, když pomineme píseň Přejdi Jordán z roku 1968, v níž komunisté správně viděli výzvu k emigraci (a bez ironie: velmi povedenou). Mimochodem, někdejší emigrant Jan Šinágl je jedním z těch, kdo se podle jejího hitu za časů bolševika zachoval; zpívá se v něm: „Vezmi nohy na ramena ... jsi-li hlava otevřená ... uzlík svůj sbal a nečekej dál ...“
Čechy jistě pozvedne na duchu, kdo že se jich zastal, přesto se ale (jako jeden z oněch zatím jen zbaběle mlčky úpících pod nadvládou cizáků a jejich přisluhovačů) nemohu poněkud nevděčně nezeptat, jestli je to opravdu jen altruismus, s nímž zpěvačka vyráží do boje za zhanobený národ.
Nelze si totiž nevšimnout, že roduvěrnými vlastenci se u nás poslední dobou nápadně často stávají lidé, kterým se už nějak nedaří zaujmout publikum jinak, ač by moc chtěli. Třeba Václav Klaus, správně předpokládající, že donedávna osvědčené strašení komunisty už v jeho podání nepůsobí důvěryhodně. Nebo Jana Bobošíková, jejíž urputně neúspěšná snaha proniknout do vysoké politiky je až dojemná. Nebo část ODS tušící, že po grandiózní sérii korupčních skandálů už může vzbudit pozornost jen exaltovaným vlastenectvím. O některých menších stranách fašistoidního typu ani nemluvě.
Může nás snad potěšit, že to není jev jen ryze český. Skvělý italský spisovatel Umberto Eco ve svém zatím posledním románu Pražský hřbitov nechává ruského agenta tajné služby říkat: „Máme-li dát lidu naději, musí tu být nepřítel. Někdo řekl, že vlastenectví je posledním útočištěm chátry: kdo nemá mravní zásady, obvykle se zahalí do praporu. Národní totožnost je poslední zbraň vyděděnců. Nepřítel je přítel národů ...“
Citací z Eca rozhodně nechci naznačovat, že všichni lidé hrdí na svůj národ jsou padouši. Mnohem méně jistý bych si ale byl u těch, kteří to dávají okázale najevo v politice. Helena Vondráčková a její manžel tak mohou upřímnost svého náhle probuzeného bojovného vlastenectví dokázat jen jedním způsobem, totiž tím, že se do budoucna budou držet od politiky co nejdál. A že zase zažalují bulvár – tentokrát za informaci, podle níž chce Martin Michal kandidovat v podzimních volbách.
http://www.reflex.cz/clanek/nazory/47083/helena-vondrackova-roduverna-vlastenka.html
P.S.
Pochopitelně se politici jak ve SRN tak v Česku obávají, že se téma může vyvinout do veřejné diskuse, což není jejich zájmem. Aby se situace uklidnila, nechají „zmizet“ můj „genocidní“ trestní spis, včetně důležitých dokumentů, údajně během přepravy Českou poštou mezi státními zastupitelstvími. Nelze nevycházet i z toho, že u tohoto tématu je opět třeba zajistit více mlčení. Tyto staré triky jsou obecně známe. Politici vždy najdou cestu jak politicky, tedy i společensky brisantní témata, bagatelizovat. Německé Rádio Praha – mlčí, Německé noviny v Praze mlčí, sudetoněmecká kancelář v Praze – mlčí, vedení sudetských Němců v Mnichově – mlčí, německá tištěná média i televize – mlčí, člověk by mohl přece ohrozit „dobré sousedské vztahy“, že. Momentálně běží v televizi 40.dílů o atentátu na Hendricha, to musí jistě zanechat stopy. Nedivím se proto, že Rada ČT moji stížnost na skandální dokument MEIN KROJ, ani po 3 měsících, stále ještě neprojednala, přestože jsem ji předal i osobně do rukou předsedy Rady ČT pana Milana Uhdeho. Jako by se „ztratila“, podobně jako můj „genocidní“ trestní spis. Ten ani po 7 dnech nedokázala Česká pošta dopravit z OSZ Beroun do KSZ Praha, ačkoliv normálně potřebuje pro tuto vzdálenost 1 den. Vidím, že o nová témata na tomto webu nebude nouze - ani v „okurkové sezoně“. J.Š. 19.7.2012
Komentáře
je vlastne sireni lzivych zprav a vytvareni nenavisti podle rasy, coz je tresne.
V teto situaci neni rozhodujici co tvrdil p.Sinagl ale posouzeni, zda vyvolani rasove nenavisti Vondrackovou a spol neni nebo je trestne.Proc Vondrackova ucinkovala za komunistu v Nemecku, kdyz je poklada vsechny za nacisty.
Bylo by prijatelne kdyby dodala, ze nekteri
naciste se dopustili vrazd na ceskem narode
ale zaroven dodala, z v dobe Heydricha a zejmena po nem, nikdo z Cechu nevystoupil jako na pr.Palach ci jinak, aby protestoval naopak statisice vystoupily na ceskych namestich, aby s Heydrichovou smrti nesouhlasily.
Tedy vondrackova mela zalovat statisice Cechu na pr. na Vaclavskem namesti
a mela jejich jednani odsoudit.Pokud ma takovou nenavist vuci Nemcum a tem, co je obhajuji tak proc od nich brala penize za jeji zpivani v Nemecku.