… Příkladem může být také tajný pokyn Prokopa Drtiny skupinám odporu ve vlasti: “... Touto cestou (myšlen transfer) bude možno se jich snad zbavit z části... Je třeba, abychom v prvních dnech po osvobození mnohé vyřídili sami... Myslete vždy na to... Mezinárodnímu řešení německé otázky musí tedy u nás předcházet co nejrychlejší možné obsazení a čistka...” (DRTINA I). Tato výzva se v době divokého odsunu stala krvavou skutečnosti.
… Vláda přiletěla 10.5.1945 do Prahy bez právních norem, místo těchto má jen výzvy k násilí:”Dejte vyvřít ze svých srdcí živelně nenávist k německým katanům..Jděte účtovat s Němci za všechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německý mi vrahy” zní z Košic (CESTOU KVĚTNA) a ústy samozvoleného presidenta.Beneše pak z Popradu zní apel: “ Běda, běda Němcům, třikrát běda! Za své zločiny budou hořce pykat! Zlikvidujte je! Běda jim! Vylikvidujte je!” (BENEŠ) Tato slova slyší v Brně i v Praze. Staviva jsou otevřená: Libí se ti onen byt Němce, běž a seber si ho!, Bude se bránit zbij ho!, Jdi vyber si ženu a znásilní ji!, Včera jsi chodil ještě udávat, dnes budeš vlastenec, jen je třeba zabit svědky! Vše dovoleno jest!
… Dne 5. května vypukne v Praze povstání, nebýt vojáků generála Vlasova (vlasovci viz ROA, RONA) skončilo by fiaskem. To v daném okamžiku nikoho nezajímá. Jedni jdou budovat barikády, komunisté vyzbrojují svou budoucí pěst, jiní vlastenci jdou rabovat , honit po ulicích bezbranné občany osočované davem za kolaboranty či SS. Nikdo nic neověřuje, lynč ovládá ulici. Na lucernách hoří za nohy pověšení Němci. “Košický vládní program požadoval konfiskaci majetků zrádců a kolaborantů. Avšak kdo je tímto zrádcem, o tom rozhodovali dělnici v továrně. Od 5. května 1945 měli ve svých rukou zbraně a mohli svá rozhodnutí okamžitě uvádět ve skutek” píše v r. 1978 komunistický historik Král.(KRÁL)
… Dne 12. 5. 1945 pronáší Beneš z balkonu brněnské radnice projev ..” Nyní se dáme do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také zde v městě Brně s Němci a všemi ostatním (Potlesk) Můj program je – a já se tím netajím- že otázku německou musíme v republice vylikvidovat (Potlesk, volání Výborně!).” (BENEŠ 139) Projev jasně dokazuje, že za nejnaléhavější cil české poválečné politiky považuje degermanizaci ČSR.Toto znovu zdůraznil také v projevu ve sněmovním sále brněnském radnice: “Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná veliká lidská nestvůra. tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest.” Vše podstatné bylo vyřčeno“Řekli jsme si, že německý problém musíme definitivně vylikvidovat.“(BENEŠ 138). Rozhlasové stanice vysílaly tento projev do všech koutů Čech, Moravy a Slezska, všichni se dozvěděli co od nich tento velký muž očekává a vyžaduje. Práci! Mnozí to pochopili po svém, málo práce a hodně mluvit. A hlavně VYLIKVIDOVAT NĚMCE! Byla sobota, čtvrtý den svobody a velkého štěstí. Následující den byla neděle a malá šumavská vesnička Folmava měla poznat sílu jeho slov, především její ženy, starci a děti. Za osmnáct dni na to – 30. 5. 1945-je vyhnáno více jak 20 000 německých obyvatel Brna z domovu a donuceno vydat se na pochod smrti k hranicím Rakouska. (NĚMCI)(SLYŠME 19-27) Osud nad Němci byl vyřčen a způsob provádění byl dán zcela do rukou a fantazie Čechů a mnozí se této výzvy chopili a opojení pocitem nesmírné moci nad osudy jiných začali realizovat sny svých nejnižších pudů. Nejrůznější zločinci, včetně kolaborantů z doby války, četníků, Svobodových vojáků a dalších, nadšeně mordovali, protože jim pan president zaručil naprostnost beztrestnost a komunisté pak závratnou kariéru v jejich vysněném gulagů lidově demokratické republiky. Ve dnech 11. - 12. 5. jsou zbytky 1. Divize ROA obklíčeny Rusy a začalo několika denní vraždění zbytku vojsk a to za aktivní účasti českých ozbrojenců. Vraždění odzbrojených německých vojáků proběhlo od 9. 5. do 11. 5. na mnoha místech Čech, Moravy a Slezska. Podle informaci Německého lidového spolku pro péči o hroby Němců mělo by být uloženo v hromadných hrobech na 10 000 německých vojáků.
… Dne 17. května přijíždí Beneš do Prahy by se usadil na presidentský stolec na který 5. 10. 1938 veřejně abdikoval a nyní sám sebou zvolen znovu usedá. Presidentův poradce dr. Prokop Drtina přednáší svůj projev na prvním slavnostním sjezdu národních (či lépe řečeno nacionálních) socialistů v sále Lucerny. V ten den, kdy Češi páchají zvěrstva na Němcích v Lanškrounu, vyzývá: ..”prvním úkolem při zakládání nového života: vyčistit republiku celou a úplně od Němců…Abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemi ihned, okamžitě , všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. Každý z nás musí pomoci v čištění vlasti…”(DRTINA II 62-64).
… Ve dnech 17. - 18. 5. 1945 se odehrály drastické scény přesně dle přání Drtinově v Lanškrounu. Do města doráží partyzánský oddíl Josefa Hýbla-Brodského, zprvu 80 a pak 350 mužů a začali ihned shánět němce na základě pokynu a informaci majitele pily ve Výprachticích Josefa Hrabáčka.(SLYŠME 18). Tento muž byl po válce členem národních socialistů a první předsedou ONV v Lanškrouně, v roce 1950 zatčen a v r. 1951 odsouzen za velezrádu a v roce 1990 rehabilitován.Na lanškrounském náměstí jsou shromáždění Němci z města a okolních obcí. Za předsednictví Hrabačka jim vytvořený lidový soud na místě odsuzuje Němce k bití, oběšení a zastřelení. Takto bylo zabito 24 osob Z té doby se zachovala také fotografie zachycující českého poetu Vítězslava Nezvala v rozhovoru s aktéry tohoto masakru.(HYENY 248) Co k tomu jen říci, jen málo bylo Čechů, kteří by byť jen slovem upozornili na tyto nepravosti. Fotit se s vrahy mělo cenu zlata, jak podobné je to k situaci a v Bosně a Kosovu..
... Popravy Němců probíhaly ve všech městech a obcích, lidové soudy a samozvaní vykonavatelé spravedlnosti se snažili.Bývali partyzáni spolu s RG týrali a vraždili zatčené také v internačním táboře v Kolíně, České Kamenici, České Lípě, Kladně a Rýmařově zvláště aktivní byl partyzánský kapitán Vladimír Sedlář, zemský velitel Národní bezpečnostní straže pro expozituru ZNV Moravská Ostrava, který zajišťoval bandu vrahů v internačním táboře Hanke v Ostravě-Přívozu, kde popravy a mučení byly pravidelnou součástí každého dne. Podle důvěrného sdělení oblastní úřadovny StB v Ostravě z let 1947 zahynulo v objektu od 15. 5. do 20. 6. 1945 celkem 247 lidí. Byli zde páchány také jiné brutality- mučení, vyražení zlatých zubů, pokusy o zabití elektrickým proudem, vícenásobné znásilňování žen. Násilnosti se dopouštěli příslušníci partyzánských svazku Josefa Hybeše operující v prostoru Brno - Ivančice - Moravský Krumlov. …
… Takřka masovým průvodním jevem květnových a červnových dnů byly mezi Němci sebevraždy, jejich počet se zvyšoval s narůstajícím pocitem ohrožení, k mnohým sebevraždám , mnohdy celých rodin, vedlo brutální a mnohonásobně opakované znásilňování dívek a žen bez ohledu na jejich věk, zdravotní stav a přítomnost dalších osob včetně jejich dětí. K dobrému zvyku českých vlastenců patřilo lovení žen a dodávání jich k znásilňování vojáky Rudé armády. Množství sebevražd v období květen – červen 1945 ve městech (Praha, Brno, Olomouc, Jihlava, Opava, Most, Liberec, Ústí n. Labem, Děčín, Karlovy Vary, Jablonec n. N., Varnsdorf, Žatec aj.,) je velice zarážející. Na druhé straně nutno vzít v úvahu , že mnohé hrdinské skutky RG či jiných vlastenců končící smrti Němců, mám namysli vraždy, mučení, byly v úmrtních zprávách uváděny jako smrt sebevraždou. Život příslušníku nepřátelského národa neměl v očích mnoha Čechů žádnou cenu. Čs. statistika uvádí za rok 1945 3796 sebevražd Němců v Čechách a 1762 sebevražd Němců na Moravě a Slezsku.(STANĚK 52).
… Ministr obrany gen. Svoboda naléhal na urychlení transferu “všemi prostředky”. Během tohoto tzv. “divokého odsunu” byly zřizované různé typy táborů, kde bylo německé obyvatelstvo vystaveno krutému zacházení, mnohé tábory se staly dodavateli žen pro orgie sovětských vojsk. Lidé umírali nejen věkem, ale také nedostatečnou výživou, úrazy, epidemiemi a násilím. Ve všech případech šlo o organizované násilí a ne o excesy jedinců vůči německému obyvatelstvu, jak se někdy snaží česká literatura toto období popisovat. Poprvé bylo toto období objektivně zpracováno na základě archivních materiálů v knize Tomáše Staňka Perzekuce 1945. Zde uveřejněné dokumenty jasně ukazují, že celý tzv. divoký odsun byla cílená akce vedoucí k vyhnání co nejvíce německých obyvatel a postavit velmocí před skutečnost, že odsun musí být realizován, neboť Němci sami utíkají z Československa.
… Stále nejsou spolehlivě objasněny události Chomutově (SLYŠME 83). Tady byla vyčišťovací akce zahájena z iniciativy posádkového velitelství, akci velel štkpt. Prášil. Dne 9. 6. 1945 bylo shromážděno, po domovních prohlídkách, několik tisíc mužů ve věku 13 až 65 let (podle německých pramenů 5000 osob). Po prohlídce a vyřazení těch, kteří měli být ponecháni jako pracovní síla, byla vybrána skupina podezřelých v členství v SS a nacistických organizacích, na nichž byly páchány zvěrstva. Zvěrstva odsoudil i anonymní český stěžovatel. Na mučení na sportovním hřišti zemřelo asi 12 - 13 osob ( mlácení tyčemi, vypichovaní očí, uražení přirození holi, pálení na nahých tělech).
…Ze značného množství případů působení pochybných existencí, kteří nacházeli své uplatnění především v RG (Revoluční gardy - formované za spoluúčasti Vojenského velitelství a Ústřední rady odborů), jde především o působení komunistických “veličin” jako např. p. Krosnář, dr. F. Šimčík, kpt. V . Dovara (velitel jednotky OBZ),A. Charouz (předseda MSK - násilnosti v Č. Kamenici). Rozkazy k násilnostem vydávali často příslušnici Obranného zpravodajství (Bílina - por. L. Toporcer, Horní Moštěnice u Přerova - por. K. Pazúr), armádní důstojníci (kpt. J. Fahrner - Domažlice, kpt. C. Novák - Frýdlantsko, kpt. I. Gaš - Bruntál, Krnov) a vedoucí “revolučních formací” (RG - pluk 1 RG Albatros, velitel pplk. E. B. Bořík, partyzánský oddíl “Pěst”), kteří byli buď přímo členy KSČ a nebo měli ke straně “citový” vztah.
Bohužel mimo Pazúra nebyli viníci vražd, násilnosti nikdy v Česku souzení, vždy zde byl zákon č. 115/1946 Sb., který jim hříchy odpustil. Pokud by snad v těch letech někdo předložil materiály, které by neskryl pod svá křídla onen zákon, pak zde byl všemocný B. Reicin a nebo Rudolf Slánský obklopený všehoschopným Sdružením českých partyzánu, která měla mimo jiné hlavní zásluhu na prosazení onoho zákona z 8. 5. 1946. V tomto Sdružení měli svá pevná místa lidé jako Miroslav Pich-Tůma či František Foukal, hromadný vrah z Mirošova, štkpt. Bedřich Pokorný hlavní organizátor brněnského pochodu smrti,(NĚMCI 245-260) Nekvasil, Hájek, Procházka, náš známý s Ostravy Sedlář a další (HYENY)
Tato vláda připravuje epochální oslavy konce války. Budou vyzvedávané hrdinské činy odbojářů, partyzánů příslušníku čsl.vojsk na západní a východní frontě. Bude vzpomenuto i pražského povstání tak dokonalého připraveného, že ho musel zachránit generál Vlasov a kdy hrdinové povstání byli ze svých míst vystrnadění novými příchozími z Moskvy již několik dni po 11. 5. 1945.
Jistě v záplavě těch slov oslavující hrdinství se neobjeví jediná zmínka o excesech čsl. vojáků spáchaných na německém obyvatelstvu, o řádění RG a samozvaných partyzánských oddílu, později tvořící základ Svazu českých partyzánů tvořící údernou pěst komunistů po volbách v roce 1946 a drtící demokracii po únoru 1948. Dá se více očekávat, že vrazí z roku 1945 budou oslavování jako hrdinové a o jejich obětech se nebude hovořit. Možná jim dají i pamětní desku. Bohužel těch se oběti Benešova plánu vylikvidování nedočkají. Nikdo neoznačí místa jako Folmava, Švédská šance, tábor Hanke, Postoloprty, Doupov, Domažlice a další místa jakoukoliv tabuli. Vítězové přece mají vždy pravdu. Je zde jedná otázka – přinesli nám vítězové svobodu, nebo nás vehnali do dalšího gulagu tentokrát socialistického, i když i ten měl u nás přídomek národní nebo snad nacionální.
Franz Chocholatý, Gröger Bc. – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Pardubice 2005-04- 23
Komentáře
Zavražděno bylo 374 Čechů, z toho 104 mužů, 161 žen, 65 chlapců mladších 14 let a 40 dívek mladších 14 let, dále 26 Poláků a v sousedním Ukrajinském Malíně pak dalších 132 lidí. Dne 3. dubna 1944 masakr vyšetřovala 1. Čs. samostatná brigáda pod velením generála Ludvíka Svobody.
Němci na názorném příkladu předvedli, jak si přejí, aby se později zacházelo s jejich civilisty, byť vyjma Rusů na důsledné provádění tohoto neměl nikdo žaludek.
Pokud vás to potěší, ano, je nesmírně cenné, že se mezi třemi miliony Němců žijících v českých zemích našlo 70 tisíc morálních a odvážných lidí, kteří byli natolik na výši poznání, že pochopili, jakou hrozbu ten ma(gor)líř pokojů s knírkem pod nosem představuje a nejspíš mnohem lépe, než řada nedůvtipných politiků jak v Německu, tak v okolních zemích (a v Republice Československé bohužel rovněž) nedokázali rozeznat. Je pravda, že 70 tisíc ze tří milionů je velmi slušně velký počet a jen bych si velmi přál, aby zrovna mezi nimi nebo mezich jejich příbuznými nebyla žádná z nevinných obětí vyhnání.
Cituji Jan Šinagl:
Co se týká demonstrace české loajality vůči německé protektorátní správě, sám jste si byl již i odpověděl.
O demonstracích bolševiků nemá smysl ztrácet čas mluvením, to patřilo ke koloritu naprosto zblblé doby.
Cituji Jan Šinagl:
*
Já se vás ovšem ptal na trochu jinou osobu z dějin, konkrétně na jednoho bývalého karlovarského knihkupce Karla Hermanna Franka, jestli měli Čechoslováci po válce právo jej soudit, odsoudit a oběsit. Tak co, odpovíte konečně, nebo se budete pořád jenom vykrucovat a vykecávat?
*
Češi se s žádnou velkomyslností z německé strany nesetkali, nemohli v ní doufat v případě Hitlerova vítězství a tak ji ani Němcům po válce neposkytli. Punctum. - Tečka.
Cituji Jan Šinagl:
Zajímavý názor, leč pan Adler se vás opakovaně táže na někoho jiného...
Nikdo nepopírá nespravedlnost a zločinnost zabití nevinných během odsunu (nebo vyhnání), jen bohužel je nutno konstatovat, že vlastní vyhnání bylo sice špatné řešení, ale lepší k dispozici nebylo. Dost lidí se tehdy domnívalo (oprávněně, jak se ukázalo později), že pokud se "záležitost" nevyřídí hned, nevyřídí se nikdy. Byli to českoslovenští Němci, kteří svými činy zničili první Československou republiku, uspořádání lepší a spravedlivější, než cokoli, co se tu zavedlo později, přinejmenším do devadesátých let. Jako perlička pak působí skutečnost, že kvůli prokletým komunistům se ukončila faktická činnost Norimberského tribunálu, který po únorovém bolševickém převratu v Československu už nikoho nepotrestal. Takže by nacisté měli být místním bolševikům vděční až na půdu, konec konců je to verbež z jedné líhně...
Cituji Jan Šinagl:
kopírováno o kus výš na stránce. Chocholatý je holt echt nacista. Trochu tím poškozuje památku nevinných obětí.
Co se sebevražd týká - pokud není k ruce dokument, že dotyčnému někdo doporučil, ať se oběsí, bylo to jeho rozhodnutí. Něco diametrálně odlišného jsou oběti znásilnění a jejich eventuální sebevraždy - to je pochopitelně odporný čin a nic na tom nemění ani skutečnost, že jde o jev, který doprovází jakékoli válčení už po tisíciletí (pár ruských důstojníků se vyjadřovalo v tom smyslu, že vracejí manželkám, co jejich manželé dělali na Ukrajině, ti slušnější mezi nimi násilníky trestali včetně odstřelu).
Cituji Jan Šinagl: