Blbé nálady pramení v Česku vždy ze vznícených nadějí a neúspěchu, míní někdejší premiér, exšéf Senátu, politik, spisovatel, právník a učitel Petr Pithart (82). Češi, Moravané a Slezané mají podle něho vždy silné odhodlání, ale pak jim dojde dech.
Lidovky.cz: Přestože se vám to nelíbí, odráží to nějaké naladění ve společnosti. Něco, co je zapotřebí reflektovat.
Teď budu trochu poučovat, promiňte: trvalým rysem nás Čechů, Moravanů a Slezanů je anticipace. Tato vlastnost se potvrdila x-krát a vždycky se potvrdí, obávám se. Vůbec poprvé to pojmenoval neprávem zapomenutý sociolog Emanuel Chalupný. V knize Národní povaha česká napsal, že náš základní rys je anticipace. Prostě netrpělivé předjímání, vzbuzené naděje, úžasný cíl, odhodlání „jdeme do toho“, ale záhy jsme unavení a nedokončíme to. Několikrát v našich dějinách jsme měli skvělé začátky, skvělé lidi, úžasnou vůli, ale nedostatek výdrže. Přečtu vám ještě Karla Kramáře a jeho nekrolog za Františka Ladislava Riegra, vůdce mladočechů. Oni byli soupeři skoro na život a na smrt. A pak mu Kramář napsal nádherný nekrolog, esej. „Jsme vznětliví a v neštěstí malomyslní. Nemáme metodické houževnaté vytrvalosti Němců. Po velikém náběhu pasivní odpor a zmalátněnost. Jsme my všichni Češi takoví.“ To je vlastně ono.
… Zklamání, to je v politice to nejhorší. A to zklamání vzniká tím, že někdo vzbudí naděje, náš anticipující národ na to naskočí a potom je zklamaný, že to nejde rychleji – a je tu blbá nálada a s ní se prostě nedaří. Teď to v zoufalství přejal i premiér Petr Fiala, který už neví, proč se vládě nedaří, jak z toho ven.
Lidovky.cz: Vycházel z tohoto vašeho přesvědčení i váš slavný televizní projev z ledna 1990?
Projev, který mi jedni otloukali o hlavu a druzí říkají „naštěstí“, se pak citoval jako „slyším trávu růst“. Jedni říkají, že revoluci zarazil. A druzí říkají, že bylo štěstí, že Pithart zarazil jakobíny, kteří se chystali na druhou revoluci. Víte, Havel skutečně tvrdil, že musíme udělat druhou revoluci.
Lidovky.cz: Proč jste se tak bránil slovu revoluce?
Protože od revolucí se vždycky čekají zázraky, že všechno změní, všechno bude jinak, lepší. Já jsem řekl, co jsem si myslel – že jít pětkrát na Václavák po pracovní době a zvonit klíčem, to revoluce není. A především jsem viděl – byl jsem ve vyjednávacím týmu s Havlem –, jak ti u moci skládali před námi moc na zem. Jen jeden bojoval pár dní, to byl Ladislav Adamec.
A taky to nakonec pustil, podal demisi. Viděl jsem, jak ta moc před námi leží a jak my ji pochopitelně neumíme vzít. Padaly demise ministrů a my je neměli hned kým nahradit. Takže jaká revoluce? Pouštěli to na koberec a my jsme se učili, jak to z té země sebrat. Takže opakuji, jsem ten, který vždycky varuje před nadšenectvím.
Lidovky.cz: V čem vidíte hlavní chybu současné vlády?
Oni neumějí věrohodně promluvit. Někteří ministři neumí udělat ani tečku. Neumí mluvit, neumí udělat odstavec. Za myšlenkou, když má přijít druhá, musí být odstavec. Ne nadarmo byla za antiky rétorika jedním z hlavních předmětů. Bohužel neuměním komunikovat to nekončí. Začalo se ukazovat, že opravují to, co udělali, že pořád peníze z jedné hromádky přesouvají do druhé, že to vlastně neumějí. Speciálně ministr financí, vždyť on neovládá látku. Ale teď už si myslím, že je to nejen neschopnost mluvit, ale i neumětelství. Proč se to tak seběhlo, to nechápu. V každé vládě byli vždy dobří a špatní řečníci. Ne všichni mají charisma. Ale alespoň u premiéra bych chtěl trochu charisma.
Lidovky.cz: Vraťme se ještě k té blbé náladě. Blbá nálada tu dnes nepochybně v té či oné míře je. A otázka zní, jestli se opírá jen o to, o čem jste mluvil, o nedostatek charismatu, o špatnou komunikaci, nebo jestli najdeme nějaké objektivní důvody.
To má všechno společný jmenovatel, společný substrát, a tím jsme my, Češi, Moravané a Slezané. Jsme povážlivě politicky negramotní. Za národního obrození jsme neměli vedoucí vrstvu, která by nás politiku naučila. To byli všechno učitelé, spisovatelé, slovníkáři. Se šlechtou jsme se minuli. Neříkám, že bych ji ve všem bránil, ale řada z nich byli velcí patrioti. Nemělo jít jen o to, zda mluví stejnou řečí. Měli silný vztah k zemi, ke krajině, k tisícileté tradici. Tím, že jsme šlechtu odstavili a zakázali, tak nás pak neměl kdo politiku učit.
Komentáře
GD 6.11.2020
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.