Politický vězeň, disident a zakladatel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti Jiří Gruntorád oslavil 21. září své sedmdesáté narozeniny. Následující text je ukázkou z rozsáhlého článku, který napsal Adam Drda pro Bubínek Revolveru
Areál pořád spravovala úspěšná firma Preciosa, soukromá společnost Ludvíka Karla, kdysi národní podnik, opírající se už za Karlova vedení mimo jiné o vězeňskou práci, vykonávanou za drastických podmínek.
***
Zeman vyznamenal podnikatele, který týral politické vězně
***
Gruntorádův předlistopadový příběh dnes představuje kromě jiného zásadní osobní svědectví o době – a Gruntorád to svědectví vydává, je-li to důležité (viz jeho nedávná vyjádření k projevům vládní zmocněnkyně pro lidská práva a někdejší ministryně spravedlnosti za hnutí ANO , která kdysi spolu s prokurátorem Urválkem sepsala článek o výhodách odporného a naštěstí již dávno zrušeného institutu ochranného dohledu).
Práce jako součást trestu
Následující rozhovor jsme pořídili v roce 2006, kdy se toho o severočeském trestném lágru v Minkovicích ještě všeobecně moc nevědělo:
Co to bylo za vězení, Minkovice?
V Minkovicích byla věznice druhé nápravně výchovné skupiny, ale ve skutečnosti to byl v podstatě koncentrák, kam dávali za trest vězně, kteří jinde nebyli dost poslušní, ale dokonce i bachaře. To místo je u Liberce, kousek od Ještědu, v říjnu tam začne sněžit a v květnu ještě sněží, čili oblíbenou ‚kratochvílí‘ neposlušných vězňů bylo odklízení sněhu z apelplacu. To mohli dělat od rána do večera, protože než stačili sníh odklidit, napadl další. A jelikož se šetřilo pohonnými hmotami, byli vězni zapřahováni do sněžného pluhu.
Pokud jde o práci – jaké byly podmínky? Odcházeli jste někam do fabriky nebo jste pracovali v tom vězeňském komplexu?
Fabrika byla spojena takovým koridorem přímo s vězeňským táborem, takže to bylo v těsném sousedství. Když jsem poprvé přišel na halu válcové technologie, kde se vyráběly ty broušené ověsy, tak jsem myslel, že jsem v pekle. Nikdy předtím a nikdo potom jsem nic podobného neviděl. To byl skutečně pekelný zážitek, protože v té obrovské hale se v oblacích dýmu a páry míhaly otrhané vychrtlé postavy, z kterých visely zbytky montérek, kolem nich stříkala voda ze strojů, oni byli pochopitelně úplně promočeni tou vodou a potem a pohybovali se neuvěřitelnou rychlostí, nikdy jsem neviděl, že by se jakákoli práce vykonávala v takovém tempu. Pak jsem dva roky v tomto tempu lítal kolem strojů také.
Pane Gruntoráde, o jaké době přesně mluvíme?
Mě tam přivezli v říjnu 1981. Žádná padesátá léta.
***
Před 30 lety byl zrušen krutý lágr Minkovice. Vězni v něm vyráběli bižuterii na vývoz
JŠ
Read more...