Generálmajor Josef Mašín, byl nositelem hodnot a vlastností, které nám dnes chybí. Od veřejnoprávní ČT nemůžeme očekávat, že jeho život dnes připomene v hlavním vysílacím čase. Prostor dostanou jiné „hodnoty“…
Oba články z dnešních LN (Boj za svobodu jako osobní úkol a Ich dien) toto výročí připomínají a doplňují. Skutečná služba Bohu, národu, vlasti a spravedlnosti patří jen vyvoleným. Generálmajor Josef Mašín byl naším králem, stejně jako Jan Lucemburský, francouzský Němec, který byl hrdým českým králem a otcem Karla IV. Dokázali to svými životy. Bez jejich následovníků nás nebude očekávat nic dobrého. Svobodu si zaslouží jen ti, co si ji vybojují a jsou pro ni schopni položit i své životy. Dobře vědí, že život v nesvobodě není skutečným životem, pouhou bezduchou existencí a umíráním zaživa. Čest jejich památce a odkazu!
Přesto se člověk – nejen v dnešní výroční den - v duchu těžko brání otázce, komu či čemu asi slouží současný pán Pražského hradu a co vznešeného, ušlechtilého, ba snad i rytířského zanechá světu a dějinám. Neboť v mnohých očích i on je korunovaný, byť nikoliv jako král. (z konce článku Ich dien).
***
Dnes jsem měl poslední večer s devátým turnusem na našem Letním táboře v Praskolesích s nejmenšími – vyprávění, zpívání, večerní čtení, bobřík odvahy, zakončený tradiční „korunovací“ s imitací královské koruny. Při vyprávění o životě Otakara Batličky (předchůdce Jaroslava Foglara) a před čtením z jeho knihy Sázka v klubu AGS (čtu z ní už roky, už se mi rozpadá, novou koupit nelze), jsem vyprávěl i o jeho statečnosti a jak skončil jeho dobrodružný život. Připomínám to dětem vždy. Tentokrát se mi jeden chlapec zeptal, ještě než jsem se ke konci jeho života dostal, jak skončil? Zapojil se do odboje a skončil v nacistickém koncentračním táboře. Nato jsem dětem připomenul 125. výročí narození generálmajora Josefa Mašína a připomenul také jeho boj za svobodu rodné země. Samozřejmě jméno neznaly a slyšely ho poprvé v životě. Zato se některé rozpovídaly, že měly pradědu ve válce, v komunistickém kriminále, nebo co jim babička a dědeček vyprávěli o komunistech, jiné zase, jak jí babička čte po večerech Malého Bobeše... Nato jsem 35 dětem položil otázku: „Kdo ví co je to vlastenec?“. Žádné nevědělo, začaly jen hádat, pletl se jim do toho vlasec apod. Až přes rodnou zemi jsem jim postupně vysvětlil význam slova vlast a vlastenec. Pochopili, ani nedutali. Švýcarským dětem bych to nemusel vysvětlovat…
Závěrečná „korunovace“ byla také výjimečná. Vysvětlím dětem význam královských symbolů, koruny, žezla a jablka i klatbu, která postihne každého, kdo si ji nezaslouženě nasadí. Pipomenu osud Reinharda Heydricha a jeho smrti „do roka a do dne“. Nato vyzvu děti, že mohou být také „korunovány“ replikou královské koruny, která takovou moc nemá, ale také může trestat za nedodržení slibu píchnutím včelou apod. Pokud jsou přesvědčeny, že se budou chovat slušně, budou jim odpuštěny skutky, za které se stydí a které už nemohou napravit, leda udělením trestu samy sobě (v sedmém turnuse jeden chlapec z ničeho nic, beze slova vstal ze židle, předpažil a začal dělat dřepy, všichni jsme mu zatleskali:-).
Na výběr mají korunovaci za císaře, císařovnu, krále, královnu, prince, princeznu, knížete a kněžnu. Většinou vyhrává král a královna. Někdy to v poslední chvíli někteří „nedají“. Tentokrát dobrá polovina, takže jsme večerku překročili o půl hodiny.
Poprvé byla vyslovena přání, která mne překvapila a potěšila: Chci být korunována „dobrým člověkem“, chci být korunován „čestným člověkem“, ale také holčička drakem a druhá princem…
Školy budou mít hodně práce. Učitelé by měli být placeni zlatem, nechceme-li být zemí bez hrdinů, skutečných hodnot a vlastenců a jako malá země se postupně rozplynout. Jinak nebude už nikoho, kdo by za ni a hodnoty které ji udržují, bojoval. Blahobyt a prosperitu přinese jen svoboda a vzdělanost, nesvoboda jen bídu a mravní rozklad.
Jan Šinágl, 26.8.2021
***
***
30.7.2015
Před rokem se tento turnus začal zdravit a na vše odpovídat "Bambáro". Vedoucí mne požádali, abych složil na letošek na téma "Bambáro" písničku. Zde je výsledek. Děti byly z denních aktivit trochu unavené, ale na konci táboráku se pořádně „rozjely“, že jsme večerku o půlhodinu protáhli:-)
Komentáře
Přesto nám Afgánci svým chováním něco vzkazují. Neměli bychom být tak pyšní, abychom se nad tím alespoň nezamysleli.
Vlastimil Podracký
Vnímám v komentářích častou otázku "Jaktože se tohle všechno může dít, když je evidentně porušováno (ústavní) právo naší země?" Tady bych chtěla připomenout naši zkušenost z minulosti: Soudy byly vždycky součástí daného režimu - soudci jsou daným režimem zřizované, placené. Třeba během doby komunismu se nestalo, že by se soud ve svém rozsudku zastával odpůrců komunistického režimu, až na čestné výjimky. Možná je pro někoho náročné přijmout následující fakt, ale vězte, že ani dnes nežijeme v "demokracii", nýbrž v diktatuře srovnatelné s fašismem a komunismem. Současný režim bych nazvala korporátní autokracií. Vlády států jsou ve skutečnosti složitými cestami podřízené korporátním zájmům a soudy tyto zájmy pouze hájí. Důkaz? Pavel Rychetský, šéf Ústavního soudu, nedávno řekl: „Jednoznačně říkám, že jsou situace, kdy má stát nejen právo, ale i povinnost očkování nařídit,“ Četli jste Ústavu ČR, jejíž součástí je i Listina základních práv a svobod? Není to tak dlouhé čtení, jak se může zdát. Je potřeba dodávat cokoliv dalšího?
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.