Milióny bavil, baví, bude stále bavit, těšit naše srdce, unavená tíží a starostmi všedních dnů - kdo z nás si na něho v tento den vzpomenul…?! Tak jsme dokázali zacházet s nejlepšími z nás! Nedivme se, že nemá nástupce a že na místech králů ať už na pódiích či jinde, už zase vystupují či vládnou králíčci…
.. Zdravil nacistickým pozdravem (zdviženou pravicí). Obhajoba: Zde Burian vypověděl, že takto nezdravil a pokud vůbec zdravil na jevišti se zdviženou pravicí, že to byla ruka se zaťatou pěstí, nebo že tento úkon doprovázel se slovy: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů“, což mělo veliký ohlas u diváků doprovázený salvami smíchu. Podle pamětníků dokonce vystoupil za okupace na jevišti s bičem a na něm bylo připevněno velké tiskací C. Když se ho poté ptali co to znamená, tak odpověděl: „To je bič na něm cé“. Což za protektorátu mohl hrozit trest vězení nebo dokonce smrti...
… Po propuštění už divadlo nesměl obnovit, byl mu zabaven prakticky veškerý majetek (také vila) a následujících pět let nesměl vystupovat. A měl velmi podlomené zdraví. V jeho vile byla zřízena školka. Traduje se, že když šel Burian navštívit děti, které pobývaly v jeho bývalé vile, nepřišel nikdy s prázdnou. Ze začátku musel pracovat tvrdou manuální prací, byl vážným v severočeských dolech, pak jako poslíček pracoval na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH a v kuchyni pak škrábal brambory. Zde už začal ilegálně vystupovat.
… Jeho humor i komika byly ještě stále na dobré úrovni, ale už ztratily podstatnou část oné výbušnosti a osobitosti, které jim dřív dodávaly světovou úroveň, což neváhal přiznat i Burian sám. Známá je jeho smutná poznámka určená fanouškovi, který chtěl, aby se mu podepsal na fotografii jako „Vlasta Burian, Král komiků“: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček...“ Aby se uživil, musel hrát, i když byl nemocný. Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec umřel na plicní embolii. Doma, v blízkosti své věrné družky Niny Burianové. Zemřel 31. ledna 1962 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti jedna let. Nina pak zemřela o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě...
To byl Vlasta Burian - tak jsme byli schopni zacházet s těmi největšími z nás. Vlasta Burian stále baví miliony - kdo si vzpomněl na toto výročí…? Další smutná vizitka stavu naší společnosti…
Jan Šinágl, 17.4.2011
Komentáře
Na takové jako je Genzer a Suchánek po jejich skonu již nikdo ani nevzdechne. Dost možná to bude ještě za jejich života.