Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 19.5.2024:  Češi už podle velvyslance Kafky na sudetoněmecké sjezdy nehledí s obavami - "Vztahy mezi Čechy a Němci, samo sebou včetně sudetských Němců, ušly za poslední léta značnou cestu. Je to možné považovat za skvělý, ale nikoliv ojedinělý počin," řekl Kafka se zmínkou o vztazích mezi Angličany a Iry a také o komplexnosti společných dějin. Ta učí historii přijímat, ale nikoliv se jí nechávat svazovat, uvedl Kafka.

Císař Augustus byl Masarykem Říma(tištěné LN 18.5.2024, článek zatím nedostupný): Archeolog Pavel Titz: „Zájem o Marobuda svého času neblaze poznamenalo nacionalistické období českého dějepisectví, které nechtělo připustit, že by první státní útvar na našem území založil Germán.“ 

LN Ještě naše generace se ve škole učila o franském kupci Sámovi…„No vidíte, tento mýtus se bohužel stále drží. Přitom o kupci Sámovi nevíme prakticky nic, celá teorie o jeho „státním útvaru“ stojí na pár větách jedné kroniky.  O Marabudovi naopak mluví všechny relevantní antické zdroje, a o to navíc s velkým respektem. Takový Velleius Paterculus dokonce výslovně říká, že na našem území vytvořil „impérium“, tedy státní útvar, který začínal hrát roli rivala římského impéria. Proto ta Tiberiova výprava v roce 6 n. l.

 ***

Vrcholem ve změti rezolucí a smluv však bylo, že si nikdo nevšiml, že všichni signatáři Pittsburské smlouvy již byli občany USA a jako takoví nebyli oprávněni mluvit za Slováky! Takže před zfalšováním ze strany doktora Hodži platila pouze Svatomartinská rezoluce!

***

Nemilosrdné zacházení se Slováky

Slovensko je od 1. ledna 1993 samostatným státem. Cesta k němu byla kamenitá. Poté, co bylo dlouho tlačeno sem a tam mezi Uhry a Habsburky, byla zemi poprvé nabídnuta cesta k samostatnosti po skončení první světové války. Pak ale 31. května 1918 vystoupil Tomáš G. Masaryk u zahraničních Slováků v Pittsburgu a uzavřel s nimi dohodu o společném boji za nezávislost. 

Zrada na Slovácích

Do rejstříku hříchů české politiky patří i zrada na Slovákcích při vzniku státu v roce 1918, o níž podrobně psal Gottfried Zarnow v knize "Masaryk - Beneš" (Berlín 1939, 236 stran). Následující řádky vycházejí z tohoto díla, ale mohou jen shrnout nejdůležitější body.

„Všechno, co od nás odchází a propadá se do minulosti, mnohé cestou poztrácí. Zlo vybledá a hříchy jsou zapomenuty.“(volně podle Jaroslava Seiferta).

* * *

Vazeny priteli, neumim sice francouzsky, ale k Vasemu clanku o Lidicich a naslednych vrazdach po ukonceni valky jen hlasite  CHAPEAU !

Zevrubne znate udalosti v me rodne obci po ukonceni valky. Byli jsme s matkou a mladsim bratrem behem jednoho dne, 21. kvetna 1945,  vyhnani z bydliste, – pak nastalo Velke rozkradani! Otec byl uveznen v protejsi zamecke budove. Tam byl 3 tydny “vyslychan”. Nasi matce nebyl dovolen kontakt. Dne 12. cervna se otec “obesil”. Take telo mrtveho nesmela jeho zena videt. -  V noci se pokouseli vrahove tatovo telo tajne vyvezt z budovy zamku. Najemnici, kteri tehdy obyvali nektere zamecke casti, tomu zabranili. Mohli jsme zajit s oznacenim “N” na hrbitov. Rakev uz lezela v pripravene jame. Umrtni list udava pricinu smrti: “Sebevrazda obesenim”.  Misto smrti:  “Stara Ves, dum Arnosta Polaska c.p. 17o”.

... V roce 1947 se oženil s Jarmilou Hrbkovou a naplno se vrhl do realizace plánů ke zefektivnění výroby rodinné firmy v Chocni. Přišel však únor 1948 a manželé se rozhodli emigrovat do Velké Británie. Časem se vypracoval až na generálního ředitele jedné z textilních firem ve skotském Glasgow. Významně finančně podporoval instituce a hnutí z oblasti zdravotnictví a lidských práv.

***

V těchto dnech si připomínáme 102. výročí od narození významného účastníka protinacistického odboje Jiřího Höniga. Narodil se 9. února 1921 v Praze jako prvorozený potomek Bedřicha a Margity Hönigových. Jeho otec patřil již před vypuknutím první světové války mezi odborníky v oblasti textilnictví a matka byla dcerou významného choceňského továrníka Moritze Robitscheka, který budoucího tchána zasvětil do rodinného podnikání. Právě díky těmto skutečnostem by se dalo Jiřího dětství označit za bezstarostné.

Po složení maturitní zkoušky na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě zahájil studium na České vysoké škole technické v Brně. To však nemělo dlouhého trvání, protože 17. listopadu 1939 došlo k uzavření českých vysokých škol.