Metody Čechů se od těch německých příliš nelišily. Vysídlení Němců z Československa provázela nenávist a obrovská touha po pomstě. Dá se říci, že se Češi k Němcům chovali stejně jako oni k nám za války. A tím Češi klesli až na jejich úroveň.
Byli však také Němci, kteří proti Hitlerovskému Německu aktivně bojovali. Ani jim se ale odsun nevyhnul. A to i přesto, že nikomu neublížili. Navíc za obrovského rizika Čechům aktivně pomáhali. Poválečný fanatismus některých Čechů si s válečným fanatismem některých Němců nijak nezadal. Nešlo o spravedlivé potrestání. Šlo o zuřivou pomstu a někdy i snahu dostat se k majetku odsouvaných Němců, které neušli ani starci, a dokonce ani duchovní.
Mimořádné lidové soudy
Jedním z rozhodnutí, které bylo odsuzováno i v zahraničí, bylo zřízení a rozhodování mimořádných lidových soudů podle jednoho z Benešových dekretů. Konkrétně šlo o dekret č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Proti jejich rozhodnutí se totiž odsouzení neměli šanci odvolat a žádost o milost neměla odkladný účinek. Naopak k popravám mělo docházet v řádu hodin. Jak se takové skutky lišily od chování německých úřadů? V čem byli Češi ti lepší?
Umíraly i děti
Nejen rozsudky, ale zvěrstva během odsunu německého obyvatelstva vedly k úmrtím nevinných, včetně dětí. Na utrpení během pochodu Krnov-Králíky vzpomínala tehdy osmiletá Marie André: „Hnali nás schválně přes Jeseníky, aby co možná nejvíce lidí zemřelo, což se stalo. Děti, které byly mladší než jeden rok, umíraly hlady a lidé, kteří zůstali ležet vyčerpáním, byli zastřeleni. Bylo s námi po celou dobu pochodu nakládáno jako se zločinci a byli jsme vystaveni neuvěřitelné šikaně.“ Toto se opravdu od chování německých válečných zločinců příliš neliší.
Znásilňování jako trest, ponížení jako norma
Read more...